Místo co ztratilo svoji tvář
Bezprostřední okolí a místo samotné mělo v průběhu let komplikovaný vývoj a má na sobě již mnoho jizev. Historie tohoto významného duchovního místa sahá až k Anežce Přemyslovně, která klášter založila. Bez ohledu na svůj původ si zvolila řeholní život a ten celý obětovala klášteru. Když byl klášter zrušen, tak jeho prostory zabraly chudinské čtvrti a na klášterní zahradě vyrostly dílny a sklady. Zásadní věc, která ovlivnila zdejší urbanismus, byla pražská asanace v průběhu 19. a 20. století. Před asanací byla zástavba okolo kláštera tvořena malebnými domečky, přičleněnými k ohradní zdi kláštera. Úzké křivolaké uličky, proplétající se drobnou stísněnou zástavbou, zde vytvořily pozoruhodný labyrint a vdechly místu jedinečný charakter. Klášter dokonale zarostl do svého okolí.
V rámci asanace se drobná zástavba měla nahradit mohutnými bloky a Anežský klášter se měl stát solitérním objektem uprostřed obrů. Asanace se naštěstí včas zastavila, ale paradoxně způsobila, že se tento prostor stal jakýmsi ostrovem uprostřed nově postavené části Starého města a střetávají se zde prakticky úplně jiné světy. Bezprostřední okolí kláštera po asanaci stále tvořily úzké uličky a zástavba byla nadále po obvodu přilepena. Bylo zde ono často zmiňované Genius Loci Prahy, které uchvátilo i Jaroslava Foglara. Ten tudy často procházel a nechal se pravděpodobně inspirovat i těmito prostorami, aby umístil své příběhy o Vontech do záhadné čtvrti Stínadel.
Bohužel, co nestihla asanace, bylo dotaženo při rekonstrukci kláštera ve 20. století. Zanikly malebné uličky a přilehající stavby byly zbořeny. Nyní je zde pouze parkoviště, sportovní areál, zanedbaný park a u kostela sv. Salvátora zdevastované území s náletovým křovím.
Návrat rozmanitosti prostoru
Návrh chce s určitou pokorou zacelit ránu v urbanistickém prostoru a dva rozdílné urbanistické plány propojit. Území v bezprostředním okolí kláštera je pojato jako jakýsi artefakt atmosféry Starého města před asanací. Respektuje zde významnost místa a snaží se o nenásilné splynutí s areálem. Jsou zde použity prvky jako úzké uličky, dvory, pavlače a změny výšek.
Druhý prostor, blíže k řece, je spojovací článek. Spojuje běžné obyvatele Prahy a poutníky, ale také urbanismus mohutných bloků a drobné zástavby. Je to prostor, který navrátí život tomuto místu. Odehrává se na dvou podlažích, kde vrchní část má stejnou nivelitu jako Dvořákovo nábřeží a je zde umístěn park. Podlaží pod parkem využívá změny výšek mezi klášterem a nábřežím. Je zde venkovní zastřešení pro výstavy či jako místo setkávání. Kontrast v odlišném pojetí obou prostor je zvýrazněn hlavní osou, která vede diagonálně přes celé území, dělí ho tak a zároveň spojuje.
Forma respektuje místo i funkci
Prostory u kláštera jsou rozčleněny na několik menších objektů, mezi kterými jsou úzké uličky či průchody. Napomáhají tak k lepší prostupnosti území a rozmělnění zástavby. Terasovitý park, který se postupně svažuje směrem ke kostelu sv. Salvátora, dává možnost vyniknout stavbě a potvrzuje hlavní úlohu této historické sakrální stavby, která je nyní zastíněna okolní zástavbou.
Samotné vzezření objektů se nesnaží na sebe zbytečně upozorňovat, z toho důvodu jsou zvoleny jednoduché fasády s tradičními materiály a ani svou výškou neusilují o dominanci. Jediný vertikální prvek, který vystupuje, je zvonice, která zakončuje hlavní osu návrhu a doplňuje dominantu kostela sv. Salvátora. Na panoramatu Prahy tak označuje jednoduchým tvarem místo, kde může poutník v rušném městě najít skromné, tiché prostředí a střechu nad hlavou.
Komentář vedoucího práce Ing. arch. Luboše Knytla
Koncept projektu místa pro poutníky od Jana Svobody by bylo možné charakterizovat jako vyvažování mezi respektem a razancí. Potvrzením historických urbanistických souvislostí i vložením zcela nově koncipovaných prostředí, neskrývaným odkazem na historické architektonické detaily i soudobým pohledem na veřejný prostor, využitím tradičních materiálů i možností dnešní technologie – tím vším vytváří atmosféru jemného kontrastu mezi důvěrně známým a překvapujícím.
V průběhu semestru se koncept upřesňoval a vyvíjel, ale ta základní myšlenka mu zůstávala. Nevím, zda to způsobilo zadání nebo šťastná náhoda, která do atelieru svedla otevřené a pracovité lidi, ale pro mne bylo velmi obohacující diskutovat nejen nad touto prací, ale nad všemi šesti projekty, které na toto téma v našem atelieru vznikaly – některé nakonec do soutěže ani neodešly, některé se v silné a početné konkurenci neprosadily. A tak je příjemné i pro mne, že práce Jana Svobody zaujala. Jsem přesvědčen, že zcela oprávněně.
Odůvodnění pro udělení ceny redakcí ESTAV.cz a TZB-info.cz
Jelikož mediální partner neuděluje hlavní cenu, snaží se redakční porota vždy v soutěži najít i další projekty, které jsou něčím zajímavé a kvalitní. Zvolený projekt byť nemá tak silný spirituální náboj, jaký hlavní porota hledala a spatřovala ve vítězných projektech, má jiné kvality, které redakce ocenila.
V tomto projektu porotu redakce zaujalo, jak si student v návrhu citlivě poradil s naplněním velkého stavebního programu. Část z velkého objemu budov je schována pod terén a práce s různými jeho úrovněmi a s úzkými průchody skrze budovy navrací místu ztracenou atmosféru Foglarových Stínadel. Architektura budov nad terénem, zasahující do panorama břehu Vltavy potom respektuje stávající zástavbu.
Na další diskusi by bylo umístění vertikály zvonice, především zda působí jako prvek upozorňující a zvýrazňující budovu (dle původního záměru návrhu) nebo naopak jako prvek rušivý.
Z technického hlediska by velkou pozornost vyžadovalo řešení parkové úpravy na podzemní budově. Pokud by mělo jít o plnohodnotný park se vzrostlými stromy, bude to především otázka řešení mocnosti zeminy, která významně ovlivní sílu skladeb konstrukcí a tím i hloubku umístění budov pod parkem a tím i další práci s navazujícím terénem.
Sdílet / hodnotit tento článek