I stavba má duši a může zasáhnout do našeho osudu
„Tady v tom pokoji jsem ležel po operaci. Starala se o mne moc milá sestřička. Jak ona se to jmenovala…“, vzpomínal jeden z návštěvníků našich Dnů otevřených dveří, kterého jsem spolu se skupinkou dalších zájemců koncem listopadu minulého roku provázela po opuštěné budově bývalého kláštera Paulánů v Nové Pace. Naše organizace, Život bez bariér, zakoupila bývalý klášterní areál v roce 2006. Od roku 1872 do roku 2004 sloužil jako nemocnice a proto má na něj skoro každý člověk z našeho kraje vlastní vzpomínky. To se týká také mého manžela, který zde ležel po těžkém úrazu, po kterém ochrnul. Tady v nemocnici mu zachránili život a tak mu umožnili, aby mu dal nový smysl.
Nyní jsme na řadě my. Spolu s našimi zaměstnanci a lidmi, kteří nás podporují, bychom chtěli poskytnout v klášterní budově útočiště a potřebnou podporu lidem, kteří jsou sice součástí naší společnosti, ale často se tak necítí. Rádi by se na všem, co život přináší, podíleli stejně jako ostatní, ale nejednou u toho narazí na bariéru, která je nepustí dál. Tou bariérou může být nepochopení, předsudky, neznalost ale i obyčejné schody či příliš vysoké nároky a očekávání.
Už jsme udělali hodně proto, abychom bývalou klášterní budovu připravili na rekonstrukci, kterou si tento objekt se zajímavou pamětí a silnou energií určitě zaslouží. Jeho osud záleží na našem úsilí, energii a vůli udržet si naši vizi, ve které vidíme klášter opět „žít“. V praktické rovině pak osud kláštera závisí na rozhodnutích mnoha lidí; politiků, úředníků. Spolu s nimi se nyní snažíme nalézt odpověď na to, kteří lidé by potřebovali ochranu a podporu, kterou by jim náš klášter mohl nabídnout, a jakou podobu by v budoucnu poskytované služby měly mít. Zda podpory snahy postavit se na vlastní nohy, třeba v podobě chráněného bydlení; či odlehčení při náročné péči o blízké, například v podobě odlehčovacích služeb; anebo drobné konkrétní pomoci, mající podobu polohovacího lůžka či invalidního vozíku, či rady, která je opravdu velmi často nad zlato.
V Životě bez bariér poskytujeme sociální služby lidem se zdravotním postižením, duševním onemocněním, lidem starým, i těm, kteří se starají o své blízké. Snažíme se o to, aby nejenom u nás, ale také v našem okolí, nenaráželi na předsudky; netoleranci; zběsilé tempo, s nímž nemohou držet krok; informace a sdělení, kterým nerozumí; ani na ty schody, které jim zabrání dojít si na zmrzlinu či do divadla.
Vánoční poselství z novopackého kláštera
Jak říká můj manžel:“ Každá pomoc, každý dar, se má nějakým způsobem opětovat. Ať finanční splátkou, dobrým skutkem, či pomocí i třeba někomu jinému než dárci. Potom ti, co jim bylo pomoženo, pomůžou zase jiným a tak dále, až se to kolečko pomoci zase uzavře směrem k dárci. Přál bych si, aby mezi lidmi na světě bylo co nejvíce takovýchto koleček – koloběhů pomoci. Je to jediná možnost, jak bojovat proti koloběhům jiného druhu: zla, násilí i prosté lidské závisti.“
S přáním mnoha dobrých koloběhů v roce 2016
Jitka Fučíková
Ředitelka Života bez bariér, z.ú.
O rekonstrukci kláštera se můžete více dočíst na TZB-info.cz.
Sdílet / hodnotit tento článek