Nejčastější místa k umístění rozvaděče
Pro modelový příklad si představme nepodsklepený rodinný domek – bytovou jednotku 4+1 v rozsahu dvou nadzemních podlaží s dílnou. A abychom si to ještě víc zjednodušili, tak budeme vycházet z informace, že majitel nepočítá s použitím multimediálních (elektro)rozvaděčů a instalaci veškerých IT a slaboproudých prvků bude řešit nezávisle na silnoproudu – v 19“ datových rozvaděčích, tedy „postaru“.
Ačkoli se jedná o jednu bytovou jednotku, je kromě hlavního domovního rozvaděče počítat s několika podružnými. Zde to budou dva – 1x v obytném 2.NP a 1x v technickém zázemí.
Jak vybrat správný rozvaděč pro rodinný dům nebo byt. Jaký je rozdíl mezi elektroměrovým a domovním rozvaděčem?
přečíst článekHlavní domovní rozvaděč si říká o umístění v zádveří (vstupní místnost), případně komora, či jiná nebytová místnost na úrovni přízemí (1.NP). Podíváme-li se na něj filtrem výše uvedeného přehledu základních parametry pro výběr, pak primárně nemusíme řešit stupeň krytí a ani třídu ochrany, to necháme na projektantovi.
Zastavíme se ale u jeho provedení. Z předchozích odstavců již víme, že z vně rodinného domku jsou od elektroměru směrem k rozvaděči přivedeny dva kabely. Další kabely mohou být přivedeny od venkovního osvětlení zahrady, zásuvky zahradního domku anebo čerpadla apod. Jednalo by se řádově o jednotky kabelů typu CYKY-J 3x1,5 a CYKY-J 3x2,5.
Z vnitřní části domu bude už kabelů víc – je potřeba počítat s desítkami, a navíc různých průřezů. I v případě, že se bude jednat o ekonomicky pojatý rozsah instalace je potřeba počítat alespoň s 10 světelnými okruhy (kabel CYKY-J 3x1,5), s 15-20 zásuvkovými (kabel CYKY-J 3x2,5) a dalšími cca 10 přívody ke spotřebičům jako jsou kotel, ohřev vody, sporák, zařízení určené pro větrání, chlazení atd. Nesmíme zapomenout ani na propojení s podružnými rozvaděči.
Z výše uvedeného plyne, že tím nejpodstatnějším, co bychom ve spolupráci s projektantem, ale i zástupci dalších odborných profesí měli řešit je konkrétní místo instalace a velikost rozvaděče.
Rozvaděče (zde je vhodnější spíše termín „instalační skříň“) v nabídce většiny výrobců jsou v rozsahu od 2 DIN (provedení „mikro“ s jednou instalační řadou a s počtem od 2 do 6 modulů) řekněme do 255 („velkoobsahové“ provedení se sedmi instalačními řadami ve třech samostatných polích modulů). Z tohoto rozpětí je patrné, že při výběru je potřeba hodně zvažovat, jak nakládat s místem. A to jak z pohledu elektroinstalace (do rozvaděče bude potřeba umístit a „učesat“ velké množství kabelů), tak z pohledu šířky zdi, ve které bude rozvaděč umístěn (zde je potřeba klást důraz na statické vlastnosti související zdi), tak z pohledu budoucí podoby interiéru (prostor k pohybu, umístění radiátoru).
Jaký je rozdíl mezi jednofázovou a třífázovou elektřinou? Jak rozdělit elektřinu po fázích?
přečíst článekPro náš modelový dům můžeme volit mezi rozvaděči s kapacitou 72 a 122 DIN. Při rozměrech 800x550 mm (výška x šířka) musíme počítat s vestavnou hloubkou 112 mm, což je „nika“ která si zaslouží pozornost statika.
Co se týká mechanického provedení, tak vzhledem k rozměrům zde už také nemůžeme počítat s celoplastovým provedením - oceloplechový rozvaděč je zde nutností.
S podružným domovní rozvaděčem, který jsme se rozhodli umístit v komora obytného podkroví (2.NP) to už bude jednodušší. Oproti přízemí zde obvykle bývají místo klasického zdiva sádrokartonové desky. A pokud si zvolíme zesílenou příčku s dutým vnitřním prostorem, zbývá nám jen volba rozměrů otvoru v příčce. Ideální volbou zde bude zápustný s kapacitou cca 36 DIN (orientační rozměry cca. 630 x 350 mm) v plastovém provedení.
Rozhodnutí, jestli je takovýto „přídavný“ rozvaděč zbytečný, nebo ne je individuální. Z laického pohledu je potřeba vzít v potaz jak prostorové možnosti souvisejících místností, tak ale také možnosti instalace přívodních kabelů, ale také ceny jednotlivých prvků.
V předchozích odstavcích jsme se také zmínili o dalším podružném rozvaděči, a to v technickém zázemí domu. Ideálním místem pro jeho instalaci jsou dílna, kotelna či ve víceúčelová garáž. Jedná se o místnosti, kde je buď umístěna většina řídících prvků provozních technologií (TZB) anebo, kde se předpokládá vykonávání technické činnosti uživatelem objektu.
Zde najde uplatnění malý rozvaděč s kapacitou kolem 24 DIN (orientační rozměry cca. 420 x 350 mm) s vyšším stupněm krytí a v mechanicky odolnějším provedení.
Zbývá nám ještě odpověď na poslední z vyřčených otázek a to:
Jaký je základní výběr v nabídce domovních/bytových rozvaděčů?
S trochou nadsázky se nabízí úplně jednoduchá odpověď.
Je nekonečný - desítky prověřených výrobců (ABB, DCK Holoubkov, EATON elektrotechnika, ELCON, ELPLAST, EMCOS, HAGER, Hensel, Kromexim, Legrand, N.G. Elektro, OEZ, Rittal, NOARK, SEZ, Schmachtl, Schneider Electric, Zdeněk Bíza – AROVA servis, SCHRACK), stovky univerzálních skříní a tisíce doplňků!!!
Jak již bylo řečeno úvodem, cílem článku nebylo řešit legislativní problematiku spojenou s rozvaděči, rozváděči a rozvodnicemi, to bychom mohli celý text věnovat jen teoretizování s jeho pojmenováním.
Jedno upozornění si ale závěrem nelze odpustit. Řečeno slovy jednoho z mála současných projektantů, který je odborně způsobilý v oblasti praktických elektroinstalací, ale má i právní vzdělání (i tací se v dnešní tržně a kutilsky orientované době najdou). Tedy s využitím Honzova blogu vezměte prosím na vědomí, že „Ať se nám to líbí nebo nelíbí, rozváděče jsou výrobky“ a podle toho k mim musíme i přistupovat.
Ten, kdo rozvaděč ve vašem domečku zkompletuje a zapojí je totiž považován za VÝROBCE.
A kromě jiného se ho týká i fakt, že na každý rozvaděč je tedy nutno vydat ES-Prohlášení o shodě, kterým jako výrobce přebírá plnou zodpovědnost za bezpečnost svého výrobku.
Sdílet / hodnotit tento článek