Je to přesně ten druh informace, o němž nemáte sebemenší tušení, dokud ji skutečně sami nepotřebujete vědět. Ale španělská Valencie se prý počítá k nejvíc disabled-friendly městům – tedy městům přátelským a vstřícným vůči tělesně postiženým – v rámci celé Evropy. Spousta těch praktických a všudypřítomných detailů je v tomhle městě organizována tak, že zkrátka nepředstavují bariéru.
Jen namátkou: dvě místa pro vozíčky v každém autobuse MHD, s tím, že jsou všechny zpravidla vybaveny nájezdovou rampou anebo plošinou. Moderní stanice metra tu mají mezi dveřmi vozů a nástupištěm snad nejtěsnější dosed. Dvanáct procent městských taxislužeb tu operuje s přepravou osob s dopomocí; polovina zdejších obchodů a restaurací má snížený nájezd nebo vstupní rampu pro snadný vjezd. A bezbariérové jsou také všechny hlavní pamětihodnosti – katedrála, burza, tržnice, muzea.
Foto: Imagen Subliminal (Miguel de Guzmán + Rocío Romero)
Jasně to dokládají i recenze lidí s hendikepem, kteří se sem vydali na dovolenou. Navíc vše je orientováno a zařízeno tak přirozeně, že si lidé bez tělesného postižení příhodnost tohoto města ani neuvědomí. Ovšem ti, co na výběr nemají, to umí náležitě ocenit. Těžko ale říct, jestli právě tyhle „faktory příhodného prostředí“ stály za tím, že si trojice klientů vyhlédla kancelář studia gon architects s poněkud netradičně laděným projektem CASAVERA.
Rekonstrukce se změnou využití
V bývalé rybářské čtvrti (někdy označované za předměstí) El Cabanyal tu poptávali rozsáhlou rekonstrukci, či spíše komplexní transformaci domu. Tak, aby z jeho přízemí – jež donedávna ještě sloužilo jako obchod se sportovními potřebami a později jako skladiště s nepříjemně vlhkými zdmi – vznikl slušivý byt středomořského střihu.
To samo o sobě zní jako slušná výzva, znásobená však ještě tím, že onen byt – o celkové ploše 135 metrů čtverečních – měl být zcela bezbariérový. V té souvislosti se asi hodí zmínit, že stavební úřady ve Valencii velmi přísně posuzují u nemovitostí změnu způsobu užívání, a ještě přísněji dohlíží – i kvůli své dobré reputaci – na předpisy o bezbariérovosti. Architekti tak věděli, že jejich projekt bude velmi bedlivě dozorován. Ale postavit se do toho žáru kritického dohledu neváhali.
Věděli totiž, že jejich kvalitní práce může hodně usnadnit život Eliesovi, jednomu z majitelů. Který je od svých osmnácti let na vozíku. Kvůli úrazu páteře způsobenému nehodou.
Základní osu celého záměru přitom vytvářela úvaha, že město samotné je velmi slušně pro lidi hendikepované adaptované. A byt sám měl posloužit jako perfektní zázemí pro normální život, z nějž se dá bez překážet „vyjet“ do ulic. Teorie byla přitom taková, že člověk sžitý se svým hendikepem potřebuje vlastně jen velmi málo péče, pomoci, asistence – dokud mu prostředí jeho obydlí samo neklade do cesty překážky.
Foto: Imagen Subliminal (Miguel de Guzmán + Rocío Romero)
Skutečná domácnost bez limitů
Proto byl také plán bytu náležitě upraven, aby nebyl jen střechou nad hlavou Eliese, ale skutečným domovem pro něj i jeho rodinu. Spolu s ním tu žije také Aurora – tanečnice, režisérka a multimediální designérka – jejich dcera Vera. A čtyři kočky: Lupito, Doce, Nosu a Sumi. Tohle seskupení lidí s různými touhami, časovými možnostmi a rychlostí pohybu pak bylo klíčové v rámci koordinace projektu, způsobu uvažování a ve výsledku pak i navrhování celého bytu.
Který navazuje na onu relativně pohostinnou čtvrť, jejíž je součástí. Třeba tím, že prostor uvnitř si dává záležet na jakési rozlehlosti. Kterou nápadně rezonuje ona otevřenost, v níž je i ulice prezentována jen jako prodloužení domu, kde se Elies na svém motorizovaném vozíku a jeho rodina mohou volně pohybovat a užívat si života. Barvy omítek v ulicích, plácky a náměstí, kombinace dlaždic i dřeva vyleptaného solí na fasádách domů, se volně přenáší i do jejich bytu.
Architektonický návrh, který je zasazen do parcely o délce 25 a šířce 6 metrů, spočívá v rehabilitaci části domu směřující do ulice a výstavbě malého pavilonu v zadní části pozemku (o délce 7 metrů). Přechod od jedné budovy k druhé, od staré k nové, je vyznačen gradientním vektorem, který směřuje od veřejného k soukromému.
Zatímco obnova stávající části, postavené systémem tradičních kleneb, obsahuje všechny společné prostory – vstup, víceúčelový prostor, koupelnu, obývací pokoj, kuchyň s jídelnou – ona nová část, postavená z kovové konstrukce a cihel, obsahuje nejvíce soukromý prostor, pokoje/ložnice se střešními okny podhledy. Ty jsou složené ze tří oken skloněných o 15 stupňů. Na ně pak volně ještě navazuje provozní zázemí a malá koupelna.
Foto: Imagen Subliminal (Miguel de Guzmán + Rocío Romero)
Přechodová fáze pohladí po duši
Mezi oběma těmito architekturami – tam, kde bychom hledali srdce domu – tak vzniká „volné“ území. Meziprostor. Není zastavěný, ale slouží obyvatelům v podobě terasy, o rozloze šestadvaceti metrů čtverečních. Asi nejprivilegovanější částí vybavení je tu sedmikubíkový bazén (orientovaný podélně, na jih). Klienti o něj velmi stáli, už proto, že jim pomáhá v péči o zdraví a s pohybovými rehabilitacemi.
Toto místo – kromě toho, že je prvkem, který spojuje venkovní aktivity – je vlastně funkční i z hlediska úpravy vnitřního klimatu spojité domácnosti, protože přirozeně provětrává obě části. Domácnost je pozoruhodná nenáhodným nahloučením designových prvků, upraveného nábytku a nápaditých vychytávek, které někdy jen okem nepostřehnutelně, ale přesto významně zlepšují kvalitu života s hendikepem.
Až dojímavě pak působí dětská postel – s nízkými nohami – do které může otec ukládat své dítě i z vozíku. Věci, které jsou tak přirozené a běžné, že je ani nevnímáme do doby, než nám je něco znemožní dělat. Tady ale ne, tahle domácnost je bariér zbavená.
Celá CASAVERA je přitom vystavěna s logikou místních materiálů a prvků, které evokují Středomoří a blízkost moře. Je tu hlína, dřevo a keramika. A uvnitř tohoto bytu/domu se vlastně nachází celý El Cabanyal.
Foto: Imagen Subliminal (Miguel de Guzmán + Rocío Romero)
Údaje o projektu
| Název projektu: | CASAVERA |
| Typ projektu: | rekonstrukce/transformace domu |
| Architektonické studio: | gon architects |
| Lokalizace: | Španělsko |
| Vedoucí architekti: | Gonzalo Pardo |
| Spolupráce: | Maria Camila Martínez |
| Projektový tým: | Carol Linares, Cristina Ramírez, María Cordero, María Martínez |
| Dodavatel stavby: | STR Construction |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
| Rozloha užitné plochy: | 135 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek