Označení „plovoucí“ v souvislosti s laminátovou krytinou je minimálně nepřesné. Toto označení totiž znamená způsob pokládky, nikoliv finální podlahovou krytinu. Plovoucí podlahou tak mohou být i podlahy dřevěné, vinylové a další. Zkrátka všechny podlahové krytiny, které nejsou pevně spojeny s horizontálními či vertikálními konstrukcemi budovy.
Musí být laminátová podlaha plovoucí?
Dnes už jsou všechny laminátové podlahy vybaveny zámkovým spojem, který velmi urychluje a zjednodušuje pokládku. Tento systém ale zároveň napomáhá určitému nešvaru. Snadnost pokládky totiž vedla k mnoha instalacím krytiny neodborným způsobem nebo na nevhodné podklady. Tyto špatné reference pak způsobily jistou devalvaci produktu jako takového.
Mezi nejčastější neodborné přečiny patří pokládka krytiny na nerovný podklad a nevhodné podložky. Tato skutečnost se následně projeví zejména hlučností krytiny. To je častý problém hlavně v rekonstruovaných prostorách, kdy nesprávně položená laminátová podlaha otevřela brány akustického pekla, a to nejen pro své uživatele, ale především pro sousedy žijící pod prostory s touto podlahou. Ve většině případů by přitom nepříjemnostem s hlučností krytiny zabránilo použití kvalitní protihlukové podložky.
Přiznejme si na rovinu, laminátové podlahy nepatří, již z vlastností své konstrukce, k nejtišším podlahám. Ale současně jejich hlučnost nemusí překračovat únosné meze.
Jaké řešení se nabízí? Výrobci podlahových krytin přinesli na trh produkt, jehož pokládka vyžaduje užití podložek – hydroizolačních při pokládce na potěrové podklady a protihlukových ve všech případech plovoucí pokládky. Řešení našli i profesionální firmy zabývající se prodejem a pokládkou těchto krytin, a to celoplošné přilepení podlahy k podkladu. Jde však o řešení nesoucí určitá rizika a je nutné je zvážit v porovnání s jeho výhodami.
Lepit? Nezbytné čtyři body
Vynecháme-li určité specifické prostory, kde je nutné podlahu celoplošně přilepit – například schodiště, na jaké faktory je nezbytné brát zřetel před tím, než laminátovou podlahu přilepíme nebo to doporučíme koncovému uživateli?
Většina výrobců laminátových podlah nedoporučuje jejich přilepení k podkladu a přímo vyžadují plovoucí pokládku. Pokud výrobce krytiny nepovoluje pokládku přilepením, nezbývá než od tohoto způsobu odstoupit. Je nutné brát na vědomí, že pokud výrobce přilepení neschvaluje, bude z tohoto úhlu pohledu nahlížet i na případné pozdější reklamace. Podlahář (nebo koncový uživatel) tak musí sám zvážit, zda získané benefity převyšují podstupované riziko.
Pokud však výrobce krytiny její přilepení k podkladu připouští, přichází k řešení druhý bod, typ použitého lepidla. V případě laminátových podlah je vždy dobré zkonzultovat typ lepidla s výrobcem podlahové chemie, tedy dodavatelem lepidel.
Třetím, a neméně důležitým bodem, je stav podkladu, respektive kontrola stavu podkladu před samotnou pokládkou. Na podklad, kromě lepidla a samotné krytiny, nepřijdou žádné další vrstvy, proto je tento krok velmi důležitý a není možné ho jakýmkoliv způsobem podcenit. Rovinnost podkladu musí být měřena vždy před každou pokládkou podlahových krytin, stejně jako jeho zbytková vlhkost. A právě ta hraje velmi důležitou roli.
U plovoucího způsobu pokládky je využívána parotěsná folie, která dokáže ochránit podlahu před vlhkostí migrující z podkladu – to pochopitelně za předpokladu, že je parotěsná folie instalována řádně s přesahy (či slepením spojů), do vany (= vytažená do zdí, aby chránila krytinu z bočních stran) a na podklad mající maximální povolenou hodnotu zbytkové vlhkosti. U lepené krytiny však parotěsná folie přítomna není a tuto skutečnost je nutné zohlednit. Hodnoty maximální zbytkové vlhkosti podkladu, které jsou vhodné pro pokládku krytiny, vždy udává její výrobce, případně je obsažena v ČSN (která je ovšem u cementových potěrů velmi přísná).
Čtvrtým bodem je pevnost v tahu samotného podkladu (potěru). U plovoucího způsobu pokládky se obvykle pevnost v tahu neřeší. U celoplošného lepení krytin je ale tato vlastnost podkladu důležitým prvkem pro správné fungování krytiny. Pevnost podkladu v tahu se zjišťuje odtrhovou zkouškou a naměřené hodnoty by neměly být nižší než 1 MPa.
Kdy lze podlahu bezpečně přilepit
Jak bylo ale psáno již výše, většina výrobců laminátových podlah nepřipouští pokládku svých produktů celoplošným přilepením. Proč tomu tak je a kdy lze bezpečně laminátovou podlahu přilepit?
Důvodem pro odmítání tohoto způsobu pokládky jsou rizika pro podlahu plynoucí z vlhkostních podmínek v místě pokládky. Hlavním faktorem je zbytková vlhkost podkladu, kdy nepřítomnost hydroizolační vrstvy nese zvýšená rizika poškození krytiny. Druhým faktorem je vzdušná vlhkost v objektu a vlhkost přímo působící na krytinu (např. při údržbě).
Nosná deska u laminátových podlah bývá většinou z materiálu HDF. Tyto materiály již mívají určitý stupeň ochrany před působením vlhkosti (snížená nasákavost, impregnace spojů), přesto stále určitý stupeň nasákavosti zůstává jejich vlastností. Při zasažení nadměrnou vlhkostí nebo dlouhodobým působením vlhkosti tak dochází k jejich nabobtnání. To se projevuje tvarovou deformací krytiny, obvykle obligátním stříškováním, a dalšími možnými vadami s tím spojenými. Např. při lokálním zásahu vlhkostí (častý problém přelitých květináčů) dochází k vystříškování lamel v zasaženém místě, obvykle v rozsahu dvou, tří lamel, respektive jejich spojů.
V případě plovoucí pokládky dojde k roztažení krytiny, které je však vykryto dilatačními mezerami na krajích plochy. Dané poškození se tak z pohledu uživatele jeví jen jako drobná estetická vada v daném místě. Pokud by však došlo ke stejnému poškození vlhkostí u lepené laminátové podlahy, může být stav podstatně horší. U nosné desky dojde k nabobtnání, tím zvětšení jejího objemu a tendenci k roztažení. Dílec je však pevně spojen s podkladem a toto spojení brání roztažení krytiny. Vzniklé síly tak mohou poškodit zasažené dílce a může dojít k nevratné degradaci krytiny, které se projeví fatální vadou, nikoliv jen estetickou.
Existuje tedy bezpečný způsob přilepení laminátové podlahy? Žádné absolutně bezpečné řešení neexistuje. Ale existuje řešení, které pomáhá eliminovat možná rizika. A řešení je to relativně jednoduché, navržené výrobci podlah. Tím je celoplošné přilepení laminátových podlah, které mají z výroby integrovanou protihlukovou podložku.
Je třeba počítat s tím, že celková tloušťka těchto desek s podložkou přilepenou na spodní straně bývá o cca 2 mm větší, než je u standardních dílců. Hlavní výhodou této podložky je to, že sama výrazným způsobem snižuje hlučnost krytiny. V případě přilepení na podklad ale podložka může plnit i určitou funkci poslední pojistky – v případě zvýšené vlhkosti působící na krytinu dojde k odtržení podložky od spodní strany dílců a krytina se tak stává plovoucí, přičemž samotná podložka zůstává spojena s podkladem. To krytině pomůže zvládnout ataky vlhkosti roztažením (za předpokladu dodržení řádných dilatačních mezer mezi krytinou a pevnými předměty-zdmi) a snižuje se riziko jejího poškození. Lepení dílců s integrovanou protihlukovou podložkou však neznamená, že je možné podcenit kontrolu zbytkové vlhkosti podkladu a počítat s tím, že se dílce utrhnou od podložky a podlaha tak tento problém vyřeší sama.
Benefity přilepené laminátové podlahy
- Snížení hlučnosti krytiny
- Zabránění prohybu krytiny při chůzi = pevná podlaha
- Minimalizace výskytu zvukových projevů krytiny (vrzání, lupání, atd.)
- Zmenšení tepelného odporu krytiny na podlahovém topení
Nevýhody přilepené laminátové podlahy
- Přenos hluku přímo do konstrukce budovy
- Nepřítomnost parotěsné folie
- Znehodnocení podkladu při demontáži krytiny (a její případné výměně)
- Časově náročnější pokládka
- Finanční náročnost pokládky
Sdílet / hodnotit tento článek