Nástrahy v koupelně
Syn pana Ludvíka popisuje výchozí situaci: „Myslím, že dříve se moc sprchové kouty nedělaly a tak měl tatínek v koupelně pouze umyvadlo a vanu, ve které byl zvyklý se sprchovat, a také místo na pračku. Naštěstí je koupelna docela prostorná a vchodové dveře jsou osmdesátky a otevírají se směrem ven, takže se tatínek do koupelny dostane i s chodítkem, případně i jezdícím toaletním křeslem. Je opravdu veliký rozdíl v nároku na místo, když se člověk v nějakém prostoru pohybuje „po dvou“ anebo třeba na vozíku. Co se týká dveří, tak jsme akorát odstranili práh. Velkou výhodou je také to, že je tatínkova koupelna zděná. Vůbec si nedokážu představit, jak nějaké bezbariérové úpravy realizují lidé v miniaturních umakartových panelákových koupelnách s šedesátkovými dveřmi.“
„Tatínek byl po prodělání nemoci samozřejmě hodně nejistý a začal se bát, že při nalézání a vylézání z vany ztratí rovnováhu a upadne. Také už si neuměl představit, že vydrží sám ve vaně delší dobu stát, anebo že bude schopen si do vany sednout a poté se zase zvednout. Nechtěl ale hned něco upravovat a tak jsme nejdříve zkusili, zda zvládne hygienu s dopomocí jiné osoby. Okamžitě jsme ale zjistili, že je to velice nebezpečná a nepraktická varianta, protože je tatínek příliš těžký na to, aby ho někdo v případě potřeby udržel či podepřel“, dodává jeho syn. „Potom chtěl tatínek zkusit umývat se s dopomocí pouze u umyvadla. Ale to byla stejná situace. I když seděl na toaletní židli, takže jsme se nemuseli bát, že upadne, tak mu byla zima a navíc byla všude voda, takže to opět bylo nepohodlné a ještě navíc náročné na úklid. Tyto „pokusy“ opravdu nikomu moc nedoporučuji.“
Rodina pana Ludvíka se rozhodla vanu vybourat a nahradit ji sprchovým koutem. „To už je ale docela drahé řešení a také to není hned“, dodává jeho syn. „Ale umýt se musíte skoro každý den a tak jsme museli najít nějaké dočasné řešení. Nejvhodnější se ukázalo být pořízení vanové sedačky. Abychom zjistili, jaká bude tatínkovi nejvíce vyhovovat dříve, nežli ji pořídíme, vypůjčili jsme si na pár dní 3 typy vanové sedačky z půjčovny kompenzačních pomůcek; konkrétně: plastovou sedačku na vanu, sedačku do vany a otočnou sedačku na vanu.“ Když s pomocí rodiny vyzkoušel pan Ludvík všechny tři sedačky, rozhodl se pořídit si otočnou sedačku, která má plastové sedátko s opěrkou zad, madla a otáčecí mechanismus s aretací, který umožňuje nasednutí z boku vany a následné „přehození“ novou přes bok vany při pootočení sedačky. „Usazení sedačky na vanu bylo jednoduché a manipulace s tatínkem se výrazně zjednodušila. Také on sám se cítil mnohem bezpečněji.“ dodává jeho syn.
Pro zvýšení bezpečnosti byla dále do koupelny pořízena podložka do vany a před vanu, jejíž protiskluzové přísavky zabraňují nežádoucímu posunutí. Na podélnou stěnu nad vanou připevnil syn pana Ludvíka přibližně půl metru dlouhé plastové záchytné madlo s protiskluzovou úpravou, aby se tatínek při nalézání a vylézání z vany nemusel opírat o kluzkou zeď. Madlo připevnil podélně, asi 20 cm od vodovodní baterie. Vzhledem k tomu, že se bude koupelna stejně předělávat, pořídil syn pana Ludvíka plastové odnímatelné madlo, které lze na vykachlíkovanou zeď přidělat pouze pomocí přísavek. Nemusel tak do zdi navrtával kotvící otvory pro nerezové madlo. „Nakonec jsem došel k závěru, že madla je dobré připevnit všude tam, kde má tatínek intuitivně tendenci se při pohybu po koupelně opírat. Takže jsem přidělal madlo také ještě vedle umyvadla, na vchodové dveře, vedle záchodu a ještě asi na další dvě místa. Madla nikomu nepřekážejí, takže není důvod s nimi „šetřit“. Na záchodovou mísu jsme zatím pořídili výškově nastavitelný nástavec se sklopnými madly, díky tomu zvládne tatínek na mísu sám usednout a zvednout se z ní. Nakonec jsme ještě tatínkovi místo pevně umístěného zrcadla nad umyvadlem koupili sklopné zrcadlo s ovládací pákou, na kterou dosáhne i z vozíku, takže se teď dobře vidí ve stoje i v sedě. A ještě zmíním kohoutky na umyvadle, které jsme nahradili pákovou baterií. Ta se tatínkovi mnohem lépe ovládá."
Na stavební úpravy v koupelně už si syn pana Ludvíka domluvil specialistu. „V koupelnovém studiu mi nyní zpracovávají návrh přestavby koupelny, hlavně vybourání vany a její nahrazení bezbariérovým sprchovým koutem. Mají lepší přehled o tom, co se nabízí, a tak je pro mě jednodušší nechat si poradit od odborníka, než abych studoval všechny možné katalogy. Sprchový kout bude bez vaničky a bez dveří, žádné kolejnice či pojezdy, jenom skleněné sprchové zástěny, odtoková lišta a možná plastová, která zabrání uniku vody do dalších částí koupelny a přitom ji lze pohodlně sešlápnout či přejet kolečkem toaletní židle. Místa snad bude dost, a pokud ne, zauvažujeme případně o náhradním umístění pro pračku. Také jsme se bavili o podomítkovém sifonu, který by umožnil použít závěsné umývadlo místo toho nynějšího stojícího na noze. Tak by mohl tatínek na vozíku či toaletní židli zajet až pod umývadlo a pohodlně si tak vyčistit zuby či umýt ruce. Od podomítkového splachovacího systému, který by umožnil použít závěsnou záchodovou mísu, jsme nakonec upustili, protože výškové nastavení toalety jsme docela uspokojivě vyřešili s pomocí nástavce na WC “, popisuje různé varianty úprav syn pana Ludvíka a dodává,“ vůbec jsem netušil, co vše se dnes nabízí, například i mechanicky či elektronicky výškově nastavitelná umyvadla, záchodové mísy či zrcadla. To už jsou pro nás ale finančně příliš náročná řešení, ale je mi jasné, že například v ústavech či nemocnicích, kde se starají o desítky pacientů a každý z nich má jiný druh omezení, je taková flexibilita skvělou věcí.“
Sdílet / hodnotit tento článek