• ESTAV.cz
• Architektura
• Rekonstrukci staré vilky vyřešili skleněnou přístavbou

Prohlédnout fotogalerii19 fotografií

Proto architekty ze studia Scott Donald Architecture (SDA) požádal o vytvoření projektu rozsáhlejší přestavby. To proto, že bylo zapotřebí zbudovat jak rozšíření objektu do strany, tak i plně přestavět přízemí a suterén. Je skoro zbytečné dodávat, že si nepřál narušení původního charakteru stavby, a tak se změny měly odehrávat buď nenápadně uvnitř, a v případě rozšíření pak mít podobu „vzdušné expanze“, proskleného pavilonu.

Nedělejme z vilky novostavbu

Konverze suterénu byla, alespoň technicky, tou snazší částí. Spočívala ve vyčištění sklepních místností, zachování jejich klenutých stropů, dodatečné vpravení izolace k základům a také utvoření nových podlah. Nyní se tu nachází technické místnosti, herna, televizní místnost a v prostorách ještě níže položených pak vinný sklep. Sám původní dům, zevnitř i zvenčí, disponoval mnoha typickými dobovými rysy. Bylo by škoda do nich nějak výrazně zasahovat, a proto se každý trochu rizikovější krok vždy předem konzultoval. Jak doplňují architekti: „Každý krok uvnitř domu podstupoval až tu nejzazší formu detailního plánování a zvažování nezbytnosti.“ Přesto, i s velmi bdělým klientem za zády, šla práce rychle kupředu, protože prý všichni zúčastnění sdíleli stejnou vášeň pro plnohodnotné naplnění projektu.

Zdroj: Daniel Hopkinson

Akvárium plné života

Aspirace klienta na rozšíření domu spočívala v připojení skleněného boxu. Těšil se na kontrast estetiky zašedlých cihel ve fasádě s lesklým odrazem skla přístavby. Líbila se představa, že by tato otevřená a vzdušná místnost přirozeně rozšířila vstup ke květinové zahradě za domem. Dosaženo toho bylo konceptem „otevřeného konce“ pavilonu, o 3,2 metrů dlouhé posunovací prosklené dveře. Do bílého interiéru, ze dvou stran kompletně napojeného na profil zahrady, pak přivedlo ještě více světla zabudování LED světel do stropního podhledu. V kombinaci s obdélníkovým střešním světlíkem tak přístavba skutečně nemá jasu nedostatek. Světlá kamenná podlaha pak tuto kompozici ještě rozšiřuje „v dramatu plném různých zdrojů osvětlení“.

Napojení, které respektuje původní hranice

Přístavba není vůči původní stavbě netečná, a napojuje se na ni úzkou linií cihel, které vykreslují původní hranice objektu. Zvýšený práh vnějšího soklu předkládá obě části jako dva chody na jednom talíři. Zatímco přechod mezi starým a novým je při pohledu takto jasně a ostře definován, přechod v interiéru je mnohem hladší a pozvolnější. Rozšíření je postaveno proti štítu původní stavby, ale neubírá ji nic z její velkoleposti. Vnitřně ji respektuje a podřizuje se jí. A tento přístup je pak aplikován na interiérový design, při řešení přechodů původních a nových prostor. Nové schodiště víceméně kopíruje provedení již tří existujících, podlahy se drží v totožném duchu, detaily jako sokly či osvětlení jsou přeneseny a duplikovány.

Zdroj: Daniel Hopkinson

Boj o místo a diskrétnost

I když byl nový interiér zařízen ve stylu nezpochybnitelné současnosti a lehkého minimalismu, lidé z SDA nechtěli kompromitovat přání klienta na praktičnost a modernu. Toho bylo dosaženo chytrým designem různých chytře skrytých úložných prostor, integrovaných po celém domě. Zvláště patrné je to v zadní vstupní hale, která byla od počátku navržena tak, aby obsahovala širší úložný prostor za zdí. Podobná „krycí stěna“ z dubového obkladu maskuje dveře na WC. Prostor tedy navazuje nerušeně na halu, aniž by jeho estetickou hodnotu nějak snižovala (jinak velmi praktická) blízkost toalety. Podobná dubová stěna s výklenky pak nachází v jídelně. Zadní panely těchto vybrání jsou bronzové, což vytváří zajímavý prvek, když na ně zasvítí LED zářivky ze stropu. Tato skladovací stěna pak definuje jídelní kout.

Zastavení pro umění

Uvnitř celého domu můžeme definovat několik partií, chcete-li zastavení. Pro klienta totiž bylo důležité mít několik takových míst, na kterých bude moci uložit a vystavit pár kousků ze své sbírky moderního umění. Působí to hezky, čisté, moderní interiéry oživuje přidané umění novými bloky barev a textury. Návrh těchto odkládacích ploch, kde by zmíněné exponáty nerušily běžný denní provoz a přitom dokreslovaly uvolněnou atmosféru, se tvořil ve velmi raných fázích projektu. Proto pocitově krásně zapadají, působí svým výskytem přirozeně a ne jako nabubřelá výstavka kýče.

Zdroj: Daniel Hopkinson

Kuchyně jako zlatý hřeb

Z hlediska náročnosti požadavků byla nejvíce diskutovaným prostorem kuchyně, která měla být „naprostým originálem“. Její řešení je kompletně na míru, SDA byla zodpovědná za návrh od prostorového plánování až po vnitřky zásuvek na nádobí. Důraz tu byl kladen na dostatek úložných prostor a praktičnost, ale také zasazení všech komponent do uzavřeného bloku obdélníkové linky. Ostrůvek se zdůrazněným povrchem má být vůči svému okolí kontrastní. Jak připouští sami architekti: „Touto kuchyní můžeme demonstrovat vizitku své práce, v ohledu, s jakém přistupujeme k designu a detailům, ve vztahu ke kontextu celého projektu.“

Kuchyňský přístavek je vůči svému okolí definován také polohou schodiště, které směřuje do upraveného suterénu. Klienti totiž měli velký zájem na tom, aby se nová kuchyně skutečně stala živým centrem domu, což při běžném provozu zase tak časté není. Schodiště do sklepa ale nutí každého, aby kuchyní prošel. Není to zacházka, a přitom to výrazně podporuje interakci původní stavby s přístavbou.

Zdroj: Daniel Hopkinson

Jde to udělat dvěma způsoby…

Ze schodiště vstupujete do hlubokého suterénu, ale pořád vás doprovází vás stále výhled na známé liniové prvky designu z kuchyně. SDA pojala zábradlí sestupně jako čistou linku bez viditelné podpěry.  Na zemní podložce je podepřena skrze skrytou základovou desku a při jejím průchodu skrz portál, čímž se zabránilo řezání dlaždic. Tímto způsobem napojit dva objekty je ve skutečnosti mnohem těžší, ale výsledek sám je mnohem příznivější, než řezání a propojování materiálů. Architekti zdůrazňují, že v průběhu realizace podstupovali bezpočet takových výzev, které se daly řešit buď jednoduše, nebo mnohem komplikovanější cestou, ale s o poznání lepším výsledkem.

Lepší výhled? Je třeba překreslit plán!

Například přání klienta, který viděl potenciál v malé kamenné zídce před domem. Pozdávalo se mu, aby se na ni mohli lidé koukat z kuchyně. Rámový průhled byl jednodušším řešením, ale k úplné kvalitě by mu stále něco chybělo. A tak se nakonec muselo hýbat s celou světlou výškou objektu přístavby. Výhledové linie také rozhodovaly o výšce spotřebičů, výšce pracovní desky, spodní straně stěnových jednotek a rozhraní mramorového stropu. Ano, konečný výsledkem působí jednoduchým a vzdušným dojmem, ale neodráží, že tento výstup vzešel po mnoha náročných debatách a zvažování návrhu designu.

Zdroj: Daniel Hopkinson

Co o výsledku soudí klient?

Nebývá úplně zvykem dát na závěr prostor osobě klienta, ale SDA učinili výjimku. Není divu, vysvědčení, které jim vystavil, je skutečně k pohledání: „Udělal jsem naprosto správnou věc, když jsem projekt svěřil SDA. Pozornost, kterou věnovali každému detailu, byla ohromující. Shodli jsme se na tom, že základem celého řešení bude jednoduchost, jenže oni nalezli v této definici nový rozměr. Jejich práce s texturami povrchů, uspořádáním prostoru, celkovým měřítkem… když jsem viděl projekt na papíře, pociťoval jsem jisté obavy. Ale výstup je naprosto dokonalý. Náš viktoriánský dům je díky rekonstrukci velmi aktuální, a je přitom velmi povznášející vědět, že jsme zachovali jeho původní krásu.“

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata