• ESTAV.cz
• Architektura
• Ambity Ticha – oživení a konzervace starého kláštera

Prohlédnout fotogalerii26 fotografií

Klášter v portugalském Lorvão, nedaleko Penacovy, se hrdě řadí mezi nejstarší stavby svého durhu v Evropě. Jeho základy byly pravděpodobně položeny již v šestém století, byť nejstarší historicky dohledatelný odkaz pochází z roku 878. Tehdy, během dobytí centrálního Portugalska křesťanskými vojsky, zde byl původní ostatkový klášter rozšířen o vpravdě mohutný chrám. Celá oblast Penacovy pak byla postupně rekolonizována a rekatolizována, přičemž klášter v Lorvão sehrával ústřední roli. V průběhu dalších století však upadal na svém mimořádném významu, a nepomohlo mu ani zasídlení cisterciáckou misií. Ze svatostánku evropské hodnoty se stával depozitář.

V 17. a 18. století se tu do střeženého depozitáře ukládaly malby a obrazy, v devatenáctém pak archeologické nálezy a původní keramika, a na začátku dvacátého byla v areálu zřízena psychiatrická klinika s hospicem pro duševně choré. Tím ale byla celé tolik hodnotné stavbě zasazena rána z milosti. Provozní úprava související s rekonstrukcí objektů na nemocniční provoz výrazně znehodnotila stávající areál, a některé jeho úseky degradovala do velmi nehezké podoby. Tato komplexní přestavba více či méně zasáhla nádvoří, rajskou zahradu, ambity i 12 ze třinácti zde stojících kaplí. Po zrušení ústavu v osmdesátých letech zel celý areál prázdnotou, a čelil nepřízni počasí a blížící se zkáze.

Vylovit z balastu to podstatné

Když byl v roce 2004 ministerskou správou areálu kláštera v Lorvão osloven architekt João Mendes Ribeiro, stál před nelehkým úkolem. Uvnitř klášterních zdí bylo dosud zachováno to nejzásadnější historické dědictví (hrobka sv. Terezy, impozantní barokní chóry, malby Pasquala Parenteho, ztvárnění Apokalypsy, mohutné neoklasicistní varhany), které spadalo pod památkovou ochranu coby Národní monument, ale prakticky to vše bylo skryto pod nánosem "moderní" zástavby. Úkolem Ribeira bylo vysekat tento moderní balast a umožnit "věcem pod povrchem začít znovu dýchat". Nebylo to ale tak snadné.

Foto: do mal o menos - Eduardo Nascimento e Joăo Fôja

Klášter Lorvão byl totiž současně předurčen k novému účelu, který měl do budoucna zajistit stabilitu a důstojné zachování celého místa. Měl tu vzniknout nový muzeální areál, který by sloužil k prezentaci "svatého" umění, předmětů, maleb, obrazů a soch náboženského charakteru, uschraňovaných z depozitářů celého Portugalska. Objekty kláštera neměly do budoucna sloužit jen jako galerie, ale také jako archiv a zázemí pro práci lidí dávné památky oživující. Jinými slovy, Ribeiro byl limitován ze dvou stran, a to jak obsahem, tak i formou projektu.  Sám proto celý záměr popisuje ne jako ucelený projekt, ale jako "intervenci".

Nezbytný zásah zvenčí

„Intervenci neboli zásah zvnějšku," vysvětluje Ribeiro. „Krok, který by umožnil zahladit některé stopy nevhodného užívání, a dal přitom vyniknout původnímu charakteru díla. A současně učinit taková opatření, aby celý prostor mohl dále v plném rozsahu fungovat na nové bázi." Teprve s tímto "vhledem" do problematiky je nutné chápat komplikovanost celého projektu, a hodnotit Riberiův přístup. Jinak bychom se nevyhnuli zklamání: na místě totiž nezůstalo vlastně nic jiného, než "jen" kombinace zajímavého historického kláštera a "obyčejných" výstavních prostor. Že ani jedno ani druhé by tu bez jeho intervence neexistovalo, zůstává jasné.

Příliš tichý klášter

Projekt João Mendese Ribeira nese jméno "Ambity Ticha", a odkazuje tak na vnitřní život mezi klášterními zdmi poté, co jej opustili mniši a jeptišky. Náplní projektu byla konzervace a rehabilitace existujících budov, spojená s rozšířením dosavadního programu využití (s důrazem na muzeální prostory a "interpretační" centrum). Tiché ambity jsou ale především dokladem nebývalého citu projektanta, který musel zapřít svůj vlastní otisk v novém projektu tak, aby mohlo vyniknout to, co působilo na tisíce lidí před minulými staletími.  Ostatně, památková správa citlivý přístup architekta docenila, stejně jako jeho: „Schopnost znovu načíst jemná gesta dávné historie, zachycené v architektuře kláštera Lorvão."

Foto: do mal o menos - Eduardo Nascimento e Joăo Fôja

Ribeiro musel uchopit stylistiku místa, rozklíčovat jednotlivé prvky a odlišit od sebe přínosné a esteticky méně hodnotné části. Dialog mezi starým a novým, zachování některých rozdílů i porozumění řeči nově vystavěných prvků. Ribeiro odstranil v rámci konzervačních prací nevyhovující konstrukční systémy, a nechal vyniknout hodnotné staré úseky. Na úrovni přízemí klášter spíše čistil od nánosu přestaveb, a vykřesal z nich galerii, třináct kaplí, nádvoří a vstupní portál, aniž by nějak výrazněji zasáhl do morfologie prostoru. Nové prvky zasazoval na úrovni prvního patra, v místech bývalých ambitů kláštera.

I tak zde ale zachoval přirozené členění na refektář, ubytovací místnosti, jídelnu, starou kuchyni (tyto místa byly nejvíce zasaženy přestavbami ve 20. století). Zřícenou střechu v narušeném úseku pak nahradil prosklenou stěnou, která odráží vizi "prostoru nad prostorem".

ÚDAJE O PROJEKTU

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata