Před zavedením evropské normy[1] byla problematika odvodňování střech omezována na navrhování a realizaci vnitřních odpadních potrubí.
Vnější odvodňovací systémy byly předmětem stavebních norem (klempířské práce) [2]. Návrh vnějších odvodňovacích soustav ze střech objektů je dnes zapracován do normy [3]. Norma uvádí pro navrhování dešťových odpadních potrubí m. j. následující požadavky:
„Dešťové odpadní potrubí lze vést uvnitř objektu nebo po jeho vnější straně. Z dešťových vtoků, které odvodňují trvale používané střechy a které jsou osazeny od oken a od jiných otvorů spojených s trvale používanými místnostmi budovy ve vzdálenosti méně než tři metry, nesmí unikat zápach.“
Návrh systému odvodnění musí být prováděn ve spolupráci projektanta zdravotně technických instalací (ZTI) a projektanta stavební části objektu. Dimenzování střešních žlabů, počtu střešních vtoků provádí přednostně projektant ZTI.
Norma [3] zavádí maximální výpočtovou hodnotu dešťové srážky 300 1/s.ha, jako ochranu objektu před zaplavením vodou (nesouvisí s hodnotou odtoku pro dimenzování veřejné kanalizace – obvykle 160 – 180 l/s.ha). Dne 6. 7. 1999 byla místní meteorologickou stanicí naměřena na letišti Václava Havla v Praze – Ruzyni dešťová srážka intenzity 279 l/s.ha. Byla tedy téměř dosažena normou předpokládaná maximální intenzita dešťové srážky.
Základní způsoby odvádění dešťové vody
Střešní konstrukce nad chráněným vnitřním prostředím objektu je vystavena přímému působení atmosférických vlivů. Srážková voda zachycená střešní konstrukcí je odváděna do vnitřní kanalizace. Způsob dalšího nakládání se zachycenou vodou není předmětem tohoto příspěvku.
Z hlediska odvodnění střech podle polohy odpadního potrubí se rozlišují dva základní systémy, které závisí na tvaru střešní konstrukce:
- odvodnění s vnitřním odpadním potrubím,
- odvodnění s vnějším odpadním potrubím.
Další dělení je podle typu proudění:
- gravitační proudění vody v potrubí,
- podtlakové proudění vody v potrubí.
Odvádění vody je veřejností považováno za nejsnadnější profesi. Velké havárie a smrtelné úrazy se nestávají často. Přesto se stále vyskytují vážné havárie staveb, jejichž příčinou jsou poruchy, které souvisí s nekvalitním návrhem, resp. s chybějícími detaily připojení vtoků na odpadní potrubí a průchody stavebními konstrukcemi.
V minulém století se někdy využíval půdní prostor nad bytovými domy k převádění srážkové vody z jedné strany sedlové střechy na druhou, aby se ušetřily náklady za propojení potrubí v základech domu.
Žlab na půdě převádí dešťovou vodu do jiného místa. Zdroj:Ing. Zdeněk Žabička
Systémy pro odvod vody vyžadují péči
Systémy pro odvádění vody se mají udržovat podle provozního řádu, který může být u méně složitých objektů (např. rodinné domy) nahrazen podmínkami uvedenými v předávacím protokolu.
Detaily okapních svodů porušených v důsledků mrazů Zdroj:Ing. Zdeněk Žabička
Provozní řád zhotovuje buď projektant, dodavatel nebo odběratel sám, podle podmínek, které zhotovitel předá zpracovateli před nebo nejpozději současně s ukončením stavby.
Podmínky, podle kterých je třeba zařízení provozovat, mohou být částečně uvedeny v realizační dokumentaci. Je však vždy povinností dodavatele písemně upozornit odběratele na způsob obsluhy a údržby zařízení. Dodavatel stavby by měl v rámci těchto dokladů upozornit investora na předpokládanou minimální četnost údržby a revizí.
Neudržovaný okapní žlab, zdroj: Ing. Zdeněk Žabička
Dodržování těchto podmínek je často důležitým kritériem pro uplatnění záruky. Mezi tyto podmínky patří například kontrola stavu okapů, záchytných žlabů a lapačů splavenin po každém větším dešti, při spadu listí a po zimě. Důsledkem nedostatečné údržby mohou být v lepším případě rozmočené a špinavé fasády (obr. 3, 4) V horším případě dešťová odpadní potrubí roztrhaná mrazem (obr 5 a 6).
Zdroje:
[1] ČSN EN 12056-1-5 Vnitřní kanalizace - Gravitační systémy – Části 1-5
[2] ČSN 73 3610 Klampiarske práce stavebné, zrušená norma, nahrazena ČSN 73 3610 Klempířské práce
[3] ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace
Sdílet / hodnotit tento článek