Stodola z patnáctého století vzala pod křídla hrnčířskou dílnu
Některé stavby je těžké si nezamilovat, a je z toho pak láska na první pohled. Protože i když nemáte kladný vztah k historii, do nezvykle dobře zachované stodoly z 15. století si zkrátka jen tak nekopnete. Jenže co s ní kromě obdivování vlastně dělat dál? Foto: Andy Stagg
Základový profil té stodoly, stojící na dřevěném trámovém podkladu, byl skutečně datován k 15. století. Psalo se o ní už ve starých pozemkových knihách, byla zakreslena v historických mapách. Fakticky přečkala i zemědělskou usedlost, jejíž byla součástí. Foto: Andy Stagg
Obytná nemovitost vedle té stodoly podlehla zkáze, byla zdemolována a znovu vystavena dvakrát. Stodola si ale pořád držela své místo. V čase se měnilo jen její využití. Foto: Andy Stagg
Soudě podle svých dispozic byla původně otevřeným (zastřešeným) přístřeškem pro hospodářská zvířata. Ke konstrukčnímu dubovému rámu byly později přistavěny boční stěny, a vznikla stodola na seno. S veřejemi v plné výšce, aby dovnitř mohly zajíždět celé vozy. Foto: Andy Stagg
Posledních výrazných úprav se dočkala na sklonku 19. století. Přibyla jí nová krytina a k tomu výplňové stěny bočního křídla. Ve svých proporcích ale zůstala víceméně neměnná. Foto: Andy Stagg
Současní majitelé pozemku, na němž měli svůj dům i onu letitou stodolu, pochopitelně řešili, co se s takovou stavbou dá dělat. I když k jejich parcele patřily rozsáhlé polnosti a zahrada, o farmaření zájem neměli. Stodola byla krásná, ale tak nějak navíc. Foto: Andy Stagg
Odpovídající řešení nalezli ve spolupráci Ashton Porter Architects, kteří jim pomohli zhodnotit prostor nebývale zachovalé stodoly velmi prakticky, v souladu se zájmy majitelů. Stodolu několika málo úpravami modifikovali do podoby keramického studia, hrnčířské dílny. Foto: Andy Stagg
Stodola byla přestavěna tak, že jsou v ní obnovena původní zadní vrata. Pozdější výplňové stěny bočního křídla z 19. století byly odstraněny, aby vznikl prosklený kout s nerušeným výhledem do zahrad za stodolou. Foto: Andy Stagg
Sklo v silikonovém rámu vytváří bezešvý hladký povrch, který umožňuje zachované střeše jemně se vznášet na boku hlavní stodoly. Foto: Andy Stagg
Zchátralá konstrukce je podepřena diskrétním konzolovým ocelovým rámem a stávající dubová střešní konstrukce je pečlivě zachována, aby dál kontrastovala s jednoduchou paletou současných materiálů. Foto: Andy Stagg
Během úprav byly vnitřní části stodoly restaurovány. I když teď interiér září novotou, k proměně vlastně došlo jen v bočním sektoru stavby. Zbytek zůstal zachován prakticky netknutý. Síla minulosti tu zkrátka byla příliš silná, než aby se s ní zápolilo. Foto: Andy Stagg
Vestavěná část keramického studia nyní zabírá dvaatřicet metrů čtverečních, v dalších částech stodoly se nachází ateliér, sklad materiálu a prostory pro uložení hotových výrobků. Foto: Andy Stagg
Londýnské studio Ashton Porter Architects je kanceláří oceněnou RIBA. A byť se jejich zaměření týká spíše inovativních řešení současného designu, i tady jejich um vynikl naplno. Foto: Andy Stagg
Stodola z patnáctého století vzala pod křídla hrnčířskou dílnu. Zdroj: Ashton Porter Architects
Stodola z patnáctého století vzala pod křídla hrnčířskou dílnu. Zdroj: Ashton Porter Architects
Stodola z patnáctého století vzala pod křídla hrnčířskou dílnu. Zdroj: Ashton Porter Architects
Stodola z patnáctého století vzala pod křídla hrnčířskou dílnu. Zdroj: Ashton Porter Architects
Sdílet na Facebooku Sdílet na Pinterestu
1 / 17
REKLAMA