„Zdá se mi, že existují dvě kategorie skladatelů. Ti, kteří měli odvahu přinést nové kameny ke stavbě, a ti, kteří je otesali, umístili a vybudovali z nich stodoly nebo katedrály.“
Historická stodola versus nový rodinný dům
Ocitáme se v centru nádherného řešení, které je nevšední, zajímavé, ne však neočekávané. Proč ne neočekávané?
Hned se s vámi podělím o podobný příklad, i když ne zcela analogický. Jeden můj kamarád před spoustou let postavil v Adršpachu zajímavou dřevostavbu, zajímavým způsobem. Nesnadný úkol, jak vyhovět rázu krajiny i místních staveb na rozhraní CHKO Broumovsko, Adršpašsko-teplické skály, unikátní místo, jeden z nejnavštěvovanějších přírodních cílů u nás. Ten kamarád využil stávající stodolu, která však byla v daleko horším stavu, k tomu, že do ní vestavěl zmíněný dům, tedy dřevostavbu. Až měl vše pod střechou, a ještě jednou pod střechou stodoly, dotyčnou skořápku strhnul. Vše v souladu s legislativou, dům skvěle zapadl do zdejšího rázu, kamarád odvozil suť a na místě stodoly se skvěl krásný domeček. Vylíhnul se jako motýl z kukly. Proč takto? Protože vše, co dělal svépomocí, měl bez deště větru a bez starostí, že než dílo dokončí něco uletí, či někam zateče. Jak prosté, ale hlavně praktické. Dozajista takový nápad neměl jenom on a dá se vše prokombinovat, kdy stodolu užijete jako kostru pro vestavbu nebo jako součást další budovy. Těch možností je podstatně více, záleží na stavu daného stavení, tedy stodoly, jeho zachovalosti, založení a dalším.
Pohled východní. Foto: Petr Polák
Rodinné vazby formují řešení a jeho nápaditost
V našem případě zde hrálo roli i místo, jako vedlejší stavení babičky majitele, a touha pokračovat v něčem kontinuálním. Znáte to, krev není voda a místa, kde trávíte dětství, vám přirostou leckdy k srdci víc, než vůbec tušíte. Řešení této stavby, která vychází také ze stodoly, není analogické s tím, co jsem vám uvedl výše. Pouze vycházíte z obdoby, kterou je zemědělská část původního stavení. I tohle není výjimečné, známé jsou zrekonstruované různé sýpky, špýchary, sklady, mlýny včetně větrných a další různé stavby, které původně nebyly myšleny pro samotné bydlení. Bylo nebylo, je to dozajista krásné místo, leckdy velmi historicky cenné, se spoustou krásných rukodělných prvků. Pokud jsou zachovalé, pak je škoda je nevyužít, neukázat a neprolnout ducha původního stavení s novým bydlením. Ten duch tam dozajista sídlí a bude tím vaším kýženým geniem loci a bude vám společně s domem a jeho historií říkat láskyplně „pane“. V našem případě zůstalo cihlovo-kamenné torzo, do něhož je vestavěna dřevostavba. Jsou to dvě separátní stavby, které jsou však důmyslně propojeny a tvoří opticky jeden skvělý celek. A je to tak dozajista dobře.
Pohled východní. Foto: Petr Polák
Kouzlo netušeného
Klenby a stěny z roku 1912 jsou velmi hodnotné a mají neodmyslitelné kouzlo a vepsanou historii spolu s rukodělnou dovedností našich předků. Jednoduché až minimalistické řešení s přiznanými stropními trámy, vše v provedení kámen, dřevo, bílá, světlá velkoformátová dlažba v přehledné dispozici. Dispozice jednoduchá a přehledná má však ve spojení s původním skeletem budovy vzácnou vlastnost, že zde vznikají kouzelná zákoutí, průchody s původními kamennými zdmi a klenbami průjezdů. Jedna část klenutí je součástí průjezdu a druhá část klenutí rámuje prosklené stěny centrální místnosti v přízemí a průchod na terasy francouzskými okny. Část střechy sloužící jako terasa s pergolou v patře s přiznanými vazbami krovů, což je už zcela logickým vyústěním celého nevšedního řešení. Stejně tak je zdařilé horní přisvětlení meziprostoru prosklenou částí střechy. Vše působí prostorně, vzdušně, s maximálním využitím prostoru, jež je vymezen původní stavbou stodoly. Bytelné zdi s klenbami dávají dle mého názoru domu vzezření malé útulné středověké tvrze, možná podle pravidla: „Můj dům, můj hrad.“ O estetice je skoro zbytečné hovořit, protože takové domy se většinou skví svým vlastním historickým původním řešením.
Pokud je vše nové vyřešeno zdařile a v souladu s původním vzhledem, je našlápnuto k jasnému a předpokládanému úspěchu. To je i náš případ.
Centrální místnost s kuchyní a jídelní částí. Foto: Petr Polák
Základní popis
Stará zapomenutá stodola, tiše schovaná za řadou městských domů, přesto kousek od náměstí, ukrytá ve vnitrobloku mezi vzrostlými stromy a starými cihlovými zdmi. Zachováváme původní kamenné torzo, do kterého jsme navrhli nový rodinný dům.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Do ani ne desetitisícové Dobříše v podhůří Brdské vrchoviny jezdili Václav s Marií za babičkou. Když se objevila příležitost koupit pozemek se starou kamennou stodolou hned vedle její zahrady, neváhali ani na moment. Chtěli, aby děti mohly tajnými průchody v plotu babičku navštěvovat, pomáhat jí s plením záhonků, a přitom tu zapouštět vlastní kořeny. Aby naslouchaly jejímu vyprávění, a rozkvétal vztah, na který budou vzpomínat do konce života.
Obývací část centrální místnosti. Foto: Petr Polák
Co ale se stodolou a jejími vzpomínkami? Strhnout a stavět znovu? Původně to byl jeden ze záměrů. Rekonstruovat po předchozích zkušenostech nechtěli. Pak ale nahlédli dovnitř a hned věděli, jak s ní naloží. Ve stodole se rozhodli postavit nový dům. Její kamenné torzo zůstalo, konstrukce byla stabilizována a dovnitř vložena prefabrikovaná dřevostavba.
Ta se dispozičně podřídila původnímu zdivu a klenutým otvorům, zároveň však zůstala konstrukčně zcela oddělena. Hranice mezi interiérem a exteriérem se rozplynuly. Nové prorostlo historií skrz naskrz, a dnes je těžké určit, kde začíná vnitřek a končí vnějšek. Cesta ven vede jen skrze atmosféru minulosti a stopy, které zde zanechaly předchozí generace.
Objekt, jehož historie sahá minimálně do roku 1912, si o zachování vyloženě říkal. Seno se skladovalo pod ručně opracovanými trámy krovu a sedláci projížděli s vozy pod klenutými kamennými průjezdy. Během let svých služeb však stodola získala řadu nánosů omítek, přístaveb a dřevěných prvků. To všechno muselo ustoupit novému využití.
Obývací část centrální místnosti. Foto: Petr Polák
Objekt byl očištěn na cihlovo-kamenné torzo, ke kterému jsme přistupovali s opatrností téměř památkové ochrany. Kamenné zdi bez základů byly stabilizovány nadbetonávkou, a místy i oplechováním, které ji zakonzervovalo a zabezpečilo vůči degradaci. Odstranili jsme starou střechu a po letech otevřeli původní větrací průduchy. Vnitřní kolmá ztužující zeď musela být vzhledem ke svému technickému stavu v severní části nahrazena ocelovou konstrukcí klenoucí se nad průjezdem. Novou základovou desku jsme umístili do objektu s takovým odstupem, aby nebyly ohroženy kamenné zdi. V ten moment byl objekt připraven na svou novou etapu.
Od prvního konceptu jsme věděli, že nesmí dojít k ovlivnění stability základů původních zdí, proto bylo jasnou volbou vložit do stodoly dřevostavbu. Velkou výzvou se ukázalo být řešení krovů, stropních konstrukcí a velkorysých přesahů střechy navržených přes vrch kamenných zdí pro jejich ochranu, v kombinaci s podélným vikýřem. Díky spolupráci s inženýry dodavatele Martinice Group se vše podařilo vyřešit bez nutnosti jakýchkoliv úprav původního konceptu, a hrubá stavba byla nakonec hotová za pouhých deset dnů.
Vzhledem k výšce původní zdi navrhli dodavatelé šikmé podepření krokví přesahu, což se ukázalo jako velmi elegantní řešení i v místě přesahů pod vikýři. Obvodové konstrukce navrhli velmi subtilní, čímž jsme získali několik desítek centimetrů ve vnitřním prostoru. Skladba stěny je tlustá jen 333 mm, je difuzně otevřená, což bylo zásadní pro přirozené větrání. Navíc má instalační předstěnu, kterou jsme nejednou využili při dodatečné úpravě pozic koncových prvků světel, vypínačů a zásuvek.
Průhled do chodby se schody. Foto: Petr Polák
Stodola rozděluje pozemek na dvě poloviny, a tak vytváří dvě zahrady různého charakteru, ať už z hlediska míry soukromí, nebo doby, kdy na ni dopadá přímé slunce. Každá polovina tedy nabízí různý způsob užívání, relaxační či užitný, což se ukázalo být zásadní pro dispoziční řešení vsazené dřevostavby.
Příjezd k domu je ze západní strany, což umožnilo využít horní, severní dvojici klenutých průjezdů jako otevřený přístřešek pro parkování a zároveň prostor pro průjezd větší techniky na druhou polovinu pozemku. Hned u průjezdu se v horní části domu nachází také dílna a venkovní sklad na sezónní sportovní vybavení kryté nadzemním podlažím.
Terasa v patře. Foto: Petr Polák
Hlavní obytná část byla situována mezi druhou dvojicí klenutých průjezdů v jižní části domu. Před průjezdy se rozprostírají dvě terasy, jedna směřující do klidnější poloviny pozemku plné odpoledního slunce, zatímco protilehlá terasa vítá ranní sluneční paprsky. Díky tomu nebylo nutné kamennou stěnu stodoly opticky narušovat klasickou pergolou. Prostě si jen stačí vybrat tu terasu, na které je zrovna příjemněji.
Ranní paprsky pronikají okny orientovanými na východ i do dětských pokojů a ložnice v patře, kde se nachází i dvě koupelny a pracovna propojená s pokojem pro hosty a malou posilovnou. Nad průjezdem v patře vznikla také velká terasa. Velkým tématem se v návrhu stala práce se světlem. Aby jej do interiéru pronikalo co nejvíce, je část střechy prosklená, objekt využívá velkoformátová okna, skrze která proniká do obývacího prostoru světlo sváděné po odsazené kamenné zdi. Společenská část je propojená s kuchyní a jídelnou, díky čemuž může být rodina stále v kontaktu. Součástí přízemí je i technická spodní koupelna.
Pohled letecký shora. Foto: Petr Polák
Doplňující informace
| Studio | Karnet architekti |
| Autor | Michael Karnet |
| Spoluautor | Vojtěch Kramář |
| Design tým | Ing. arch. Filip Rajman, interiéry Ing. arch. Jiří Lukáš, úvodní koncept, vizualizace |
| Umístění projektu | Dobříš |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2020 |
| Rok dokončení | 2022 |
| Zastavěná plocha | 240 m2 |
| Užitná plocha | 287 m2 |
| Plocha pozemku | 1 001 m2 |
| Náklady | 10–15 mil. Kč CZK |
| Fotografie | Petr Polák, petrpolakstudio.cz, petr@petrpolakstudio.cz |
| Spolupracovníci a dodavatelé | Dodavatel stavby: MARTINICE GROUP Truhlář: Milan Krejčí |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
omítka – silikátová, 1,5 mm
hliník, plast – okna ocelový rám, ocelové pletivo – zábradlí beton – venkovní schodiště modřínové dřevo – terasy, sloupy, dělicí stěny balkonů dubové dřevo, olejová lazura – parkety borovicová překližka – nábytek a obklady stěn dle autorského návrhu, olejová lazura s pigmentem lamino, hliník – nábytek dle autorského návrhu |
| Značky | Seznam použitých značek
závěsná svítidla Nordlux Orbiform – Nordlux
svítidla Optimus – Rendl Lighting koupelnová baterie Light – paffoni okenní žaluzie – Almma dřevěné obložení – Bdoors sporák – K&K Poker olejová lazura – Osmo venkovní betonové schodiště – Prefa Brno dlaždice Biophilic, barva šedá – Pastorelli obvodová konstrukce DifuECO Energo – MARTINICE GROUP |
| O studiu | Bližší informace
Jsme architektonické studio se sídlem v Příbrami. Atelier založil Michael Karnet v roce 2017 po dokončení studia na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Jsme skupina architektů a stavebních inženýrů. Věnujeme se navrhování staveb všech měřítek, od interiéru přes rodinné a bytové domy po veřejné stavby. V roce 2023 nás Časopis Architect+ zařadil do svého každoročního výběru TOP 100 mezi 10 vznikajícími architekty. V roce 2020 jsme obdrželi BigSEE interior Design Award za návrh kavárny Cafe Smoo v Příbrami. |
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – Petr Polák, petrpolakstudio.cz, petr@petrpolakstudio.cz
- Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO KARNET ARCHITEKTI a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek