• ESTAV.cz
• Témata
• Inspirujeme se
• Sakrální stavby
• Kaple klášterního komplexu z Rumunska udivuje celý svět

Prohlédnout fotogalerii26 fotografií

Tradice stará 400 let

To platí i v případě mimořádného díla, pod kterým je podepsán uznávaný profesionál Tudor Radulescu. Jím navržené zpracování projektu rekonstrukce klášterního komplexu Kostela Řádu bosých karmelitánů v rumunské vesnici Snagov vzdává hold starým stavebním postupům, tradičnímu provedení konstrukce, a přitom se v užitých moderních prvcích neztrácí původní tvářnost významné duchovní památky.

Radulescu vzal při tvorbě vlastního konceptu v potaz to, co z historie místa musí být bezpodmínečně zachováno (což vyžadovalo značné znalosti, napovídající o jeho tvůrčím přesahu), a co je zapotřebí uzpůsobit stávajícímu světu. Tradice tu hrála zásadní roli. Řád Bosých karmelitánů (Ordo Carmelitarum discalceatorum, OCD), založený roku 1596 ve Španělsku, se totiž řadí mezi velmi „přísné“ řády. Klade se tu velký důraz na plnění řeholních závazků, vnitřní meditaci-kontemplaci, prostotu a strohost. Po celém světě bychom napočítali okolo 13 000 řádových sester OCD v 900 klášterech, přičemž největší východní enkláva se nachází právě v Rumunsku.

Tichý klášter nebo upíří Disneyland?

Se světovým významem kláštera ve „sněžném“ Snagově (s 6000 obyvateli) se pojí i stavební rozvoj v celé oblasti. Rumunská vláda od roku 2000 vážně přemýšlela o přetvoření celého mikro-regionu pěti vesnic Ciofliceni, Ghermăneşti, Snagov, Tâncăbeşti a Vlădiceasca na zábavní „upíří“ park. Právě ve snagovském karmelitánském klášteře totiž opatrují hrob Vláda III. Tepécse („Naražeče“) který se nejen literárně proslavil coby Hrabě Drákula.

Duchovní hodnota místa ale nakonec zvítězila nad lacinou turistickou senzací, byť tato zkouška trvající po dvě léta nebyla pro většinu obyvatel chudého podhorského karpatského regionu právě lehká. Dále si zadavatel projektu rekonstrukce klášterního komplexu přímo vyžádal, aby byly v návrhu minimalizovány všechny nadbytečné religiózní detaily, a přitom návrh bez znesvěcení místa vyzvednul význam lokality jako centra duchovní hloubky a tradiční architektury. Tuto poněkud komplikovanou zakázku Radulescu zvládl, a zprostředkoval tak okolnímu světu mimořádnou sílu prožitku z celkového pojetí.

Při vlastním návrhu architekt výtečně zhodnotil své dosavadní zkušenosti z podobných realizovaných projektů, například návrhu Farního centra arcidiecéze v maďarském městečku Déva. Prostě „nechal volně plynout energii místa“.

„Každý nový projekt je pro mne požehnáním! Dodává mi totiž podněty a energii k vlastní tvorbě. Vždycky se snažím přinést trochu světla do temných koutů lidské duše. Řada míst kolem nás (i uvnitř nás) je totiž dost často neprobádána, nebo nechána bez povšimnutí. Když se nám ale podaří tyto místa podrobně analyzovat a pochopit je, ucítíme a zažijeme něco, co jsme dosud nikdy předtím nezažili. Já jako architekt mám unikátní možnost stát se průvodcem - pokud mne necháte vést – právě těmito místy. Proto se snažím, aby byl každý projekt rozplánován s co největším důrazem na preciznost a detail, a přistupuji velmi odpovědně ke všemu, co se může na první pohled zdát nepodstatné.“

Nekopíruji, interpretuji

Mohlo by se zdát, že strohost zadání i jednoduchost tradiční rumunské „venkovské“ architektury neumožňuje rozpracovat nějaký rozsáhlejší komplex. Radulescu ale vsadil na ornamentální jednoduchost. Nechal „pracovat“ to, co zde už existovalo, a zdůraznil prvky fasády. Přirozený rytmus mohutného sloupoví v ambitech, staleté dubové trámy vystupující z ostění směrem do nádvoří, působivé provedení splývajících doškových střech. I v masivu dubových trámů ale nalezl smysl pro detail, a vzdal hold tesařské a truhlářské práci. Dozor nad touto částí projektu, který se týkal tradiční práce se dřevem, přebral architekt Ioani Radulescu, který se na dřevěné prvky v historii dlouhodobě po odborné stránce soustředí.

Často tu narážíme na vlys, výřez nebo symbol koňské hlavy, která je emblémem celého kláštera. „Nesnažil jsem se jen kopírovat staré, ale znovu ho interpretovat,“ dodává Radulescu. Napomohlo mu v tom i stávající členění celého sakrálního komplexu.

Jeho součástí jsou totiž dva stavebně i funkčně oddělené prostory. Zatímco první, soustředěný kolem rozsáhlého nádvoří, je veřejnosti v otevírací době volně přístupný, druhý nazývaný Chiostro, je skryt před zraky okolního světa.  Právě sem ústí schody vedoucí na věž, která nádvoří částečně zastiňuje, sem ústí vstupy z vlastního kláštera. Zatímco první nádvoří je prostorem podřízeným tomu, kde se duchovní rozměr setkává se světským, Chiostro je místem klidu, odloučení a rozjímání. Chodníky a cesty v každém dvoře jsou vyvedeny v jiné kompozici dláždění, podlahy jsou tvořeny žíhaným zebrovitým vzorem hrubozrnného štěrku a hladké žuly. Na oba shlíží svažité střechy klášterních budov, ale hned na první pohled je jasné, že oba ztělesňují zcela odlišné vesmíry.

Dokonalá dřevěná archa

Naprostým „klenotem“ je ale centrální chrámová stavba. Ta se dočkala zcela nové a uchvacující podoby, ne náhodou připomínající biblickou archu. Prim tu hraje hutné dřevo a dřevěné ostění. Návrh sám vychází ze symbolického ztvárnění v motlitbě se k sobě spínajících rukou. Ze symboliky do praktického návrhu pak Radulescu záměr rozvedl s pomocí dvanácti dřevěných pilířů (za nimiž díky důmyslnému lamelovému ostění nevidíme nosné betonové konzole). „Cílem bylo připomenout lidem, že dřevo je materiálem, ze kterého vznikaly všechny první kostely,“ dodává Radulescu.

Vnitřní žebrování prostory chrámu doplňují balkóny a kůry ohrazené ručně tepaným lyrovitým mřížovím. K unikátnímu dojmu přispívá i barevné provedení okenních vitráží. Jejich ladění do tónů žluté a oranžové prosvětluje prostor a dodává mu hřejivý charakter. Nečekaně působí hra světla a stínů, který uvnitř chrámu vytváří intimní kouty a zátiší k rozjímání. Kromě plně renovovaných nástěnných mozaik jistě ne bez zájmu oči spočinou na proskleném stropě krypty. V její hlubině hoří věčný oheň, který mihotavě ozařuje celý prostor a připomíná všem, odkud pochází a kde jednou skončí.

Důraz na detail se plně projevil na veřejích všech vnějších dveří a bran. Je to další ukázka mistrovské truhlářské práce. Broušení s pomocí písku a zasazení bronzových úchytných prvků tak činí z každých dveří bránu do minulosti. Po jejich otevření se ocitnete ve světě, kde život plyne ve stejném tempu, jako před staletími. „V době ovládaném moderními technologiemi jsem se pokusil vytvořit schránku, ve které by byl starý čas uchován pro budoucnost. Ne jako vzpomínka, ale jako jeho plnohodnotná součást.“

Parametrizace

Sdílet / hodnotit tento článek

Další kapitoly tématu „Sakrální stavby“

1. Unikátní rekonstruovaný klášter v Broumově si můžete projít od sklepa až po půdu
2. Znovuzrozený kostel v Neratově v Orlických horách – minidokument ESTAV.cz
3. Zjevení na sídlišti, to je komunitní centrum Matky Terezy
4. Kostel na Barrandově chtěli postavit už za první republiky. Dnes na stěnách běží světelné divadlo
5. Jak sedlák nechal vystavět kapli pro poutníky
6. O kostele Nalezení svatého kříže v Litomyšli s architektem Markem Janem Štěpánem
7. Vytápění v Kostele sv. Gotharda v Bouzově
8. Osvětlení LED v Sixtinské kapli - jasnější, šetrnější, úspornější
9. Moderní kostely s podpisem českých tvůrců
10. Stavba jako z papíru. Hra architekta se světlem v novém kostele v Sazovicích
11. Kaple klášterního komplexu z Rumunska udivuje celý svět
12. Moderní zvonička inspirovaná gotikou oživila tradiční českou náves

Související témata