• ESTAV.cz
• Interiér
• Přístupnost osobních výtahů osobám s postižením – příklady z praxe

Prohlédnout fotogalerii13 fotografií

Rozměry výtahové klece se odvíjí od typu veřejné stavby. Vedle těchto rozměrů je třeba dbát na dostatek manipulačního prostoru před výtahovou kabinou, vhodný způsob otvírání vstupních dveří a na umístění ovladačů vně i ve výtahové kabině v dostatečné dosahové vzdálenosti pro osoby na vozíku. Samozřejmostí u výtahu by měla být akustická a hmatová opatření pro osoby se zrakovým postižením a nouzová signalizace.

Výše zmíněné předpisy jsou všeobecně známé. V tomto článku se tedy zaměříme na situace, které nelze předpisy postihnout, či je jejich současná podoba neřeší, a které v praxi přístupnost osobních výtahů pro osoby s omezenou schopností pohybu významně ovlivňují.

Technologie výtahů

Výtahy se obecně dělí na lanové a hydraulické. Lanový výtah představuje ve všech směrech dobré řešení, protože je tichý a potřebuje menší příkon. Hydraulický je výrobně levnější, proto je hodně nabízen, ale technicky je horší; je hlučný, potřebuje větší příkon. V zimě hydraulický olej vychladne a ztuhne a výtah v důsledku toho jezdí pomaleji, v létě se naopak přehřeje, zpění a výtah přestává fungovat. Je to opravdu infarktová situace, když skupina vozíčkářů ubytovaných ve vyšším patře čeká v horku na výtah, který nejede. Snášet osobu na vozíku po schodech je totiž velice náročné, nebezpečné a nedůstojné.

Dispoziční umístění výtahové šachty

Co se týká dispozice objektů, je velkým problémem, když je výtah umístěn na konci úzké dlouhé chodby. Vozíčkář při vjezdu do výtahu zjistí, že se tam vejde jen velice těšně. Najedete dovnitř a stěží si dovede přestavit, jak bude z výtahu tou úzkou dlouhou chodbou couvat a couvat až se konečně dostane do prostoru, který mu umožní s vozíkem udělat další manévr. Také zdánlivá maličkost, jako je květináč či kus mobiliáře umístěný u stěny s přivolávacím tlačítkem, samozřejmě stojícímu člověku žádný problém nezpůsobí, ale vozíčkáři, kteří se kvůli nim nedostane až ke stěně, už neumožní na tlačítko dosáhnout.

Dostatečná velikost kabiny

Základní požadavek, který opakovaně zdůrazňují osoby na vozíku, zní jednoduše, ale v praxi často není naplňován; kabina výtahu musí být podle nich především dostatečně veliká. Pokud je splněna pouze nutná norma, vozíčkář musí do výtahu najíždět a zpět couvat, nebo obráceně. Například vyhláškou stanovený minimální manipulační prostor pro otáčení vozíku do různých směrů v rámci úhlu, který je větší než 180°, je kruh o průměru 1500 mm. Předpisy stanovené minimální rozměry výtahové kabiny jsou však menší.

Zpřístupnění památkově chráněné budovy Grand Théâtre v Ženevě pomocí venkovního výtahu u bočního vchodu (CH).

Ve výtahu často navíc bývá madlo a sklopné sedátko, které manipulační prostor ještě více zmenší. Vozíčkář je často nucen z výtahu nepohodlně couvat, a v některých případech, jako například ve výtahu v budově pardubického nádraží, sundat stupačky elektrického vozíku, aby se do výtahu vůbec dostal. Toto řešení je samozřejmě pro osobu s těžkým postižením velice nepohodlné. Projektanti většinou v rámci úspor navrhují malé výtahy, ty, které akorát přesně splňují normy. Málokdo už se zamyslí nad tím, že vozíčkář má většinou za sebou na vozíku pověšený batoh, tašku, apod., s nimiž už se do výtahu nemusí vejít, ale které si sám není schopen z vozíku sundat. Mnoho vozíčkářů se také neobejde bez pomoci asistenta. V malém výtahu většinou nezbývá místo ani pro samotného vozíčkáře, natožpak pro jeho doprovod. Ten musí vozíčkáře zanechat ve výtahu samotného a běžet po schodech do výstupního patra, aby stihl vozíčkáři z výtahu pomoci.

Vybavení výtahové kabiny

Co se týká kabiny výtahu, nešvarem bývá zrcadlo pokrývající celou stěnu až k podlaze, neboť při manipulaci v malém prostoru vozíčkář takové zrcadlo velice lehce rozbije. Nejlepším řešením bývá umístění ovládacího panelu uprostřed či na začátku i na konci kabiny, protože vozíčkář například najede do výtahu popředu, dveře se za ním zavřou a on následně zjistí, že nemá prostor se s vozíkem otočit, ale zároveň nedosáhne na ovládací panel, který se nachází vzadu za ním; na stěně u vstupních dveří. Výjimkou nejsou ani výtahy, kde spodní hrana ovládacího panelu končí zcela mimo dosahovou vzdálenost osoby na vozíku, např. 160 cm nad podlahou kabiny v jednom z výtahů na Žižkovskou věž.

Rekonstrukce výtahů komplikují jejich využitelnost

Nejhorším řešením poslední doby, byla úprava výtahů v panelových domech, u kterých byly použity samouzavírací dveře, které zmenšily prostor kabiny natolik, že se tam nevešel ani vozíčkář na mechanickém vozíku. Výtahy, které mají železné otevírací dveře, jsou také nevhodným přežitkem, protože vozíčkář najede složitě do výtahu popředu, následně zjistí, že se sám neotočí, aby zavřel kovové dveře, protože ve výtahu na to není dostatek místa. Takže vyjede a do výtahu nacouvá, ale dveře se mu stejně nepodaří zavřít, protože zkrátka sedí na vozíku a má například postiženy také horní končetiny a jednou nemotornou rukou nezvládá ovládat a popojíždět vozíkem (couvat) a u toho zavírat těžké kovové dveře.

Tyto výtahy byly používány například v nemocnicích, nebo jako nákladní výtahy, kupodivu je jeden z našich kolegů nedávno objevil v jedné nemocnici. Výtah byl po rekonstrukci, plně v provozu. Za ideální velikost kabiny považují někteří vozíčkáři rozměry 1600mm x 1600mm. Toto řešení se ale s ohledem na vysokou cenu a pravidlu o zatíženosti kabiny výtahu neuplatňuje.

Mnoho vozíčkářů, ale také seniorů, kteří k pohybu využívají berle, či chodítka mívá problém s intervalem otevření dveří, který je moc krátký na to, aby jim umožnil bezpečně bez riskantního spěchu nastoupit a vystoupit.

Všichni vozíčkáři se ale shodují v tom, že výtah je lepší, bezpečnější a příjemnější opatření pro překonání vertikálních bariér, nežli takzvané schodišťové plošiny.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata