Z vinohradu bylo pole. Dnes jsou to Vinohrady, součást metropole
Než se staly Královské Vinohrady honosnou čtvrtí, jakou známe dnes, nacházelo se zde několik usedlostí, zahrad a vinohrady, které později nahradila obilná pole. Největší rozmach zažila tato malá obec až na konci 19. století, po zboření novoměstských hradeb. Samostatnou obcí se staly roku 1849 a v roce 1879 byly povýšeny na město. Následně se začala plánovat výstavba kostela, divadla, škol, činžovních domů a dalších budov. Rostoucí počet obyvatel zapříčinil i potřebu stavby nového farního kostela. V roce 1844 vznikla nová vinohradská farnost, do té doby totiž náležely k farnosti sv. Mikuláše ve Vršovicích a měly pouze 2 kaple. Vinohrady byly budovány podle důmyslného urbanistického plánu s centrálním náměstím, na kterém měly být tři hlavní veřejné budovy – kostel, divadlo a národní dům společenský. Kostel byl umístěn uprostřed náměstí na západo-východní ose.
Josef Mocker – stavitel katedrály Sv. Víta
Údajně se o stavbu ucházel Antonín Barvitius se svým návrhem ve formě italské renesanční baziliky. Komise složená ze zástupců města, arcibiskupské konzistoře a duchovní správy ale nakonec pověřila v roce 1887 vypracováním plánů architekta Josefa Mockera. Ten své první zkušenosti se sakrální architekturou získal při rekonstrukci vídeňského dómu sv. Štěpána, se kterým pomáhal svému profesorovi z akademie, a následně se v Čechách podílel na dostavbě Svatovítské katedrály. Základní kámen nové vinohradské katedrály byl položen 25. listopadu 1888 u příležitosti 40. výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn. Sám císař ji však osobně navštívil až roku 1892. Slavnostní vysvěcení proběhlo 8. října 1893 rukou pražského arcibiskupa kardinála Františka Schönborna za přítomnosti široké veřejnosti, kdy byly slavnostním průvodem do katedrály přeneseny ostatky sv. Ludmily. Práce na interiéru ale probíhaly ještě několik následujících let, vnitřní zařízení bylo dokončeno až v roce 1905.
Inspirace severoněmeckou gotikou
Kostel je postaven z režných cihel ve stylu severoněmecké gotiky. Trojlodní bazilika s příčnou lodí má zajímavé půdorysné řešení, které připomíná vzhled typické gotické katedrály. Architekt vložil čtyři mohutné diagonálně umístěné sloupy do křížení kostela a dále použil pětiboký presbytář doplněný symetricky po stranách polygonální sakristií a křestní kaplí. Z venku tento dojem dotváří dvě šedesátimetrové věže a monumentální západní průčelí s vysokým štítem, rozetou a ústupkovým portálem se širokým schodištěm. Štíhlé osmiboké jehlancovité střechy zdobí štíty s hodinami a fiálami. V tympanonu portálu je reliéf žehrajícího Krista se sv. Ludmilou a sv. Václavem od Josefa Václava Myslbeka. V nikách na obou stranách vstupního portálu jsou sochy sv. Prokopa od Františka Hergesella a sv. Vojtěcha od Františka Procházky. Reliéfy čtyř evangelistů v rozích rámování rozety vytvořil sochař Jindřich Václav Čapek, sochy sv. Ludmily a sv. Cyrila v západním štítu a sv. Metoděje v jižním štítu pocházejí od Bernarda Otty Seelinga.
Portál je z pískovce a vytváří tak zajímavý kontrast k cihlové fasádě. Tvoří ho několik ustupujících oblouků podporovaných úzkými sloupy z žuly. Na obou stranách hlavního schodiště se nachází zdobné lampy vyrobené z litiny, navržené pravděpodobně známým pražským vynálezcem Františkem Křižíkem. Obnoveny byly z daru Městské části Praha 2 v září 2021.
Interiér od významných umělců
Vnitřek kostela je zaklenut křížovou klenbou Na výzdobě exteriéru i interiéru se podílela řada významných umělců. Působivá výmalba interiéru představující cyklus postav českých patronů je dílem Johanna Jobsta. Ten vymaloval i presbytář medailony světců, na východním konci severní lodi jsou výjevy ze života P. Marie a na východním konci jižní lodi výjevy ze života sv. Cyrila a Metoděje. Barevnost interiéru ovlivňují i vitráže, které jsou od různých autorů např. Františka Sequense, Františka Ženíška a dalších, s motivy vybranými na přání jejich sponzorů.
Zařízení kostela je převážně také v novogotickém stylu. Hlavní oltář navržený Josefem Mockerem je proveden z bílého carrarského mramoru a z červeného mramoru z italské Verony a má tvar gotického chrámového křížení s vysokou sanktusníkovou věžičkou a sochou sv. Ludmily. Boční oltáře jsou již secesní. Varhany stojí na hlavním kůru v bohatě vyřezávané novogotické dubové skříni. Mají původní cínové píšťaly, které se naštěstí vyhnuly válečné rekvizici drahých kovů v roce 1917. Protože takto dochované varhany jsou opravdová vzácnost, na počátku 90. let minulého století dostaly památkovou ochranu. Rekonstruovány byly v letech 2013–2018 za finanční podpory veřejné sbírky a sponzorskému daru.
V roce 1929 byla u příležitosti svatováclavského milénia fara u sv. Ludmily povýšena na arciděkantsví.
V nově vysvěceném chrámu bylo ve věžích osazeno pět zvonů, čtyři velké nesoucí jména sv. Ludmily, Václava, Prokopa, Vojtěcha a malý umíráček, které ulila pražská firma Arnošta Diepolta v roce 1893. Za první světové války však byly velké zvony zabaveny pro válečné účely. Po válce nechal farář Antonín Hoffman zhotovit nové zvony u zvonařského mistra Richarda Herolda v Chomutově. Kromě čtyř zvonů pojmenovaných stejně jako ty první, k nim přibyl nový umíráček sv. Josef.
Velké zvony však šly znovu z věží dolů ze stejného důvodu v době druhé světové války a na dalších téměř 50 let zůstal ve věži pouze umíráček Josef. Až v roce 1993 byl pro kostel odlit nový zvon sv. Václav, který se v současnosti nachází v severní věži, a spolu s ním byly do věže zavěšeny dva další zvony převezené z kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad.
Přežil bombardování i stavbu metra
Namále měl kostel i při náletu v únoru 1945, kdy se kvůli navigačnímu omylu na Prahu sesypalo 152 tun bomb, jež z velké části zasáhly právě Vinohrady. Na rozdíl od nedaleké synagogy však měl kostel velké štěstí a nebyl nijak zásadně poškozen, exploze poničila pouze část vitrážových oken. Stal se však svědkem mrtvých a raněných, které sem vozili z okolních domů. Dnes tuto událost připomíná pouze novější barevná mozaika.
Kostel na Barrandově chtěli postavit už za první republiky. Dnes na stěnách běží světelné divadlo
přečíst článekOd roku 1974 byl kostel deset let zavřen kvůli výstavbě metra a později kvůli jeho rekonstrukci. Nějakou chvíli byla provizorně otevřena alespoň část lodi, aby zde mohly probíhat bohoslužby. Celý kostel byl znovu otevřen v roce 1992 slavnostní bohoslužbou slouženou kardinálem Miloslavem Vlkem. V roce 2022 pak byl kostel povýšen papežem na baziliku minor. Tento čestný titul ukazuje na mimořádnost kostela. V Česku má tento titul šestnáct bazilik a v samotné Praze pouze pět.
Od roku 1992 je každoročně o Vánocích vystaven v podvěžní kapli sv. Kříže vyřezávaný betlém. Ten byl vytvořen ve dvou etapách přibližně v letech 1910–1925, jde totiž o dílo dvou řezbářských mistrů. Starší část betlému pochází z dílny vyhlášeného pražského řezbáře Františka Vratislava Buka, mj, i autora krucifixu v presbytáři chrámu.
Jeho dílem je stáj s masivním pozadím skal a města, Panna Maria, sv. Josef a anděl, tři králové s doprovodem a několik málo darovníků. Většinu dalších darovníků, zvířat a narozené Jezulátko vytvořil později kutnohorský umělecký řezbář František Charvát, jehož tvorba se hlásí k uměleckému odkazu Mikoláše Alše, což je znát i na tomto betlému.
Bazilika se pravidelně účastní i různých pražských kulturních akcí. My jsme měli tu čest podívat se do jeho krovů, které si můžete prohlédnout i ve fotogalerii.
Zdroje:
- https://encyklopedie.praha2.cz/publikace/902-kostely-prahy-2-matej-cadil/zobrazit-publikaci
- https://encyklopedie.praha2.cz/historie/1900-kostel-sv-ludmily-historie-v-obrazech
- https://encyklopedie.praha2.cz/stavba/513-kostel-sv-ludmily
- https://ludmilavinohrady.cz/bazilika/pruvodce-kostelem/
- https://ludmilavinohrady.cz/bazilika/betlem/
- https://www.historickaslechta.cz/wp-content/uploads/2020/11/Kostel-sv-Ludmily.pdf
Sdílet / hodnotit tento článek