Co se skrývalo za měšťanskými pseudohistorickými interiéry, jejichž produkce přetrvávala až do třicátých let 20. století a jak proměnili uvažování o bydlení naši přední prvorepublikoví architekti? Jaký mělo dopad hnutí za reformu bydlení na kulturní a umělecký vývoj meziválečného Československa a jak bylo vnímáno v okolním světě? To jsou pouze některé z otázek, které si pokládala kurátorka výstavy Iva Knobloch a její spolupracovníci.
„Instalace vychází vstříc tématu. Výstavnické řešení je syrové, využívá náhodných barevných kombinací recyklovaných výstavních panelů. Členové svazu nebyli žádní snobové, poctivě usilovali o zdravý vztah člověka k věcem a jejich sociální dostupnost,“ říká na úvod kurátorka výstavy a zve kromě výstavy samotné i na bohatý doprovodný program.
Zdroj: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
Jak pomáhají svazy a spolky svému oboru
Význam nejrůznějších svazů a spolků pro demokratický kulturní a politický život je nepopiratelný. Svého vrcholu dosáhly v době první republiky; byly podstatnou společenskou a kulturní složkou obcí, měst a regionů, mnohé z nich měly věhlas takřka mezinárodní (např. Sokol, Junák či Umělecká beseda). Po únoru 1948 byla většina z nich zrušena, činnost nahradily organizace řízené stranou a dobře fungující spolkový zákon upravený pro novou demokratickou republiku byl definitivně zapomenut. Svaz československého díla 1914 až 1948, prezentovaný na výstavě jakožto sdružení zaměřené na podporu a rozvoj uměleckého průmyslu, sehrál klíčovou roli v propagaci a podpoře moderního designu, umění, architektury a průmyslové výroby a jeho činnost měla zásadní vliv na kulturní a umělecký vývoj meziválečného Československa. Vznik svazu byl inspirován podobnými organizacemi v zahraničí; zcela jistě německým Deutscher Werkbund; přičemž myšlenkami se zakladatelé odkazovali na britské hnutí Arts and Crafts či na známější Bauhaus. Organizace si kladla za cíl zlepšovat kvalitu tuzemského designu a výroby funkčními a esteticky kvalitními produkty, které budou zároveň dostupné široké veřejnosti. S činností souvisela i propagace, vydávání publikací a časopisů, organizování výstav a přednášek, které měly za cíl vzdělávat veřejnost i odborníky v dané oblasti. Klíčovou roli sehrál Svaz československého díla v rozvoji spolupráce mezi umělci, architekty a průmyslovými podniky. Ve veřejném prostoru se začala objevovat zcela výjimečná díla, členové svazu se podíleli na významných projektech, které ovlivnily podobu moderního designu a architektury nejenom v Československu, ale i za hranicemi státu. Práce svazu pomohla definovat estetiku moderního designu a architektury, která byla uznávána po celém světě.
Z tvůrčího prostředí vzešly talentované osobnosti
V názvu výstavy „Žijeme lidsky?“ citují její tvůrci sugestivní otázku dlouholetého předsedy Svazu československého díla věhlasného architekta Pavla Janáka, který takto vyjádřil neúnavné úsilí o zlepšení životních podmínek obyvatel nově vzniklého státu. Reforma měla zajistit, aby kvalitní bydlení bylo dosažitelné pro stále více lidí. Zahrnovala především regulaci nájemného, podporu městské výstavby obecních a družstevních bytů a celkovou modernizaci veřejného prostoru. Bytová družstva byla podporována státem prostřednictvím finančních dotací a daňových úlev, stejně jako městské samosprávy, které měly zajistit sociální bydlení pro nízkopříjmové obyvatele. V rámci urbanistických plánů byla zakládána nová satelitní města a obytné čtvrti na okrajích velkých měst plně v souladu s tehdejšími světovými trendy. Reforma bydlení tak kromě sociální soudržnosti přispěla i k rozvoji moderního urbanismu a architektury. Proti měšťanským pseudohistorickým interiérům, jejichž produkce přetrvávala dlouho do třicátých let 20. století, usiloval svaz o funkční, jednodušší, zdravější, levnější bydlení, které by vzalo v úvahu také sociální problematiku.
Zdroj: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
„Svým historickým poselstvím se výstava dotýká i ryze aktuálního tématu, a sice těžko dostupného bydlení pro začínající mladé lidi a rodiny. Svaz se snažil tuto otázku řešit v souvislosti s mezinárodním děním již před více než sto lety. Ukázal takto sílu občanské společnosti, význam spolků v demokracii a tvůrčí potenciál celé řady osobností, které sdružoval,“ podotýká kurátorka výstavy a konkrétně jmenuje Františka Kyselu, V. H. Brunnera či Josefa Gočára, jakožto zástupce zakladatelů Svazu československého díla a dále celý výkvět funkcionalistické generace, jako například Ladislava Sutnara, Ladislava Žáka, Oldřicha Starého, Františka Zelenku či Jindřicha Halabalu. Stranou nezůstávají ani skvělé české designérky a návrhářky, jako třeba Marie Teinitzerová či dvojice Pošepná–Vondráčková; návrhářky pro sklářské podniky Ludvika Smrčková; v oblasti hračky Minka Podhajská, krajky Emilie Paličková a Marie Serbousková či keramiky Helena Johnová. Svaz umožnil vystavovat a publikovat také architektkám, které se zasloužily o prosazování emancipace žen nejenom v oblasti bydlení, jako například Hana Kučerová-Záveská, Augusta Müllerová, Emanuela Kittrichová a další.
Výčet všech osobností a aktivit za více než třicetileté období existence Svazu československého (českého) díla by byl skutečně velmi dlouhý, proto upozorňuje kurátorka na vyhrazení dostatečného času na prohlídku expozic. Výstavní panely ukazují fascinující šíři aktivit svazu. Najdeme tady písemné i obrazové doklady z pořádaných soutěží, reprezentativních výstav doma i v zahraničí, inspirativní příklady udělování stipendií nadaným studentům, příklady pomoci při zakládání poboček v Čechách a na Slovensku. Velký důraz je kladen na publikační činnost; výstava ukazuje proces vydávání časopisů a knih a možnosti spolupráce se školami a výrobci, jako například s firmou Sochor nebo UP závody, s korporací Artěl, s družstvy Krásná jizba či Družstevní práce.
„Vystřídaly se zde dvě generace reprezentantů art deco a funkcionalismu, které se pod vedením dynamického a podnikavého architekta Pavla Janáka hlásily k odkazu zakladatele Svazu československého díla Jana Kotěry. Vrcholem jejich aktivit byla stavební činnost: první československé osady modernistických rodinných vil Nový dům v Brně (1928) a Baba v Praze (1932) a zejména vlastní Dům uměleckého průmyslu v Praze na Národní třídě (1936), chlouba funkcionalistické architektury v centru města,“ uzavírá naše průvodkyně a zve do Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Čas máte ještě do 15. září tohoto roku.
Zdroj: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
Žijeme lidsky? Svaz československého díla 1914–1948, hnutí za reformu bydlení 23. 05. 2024 – 15. 09. 2024
Kurátorka výstavy: Iva Knobloch
Architektonický design: Josef Tomšej
Grafický design: Štěpán Malovec a Kristina Ambrozová
Sdílet / hodnotit tento článek