To proto, že byť pozbyla část svého původního efektu, pořád je v podmínkách prosluněných řeckých ostrovů relevantní. Jak ale vznikla a co za ní vlastně stojí? Snaha vytvořit ve vyprahlé krajině ikonické vesnice, které vypadají jako seskládané z kostek cukru, jistě ne. To byl až důsledek odlišné architektonické logiky, diktované historií. Vezmeme to postupně, od základního stavebního prvku, který je v tom tradičním uspořádání replikován.
Dům jako základní jednotka
Tím základním prvkem kykladské architektury, nejmenším společným jmenovatelem, je totiž jeden dům. Stavba krychlového objemu, s plochou střechou. S malými, úzkými okny a dveřmi (okny a dveřmi natřenými zářivými barvami), jinak ovšem jako celek vyvedené ve vyvápněné sněhobílé. Každý takový je sestaven z obvodových zdí silných 60–80 centimetrů. Proč?
První odpovědí je místní klima, respektive to úpalné horko. Bílá výmalba výrazně zvyšuje albedo, odrazivost slunečních paprsků. Brání tím přehřívání bez klimatizace. Té napomáhá i to silnostěnné provedení zdí. Slouží jako přirozená tepelná izolace, kvůli které je v interiéru o pět až více stupňů Celsia méně. Úzká okna a dveře částečně regulují prostup prohřátého vzduchu.
To minimalistické uspořádání jedné sdílené obytné místnosti pak odpovídá životnímu stylu obyvatel, kteří uměli přežít z mála. Respektive z toho, co okolní krajina nabízela. To se rovněž přenášelo do stavebního materiálu, xerolithi. Což doslova znamená „jen kameny“. Nic moc jiného, než trocha půdy a kameny totiž ostrovy v Egejském moři k dostání nebylo. Ale i to málo bylo třeba bránit.
První kubistické domky se s regiony dnešního ostrovního Řecka vyrůstaly už v minojských časech, v době bronzové. Ale stály izolovaně, jednotlivě. Což se později (v časech mykénských) ukázalo být netaktické. Kvůli nájezdům „mořských národů“ a plenících pirátů. Tehdy se jednotlivá obydlí, kostky, začaly cíleně sdružovat do vesnic.
A styl jednotlivých domů, už skvěle adaptovaných na místní klima, se u toho znovu nesmírně osvědčil. Domy měly zdi silné jako hradby, obranné pozice se nabízely z každé střechy. Protivníci tu vždy čelili útokům obránců vedených se shora, z výšky. Každý dům – a dům přilepený nad něj – se stával baštou, vížkou. Desítky vesničanů se tu dokázaly ubránit stovce nájezdníků.
Dobyvatelé bez obléhací techniky tu mnoho nesvedli, při nájezdech si nemohli vypomoci ani ohněm. Kykladské vesnice byly kamenné, nehořlavé. A na dlouhá obléhání piráty bez zásob neužilo. Vesnice, seskládané na sobě jako hrady složené z jednotlivých domů, byly téměř nedobytné. Hadovitě se klikatící bludiště uliček mezi všude stejnými domy mátlo dobyvatele, dávalo obráncům prostor k výpadům. S tím, že dobyvatelé se museli proti obráncům stavět jednotlivě.
Pro obranu, život i prosperitu
Navíc se vesnice táhly do kopců a ve společně sestavené kompozici se stávaly ještě funkčnější i z praktického hlediska. Protože v tom spolčení mohly okny a dveřmi ústit do úzkých zastíněných uliček, a lépe regulovat teplotu domácností. Mohly se lépe vystavovat chladivému mořskému vánku a vytvářet mnohem příjemnější mikroklima. Často je střecha jednoho domu terasou druhého, čím se posiloval prvek komunity. Kašny a napajedla pro zvířata jsou strategicky rozmístěny tak, aby každý dům v osadě měl snadný přístup alespoň k jedné.
Etapy, které pokračují
V rámci historie vypozorujeme několik etap kykladské architektury. Od těch prvních izolovaných prostých domků, které se rozeseté v krajině naučily využívat výhod členitého terénu. Sdružování do pevnostních vesnic ve vnitrozemí následovalo později, v další etapě, pod tlakem nájezdníků. A když se pirátské ataky staly minulostí, přesunula se už „adaptovaná“ města na pobřeží. K příhodným přírodním přístavům. A styl, který se mnohokrát před tím už osvědčil, si do této etapy prosperity vzala s sebou.
Kykladská architektura je fascinující svým vývojem, vysokou mírou adaptibility a provázaností s životním prostředím. A překvapuje i tím, že ačkoliv je docela uniformní, pořád dokáže produkovat velkou variabilitu. Domy z Tinosu, Naxosu, Mykonosu nebo Kythnosu jsou nositeli téže typologie, ale vzájemně je nezaměníte. Jsou originální.
I vzhledem k tomu sepjetí s krajinou, přírodním materiálům, příjemnému a elegantnímu minimalismu a k tlaku klimatických změn kykladská architektura nepřestává být na řeckých ostrovech aktuální. A to velmi názorně dokládá současný projekt, za nímž stojí architekt Sigurd Larsen Design & Architecture.
Larsen se totiž při návrhu svého nového rezidenčního projektu, domu Piperi House, v kykladské architektuře shlédl a složil jí hold. Piperi je totiž přesně tím domem, který by si nechali vystavět místní, kdyby měli současné know-how a stavební materiály.
Dům z Piperi
Piperi se nachází na svahu malého poloostrova, který vyčnívá z ostrova Kythnos do Egejského moře, s výhledem na kykladské souostroví.
Samotný dům je inspirován kykladskými vesnicemi, které definují lidové bílé kostky držené pohromadě bílými stupňovitými uličkami. Jako krystalická skulptura vytesaná z jediného kusu bílého kamene kontrastují jeho monolitické objemy se suchou krajinou hnědých a zelených odstínů.
Dům je složený ze čtyř kubických objemů. A inspiraci k jeho realizaci přinesla i známá „chaotická“ malba M. C. Eschera s nekonečně provázanými mnohorozměrnými schodišti. I tady totiž bílé schody uvnitř i venku hravě nabízejí kruhový pohyb po všech úrovních domu. Shluk čtyř bílých krychlí je zasazen do svahu, usazeny jsou v různých výškách. A tím vytváří několikanásobný panoramatický výhled na sousední ostrovy.
Přítomnost krajiny a výhledy na moře a souostroví, neustále se měnící barvy moře a oblohy, tu lze vnímat z každého místa v domě. Obydlí s užitnou plochou 130 metrů čtverečních (plus dvacet metrů čtverečních hostinského pokoje) v sobě nese tři ložnice, koupelnu s vanou, kuchyni s jídelním stolem. Život se tu ale spíše přenáší ven, na pobytové terasy, které propojují jednotlivé prostory.
Z teras, oken domu i schodů lze pozorovat okolní scenérie v nepřerušeném 200 stupňové výseči výhledu. Různé výškové úrovně domu chytře napomáhají vytvářené zástinu, chrání obyvatele před větrem a vytváří příhodné mikroklima. Je to zkrátka starý dobrý kykladský model architektury, jen skvěle adaptovaný na současnost. Byť tedy, na místní podmínky, byla kykladská architektura adaptována už pradávno.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Piperi House |
| Typ projektu: | rekreační obydlí |
| Architektonické studio: | Sigurd Larsen – Design and Architecture |
| Lokalizace: | Piperi, Kynthos, Řecko |
| Vedoucí architekt: | Sigurd Larsen |
| Dodavatelé materiálu: | Lapalma, Laufen, Reform, COCO-MAT, Daikin Europe |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Užitná plocha: | 130 + 20 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek