1 Seznámení s problematikou
V architektuře a stavebnictví se u obytných budov, konkrétně prostor, které jsou omezeny shora sklonitými konstrukcemi (stropní konstrukce nebo střecha), často polemizuje nad tím, co vše se započítává do podlahové plochy obytné místnosti a kdy je tento prostor obytnou místností. Takovými místnostmi jsou dle definice technických norem přístupné vnitřní prostory nad posledním nadzemním podlažím vymezené konstrukcí krovu a dalšími stavebními konstrukcemi, určené k účelovému využití a nazývají se podkroví. Nutno podotknout, že konstrukce shora omezující místnost provedené ve sklonu se mohou nacházet v kterémkoli podlaží budovy, tzn. nikoli pouze v podkroví, ale může jít např. o místnost vytvořenou pod schodišťovým ramenem.
Tento nesoulad pramení z rozporu následujících stavebních předpisů a technických norem:
- vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby,
- ČSN 73 4301 Obytné budovy.
1.1 Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby
Pro účely vyhlášky č. 268/2009 Sb., a tedy i pro účely zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon), se rozumí obytnou místností část bytu, která splňuje požadavky1, 2, 3 předepsané touto vyhláškou, je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m2. Pokud tvoří byt jedna obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m2; u místností se šikmými stropy se do plochy obytné místnosti nezapočítává plocha se světlou výškou menší než 1,2 m.
Světlá výška místností musí být, podle vyhlášky č. 268/2009 Sb.4, alespoň 2,3 m v obytných a pobytových místnostech v podkroví; místnosti se zkosenými stropy musí mít tuto světlou výšku nejméně nad polovinou podlahové plochy místnosti, pokud ustanovení části šesté této vyhlášky pro vybrané druhy staveb nestanoví jinak.
1.2 ČSN 73 4301 Obytné budovy
Technická norma ČSN 73 4301 ve stavebně technických a funkčních požadavcích na stavby má pro obytnou místnost mnohem konkrétnější požadavky. Obytná místnost musí mít plochu alespoň 8 m2, a pokud byt tvoří jediná místnost, musí mít plochu nejméně 16 m2.
Dále pak místnost se zkosenými stropy musí mít výšku min. 2,3 m nejméně nad polovinou podlahové plochy, která je vymezena pomyslnou rovinou kolmou k rovině podlahy, protínající rovinu zkoseného stropu ve výšce 1,3 m nad podlahou. Taková místnost, pokud je určena pro spaní jedné osoby, má mít objem nejméně 20 m3, pro spaní dvou osob má mít objem nejméně 30 m3 (pro více osob se doporučuje úměrně zvětšit objem).
2 Porovnání požadavků vyhlášky a technické normy
Nesoulad mezi vyhláškou a technickou normou lze odvodit z předchozích textů, případně z tabulky, která porovnává jednotlivé požadavky. Tyto požadavky zde, v kontextu výše uvedeného, uvádíme pro obvyklou část stavby, ve které se šikmé konstrukce stropů nebo s funkcí stropů obvykle vyskytují, a to pro podkroví.
Tabulka 2-1: Porovnání požadavků vyhlášky č. 268/2009 Sb. a ČSN 73 4301
| Požadavky na obytnou místnost v prostorách se šikmými stropy (podkroví) | Hodnoty požadavků | |
|---|---|---|
| Vyhláška č. 268/2009 Sb. | ČSN 73 4301 | |
| Nejmenší podlahová plocha | 8 m2 | 8 m2 |
| Nejmenší podlahová plocha pokud tvoří byt jedna obytná místnost | 16 m2 | 16 m2 |
| Minimální světlá výška (výška musí být splněna nejméně nad polovinou podlahové plochy) | 2,3 m | 2,3 m |
| Výška roviny pro započítání plochy do podlahové plochy obytné místnosti | 1,2 m | 1,3 m |
Na první pohled to vypadá, že rozdíl je pouze ve výšce roviny, která vymezuje, jak velká bude podlahová plocha, která se započítává do podlahové plochy obytné místnosti. Ovšem, když si uvědomíme, že minimální světlá výška musí být splněna nejméně nad polovinou této podlahové plochy, tak se nám tato skutečnost dotýká i toho, zda pak půjde prohlásit místnost za obytnou či nikoliv.
Pokud bychom postupovali podle technické normy, pak dostáváme sice menší podlahovou plochu, ale snáze splníme požadavek minimální světlé výšky.
3 Komentáře a poznámky
3.1 Definice pojmu podkroví
Stojí za povšimnutí, že vyhláška č. 268/2009 Sb. při jinak podrobných definicích nedefinuje, co lze považovat za podkroví. Pro výklad tohoto pojmu je tedy třeba se opírat o jiné prameny, především přiklonit se ke zvyklostem ve stavebním prostředí. Určitý pohled na tento pojem je navíc možno dohledat v článku „Zastavěná plocha stavby dle stavebního zákona a komplikovanost jejího stanovení“ na portále TZB-info. Stejně tak je možné dohledat na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj metodickou pomůcku, která se pojem podkroví snaží objasnit, a to opíráním se o definice v technických normách. Metodickou pomůcku však nelze brát jako jednoznačný výklad zákona, respektive obecně právního předpisu, neboť výklad právních předpisů přísluší pouze nezávislým soudům.
3.2 Minimální světlá výška a podkroví
Pro obytné a pobytové místnosti v podkroví je obecně nutné dosáhnout min. světlé výšky 2,3 m, a to nejméně nad polovinou podlahové plochy místnosti. Vyhláška však v ustanovení o světlé výšce 2,3 m uvádí, že: „místnosti se zkosenými stropy musí mít tuto světlou výšku nejméně nad polovinou podlahové plochy místnosti“. Zde si lze povšimnout, že tato část ustanovení se již neomezuje pouze na obytné a pobytové místnosti, tj. lze si vyložit, že jakákoli místnost (tedy i jiná než obytná či pobytová), ať se nachází v kterémkoli podlaží stavby (tj. nikoli jen v podkroví), za předpokladu, že má zkosený strop, musí mít vždy min. světlou výšku 2,3 m, a to nejméně nad polovinou podlahové plochy takové místnosti. Takový výklad, a současně taková nejistota jednoznačného výkladu vyhlášky, může v extrémním případě vyvolat komplikované spory.
Zdroj: Fotolia.com - photo 5000
Pokud obytná místnost bytu nacházejícího se např. ve 4. nadzemním podlaží 12podlažní budovy bytového domu bude mít z jakéhokoli důvodu proveden strop této místnosti ve sklonu (třeba i jen nad částí půdorysu, přičemž je uvažováno se záměrným výraznějším sklonem, nikoli z nerovností vodorovné konstrukce), bylo by pak v pořádku a hlavně žádoucí a naplňující smysl stavebních předpisů, aby taková obytná místnost mohla mít minimálně nad polovinou podlahové plochy světlou výšku pouze 2,3 m, namísto minimální světlé výšky 2,6 m, kterou by musela mít za předpokladu, že by se nevyskytoval šikmý strop? Je ale na druhou stranu žádoucí, aby např. místnost, která slouží v rodinném domě pro skladování košťat a je zastropena šikmým stropem, musela mít světlou výšku alespoň nad polovinou podlahové plochy min. 2,3 m?
3.3 Minimální světlá výška a otevřené podkroví
U podkroví může nastat situace, kdy je dispozice otevřená. Toto obvykle nastává u konstrukcí střech, které jsou staticky řešeny jako rámové, tzn., jsou bez kleštin nebo hambálku. V podkroví tak vzniká prostor, který je volný až po samotný hřeben střechy a dalo by se konstatovat, že výška je zde dostatečná. I zde je však nutné aplikovat myšlenou vodorovnou rovinou ve výšce 2,3 m, a z této odvozovat splnění požadavku na poměr ploch mezi šikmou a rovnou částí podhledu.
3.4 Požadavek na minimální světlou výšku
Ve schvalovacím procesu je minimální světlá výška brána jako magické číslo, přes které doslova „nejede vlak“. Dochází tak mnohdy k situacím, kdy obytnou místností s rovným stropem prochází trám, který lokálně snižuje světlou výšku např. z požadovaných 2,50 m na 2,45 m, a kvůli tomu není stavba schválena.
Je nutno si však uvědomit, že důvodem, proč jsou požadavky na min. světlou výšku v předpisech uvedeny, jsou hygienické požadavky na pobytové místnosti, konkrétně zajištění dostatečného objemu vzduchu v místnosti. Vyhláška č. 268/2009 Sb. udává, že musí být zajištěno v době pobytu osob minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3/h na osobu, nebo minimální intenzita větrání 0,5 1/h. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm.
Správnou argumentací, a díky znalosti souvislostí, s případným doložením splnění hygienických požadavků na místnost kladenou, lze tedy docílit udělení výjimky z požadavku na minimální světlou výšku tak, jak umožňuje vyhláška č. 268/2009 Sb. v § 54.
3.5 Výška nadezdívky
U obytných místností, které jsou shora omezeny šikmou střechou, je nutno upozornit, že výška nadezdívky může být teoreticky nulová, ovšem reálně využitelná výška v místě nadezdívky je cca 0,8 m.
3.6 Podlahová plocha a vykazování
Při návrhu a přípravě stavby je nutné rozlišovat dvě výměry podlahové plochy. Jedna z nich bude sloužit pro posouzení, zda se jedná o obytnou místnost či nikoliv. Druhá výměra podlahové plochy slouží pro účely výkazu výměr, tzn. pro stanovení skutečné potřeby podlahové krytiny pro danou místnost. Př.: laminátová podlaha bude aplikována obvykle na celou plochu místnosti, ne jen v místě, které se započítává do podlahové plochy pro určení obytné místnosti.
3.7 Dokončené stavby
U dokončených staveb, které jsou k dispozici na realitním trhu a se kterými se setkáme obzvláště při prodeji nemovitosti, může nastat následující situace. Při prodeji starších nebo dříve rekonstruovaných bytových prostor vznikly prostory, ve kterých sice byla postel na spaní, ale z hlediska vyhlášek, technických norem a typologických zásad se zcela jistě nejednalo o obytnou místnost. Je nutné si při prohlídce nemovitosti zkontrolovat a přeměřit nabízené místnosti, zda se skutečně jedná o místnosti splňující nároky dle vyhlášky. Pokud si kupující není jistý kvalitou nejen nabízených bytových prostorů, ale i kvalitou celé stavby, případně stavebních konstrukcí a prvků, doporučujeme přizvat odborníka.
3.8 Územní platnost předpisu
Při aplikaci vyhlášky č. 268/2009 Sb., je nutné respektovat teritorialitu právních předpisů. Pro území hlavního města Prahy byla v minulosti v účinnosti vyhl. č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy. Tato byla zrušena k 1. 10. 2014 vydáním nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy). Tomuto nařízení je od 16. ledna 2015 rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj pozastavena účinnost. V květnu roku 2016 bylo vydáno nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), jež má v účinnost vstoupit ke dni 1. 8. 2016. Toto nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy ruší nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy.
V souladu s výše uvedeným je třeba upozornit, že územní platnost a účinnost vyhlášky č. 268/2009 Sb. je pro celou Českou republiku vyjma území Hlavního města Prahy. Tato výjimka se však netýká období od 16. 1. 2015 do pravděpodobně 1. 8. 2016, kdy i na územní hlavního města Prahy platí vyhl. č. 268/2009 Sb. Z důvodu takto vzniklé poměrně komplikované situace pro stavby na území hlavního města Prahy upozorňujeme na § 85 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, který upravuje postupy ve správním (stavebním) řízení.
4 Závěr
Dle aktuálně platné legislativy jsou technické normy ČSN obecně nezávazné. Avšak vzniká situace, kdy určitá technická norma či pouze její část je formou přímého (mnohdy i nepřímého) odkazu uvedena v právním předpise. Za takové situace se zjednodušeně de facto stává součástí tohoto právního předpisu, stává se tedy závaznou, a je třeba takovou technickou normu nebo její část respektovat. Závaznou se pochopitelně stává pouze za stavu, že ustanovení v právním předpise je kogentního charakteru (nelze se odchýlit), což je pro oblast veřejného práva typické. Pokud tedy nastává situace, jaká je reflektovaná i v tomto článku, že právní předpis uvádí určité definice a hodnoty, a současně nějaká technická norma danou věc rovněž upravuje, avšak odlišně, je zásadní ten stav, který je uveden v právním předpise.
Z hlediska smluvní volnosti je však možné v rámci občanskoprávního vztahu mezi smluvními stranami zakotvit, že např. stavba bude navržena podle určitých technických norem. Podle technických norem, které se staly závaznými ustanoveními účinného právního předpisu, musí být navržena vždy (i pokud není smluvně zakotveno). Smluvně však může být okruh těchto technických norem rozšířen. Mohou nastat dvě situace: (i) smluvně dohodnutá technická norma má nižší požadavky než určitý účinný právní předpis, pak je třeba respektovat ustanovení v právním předpise; (ii) smluvně dohodnutá technická norma má přísnější požadavky než právní předpis, pak se obecně uplatní na základě smluvního vztahu přísnější požadavky, ledaže právní předpis by určitou záležitost definoval nikoli minimální hodnotou, pak by bylo nutné stejně respektovat pouze právní předpis (obvyklé je však, že jsou požadovány nejnižší přípustné požadavky, a nebrání se řešením lepším).
Poděkování
Děkujeme Davidu Junovi za zpracování ilustračních obrázků.
Zdroje
- ČESKO. Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.
- ČSN 73 4301. Obytné budovy. 6.2004. Praha: Český normalizační institut, 2004.
- HLAVSA, Petr, Kateřina KOMÍNKOVÁ, Josef REMEŠ a Lucie RAŠOVSKÁ. Zastavěná plocha stavby dle stavebního zákona a komplikovanost jejího stanovení. TZB-info [online]. 2013, (-) [cit. 2013-07-23]. DOI: ISSN 1801-4399. Dostupné z tohoto zdroje
Sdílet / hodnotit tento článek