Kde hledat poslední realizovaný projekt architektů z mexického studia DAFdf arquitectura Y urbanismo? Ve státě, jehož samotné jméno je pojmem: Tabasco. Právě tady, v horkém kraji jen kousek od Paraíso a Frontera, se v jinak rušném turistickém resortu nachází Casa Jalapita. A je to skutečně pikantní záležitost.
Jóga na tropickém pobřeží
Kde začít? U klienta, tedy společnosti COCOLIEF. Předmětem jejího podnikání je pestrý mix life-style kultury nejen pro movité klienty. Do jejich působnosti spadá vše od alternativní a zdravé výživy, přes masáže a různá kondiční cvičení, až po pořádání relaxačních dovolených, na kterých dopřejete své duši i tělu kondiční lázeň. A tato společnost se rozhodla vybudovat v srdci populárního turistického resortu v Tabasco, kousek od třistatisícové Villahermosy, centrum zasvěcené těmto alternativám. Ne každý totiž preferuje dovolenou strávenou tlačenicemi v muzeu nebo sluněním na pláži. Jsou i tací, kteří se neodříkají kultury dávkované v přijatelnější a stravitelnější formě, a zároveň je třeba láká i místní gastronomie.
COCOLIEF se svým připravovaným záměrem řešila ještě jednu situaci, která je možná někomu z alternativněji smýšlejících blízká: zkoušeli jste někdy na dovolené cvičit v rámci relaxace jógu nebo tai-chi? Hotelový apartmán asi nebude to pravé místo, a ani na pláži, kde vás při této bohulibé činnosti bude doprovázet šumění moře, není kvůli řadě dalších výletníků tou nejlepší volbou. Casa Jalapita tedy byla zamýšlena i jako hájemství těch, kteří si chtějí zacvičit, a nebýt přitom vyloženě rušeni. Zmíněný projekt však měl jednu podstatnou vadu na kráse: klient sice vlastnil příhodně situovaný pozemek, jehož součástí byla i slibně vypadající zahrada, ale celému areálu vévodila jen rozpadající se ruina původního objektu. A tady do hry vstupují DAFdf arquitectura Y urbanismo.
Hacienda s širokým využitím
Přesněji, architekti Gabriela Bojalil Rébora a Paul J. J. van der Voort, kteří v roce 2009 vytvořili mix, v jehož dosavadní produkci se snoubí evropské a latinsko-americké trendy. Jejich devízou je prý „organizace a vyjádření kulturního rozměru stavby v daných podmínkách, tak aby odpovídala vytýčenému programovému využití“. A i když jejich pestré portfolio obnáší zásadní velké stavby, projekty komerčních objektů i masterplanning celých měst, dokázali se bez obtíží vyrovnat i se zakázkou relativně malého rozsahu, Casa Jalapita. Na necelých tisíc metrů čtverečních pozemku připadalo 350 m2 zastavěné plochy. Stavba v dezolátním stavu pochopitelně nevyhovovala plánovanému využití, ale „demolice nebyla pro architekty volbou“.
Ve spolupráci s designérkou Cristian García Ramírezovou se rozhodli raději využít původního profilu existující stavby a v rozsáhlé rekonstrukci dát objektu novou formu. Casa Jalapita má sloužit jako místo využitelné pro kulturní a gastronomické akce, rekreaci, provozování kondičních cvičení a jógy, a wellness. A to vše v provedení, které by nezaměnitelně odráželo příslušnost objektu ke stavební tradici státu Tabasco. Odpadla tedy preference moderních stavebních prvků, a vyzvednut byl potenciál ryze lokálních materiálů a stavebních technik. A pravdou je, že práce DAFdf arquitectura Y urbanismo s detailem udělala při realizaci mnoho. Výsledkem je zpola otevřená stavba, ve které interiér místnosti čile komunikuje s vnějším prostředím, a spolu vytváří charakter celé lokality.
„Je to místo, kde můžete nalézt útočiště před vnějším světem,“ prozrazuje Rébora. „A na významu bude patrně dále nabývat spolu s tím, jak se vláda i městská samospráva stále více snaží podporovat turistický ruch v regionu. Casa Jalapita ale ve své podstatě poukazuje na jiný model využití turistického ruchu. Dává intenzivní impuls, podnět místním lidem. Ukazuje jim, že ne vždy musí nutně turisté mířit jen na pobřeží, které je tu sice překrásné ale velmi zranitelné. A poukazuje na to, že dosavadní extrakční model turistické ekonomiky nemusí být jedinou volbou. Proč by se turisté měli nechat „vytěžit“ místními jen na plážích a v barech? Co kdyby raději zamířili během dovolené do Casa Jalapita, a naopak se nechali vnitřně doplnit?“
Prvky blízké a vzdálené
Nebyla by to ovšem prezentace současné architektury, pokud by se v jejím záměru neodrážel nějaký kontrast. V Casa Jalapita je tento rozdíl patrný především na designu jednotlivých pokojů, které odráží „blízké a daleké“ či spíše „regionální a globální“. Jóga je Indie, a specifická zdravá kuchyně například Tádžikistán. A jednotlivé místnosti jsou tedy zrcadlením těchto vzdálených světů, byť v ryze mexickém balení. Tuto myšlenku pak rozvíjí i paprskovitý systém cest a zpevněných chodníků: ty spojují jednotlivé místnosti (světy) v průsečících neutrálních a univerzálních úseků. Ze světa exotické Indie, pokoje, kde jste cvičili jógu, tak dorazíte na příjemnou zahradu s posezením v koloniálním stylu, zastíněnou vzrostlými mangovníky. Ne všechny reference prý návštěvník pochopí hned na poprvé, ale všechny mu budou připadat důvěrně blízké.
„Poznávat nové lidi a kultury, to je o překračování životních linií. Každé rozhodnutí v našem životě nás může vést k vybočení, a k nečekaným setkáním. Tak vzniká síť linií, které se setkávají a náhodně kříží. Přenáší nás na nová místa, která se snažíme pochopit,“ popisuje obsáhle ideu nepravidelných cest v areálu Casa Jalapita van der Voort. Cesty a chodníky se prolínají i do dláždění v jednotlivých místnostech centrálního objektu, vytváří různé diagonální zlomy, které ale překvapivě přispívají k orientaci návštěvníků. A ústřední bod této lehce chaotické kompozice? Kuchyně! „To je prvek, který je dobře rozpoznatelný pro všechny. Jídlo apeluje na emocionální svět nás všech,“ říká Rébora. „Je to nástroj sdílení. Proto je tu kuchyně považována za hlavní místo, je to univerzální kreativní část. Přísady a příchutě ze všech koutů světa se tu mísí, a výsledkem je komunikace.“
Kuchyně – svět, kterému každý rozumí
Jak se tedy orientovat v plánu Casa Jalapita? Parkovat můžete buď v garáží, nebo na vnějším stání, které je částečně zastíněné stromy. Cesta do nitra nápadné modrobílé budovy, s výrazným půlobloukovým klenutím nad okny, vede přes vrátnici. Či spíše objekt ostrahy, přeci jen, jsme v Mexiku. Zaujmout nás mohou první detaily: prohnuté pálené střešní tašky, typické ve španělských vesničkách, a univerzální koloniální styl fasády při pohledu z ulice. Při bližším pohledu si ale všimnete, že fasáda není tvořena omítkou, ale drobnou mozaikou. Vpravo od hlavního vstupu s dvoukřídlými dveřmi se nachází obslužný vchod. Za ním se nachází provozní zázemí, sklad a skleník. Za zmínku stojí i fakt, že naproti objektu Casa Jalapita stojí dosud nezrekonstruovaný objekt (rovněž modro-bílý) guvernérské zahrady.
Hlavní vstup nás pak zavede přímo do centra dění. Z širokého koridoru se můžete vydat buď to Tádžického salonku, Místnosti ostrova Mauricius, seversky laděného „Báltico“ nebo nejprostornějšího, Indického salónku. Každá z těchto místností odráží ve svém designu charakter názvu, a slouží nejčastěji jako cvičební místa pro sezení, jógu či meditace. Nenápadně pak působí toalety a místnost pro skladování materiálů (židle, podsedáky, rámy na obrazy). Koridor není sice v pravém slova smyslu „ukončen“, ale ústí do prostorné kuchyně. Ta je kombinována s jídelnou. Jednolitý horizont pravidelné střechy je tu veden do příčného zlomu, a sama krytina je proložena polykarbonátovými deskami.
Globální styl v regionálním balení
Výsledkem je nebývale světlý a vzdušný prostor, který plně vyhovuje potřebám setkání více osob, a dochází zde k rozrušení hranice mezi vnějším a vnitřním prostředím. Vedle dlážděného prostoru kuchyně se pak nachází i malá (ale zato hluboká) studna s pitnou vodou. Zatímco design interiéru nabýval uvnitř rustikálního charakteru, při pohledu ze dvora se díváme na poměrně moderní stavbu, která s venkovem zase tak dalece nekoresponduje. Podstatná je tu návaznost na prostor udržované zahrady, ze které se vynořují další objekty. Třeba dřevěné terasy pro cvičení jógy na čerstvém povětří, čtenářský koutek pod mangovníkem, grilovací terasa nebo odloučený objekt toalet.
Zahrada je pak působivou kolekcí místních i exotických druhů, od palem přes banánovníky až po kakaovníkové houští. Vnitřní segment „udržované“ zahrady, který nabývá plochy 300 metrů čtverečních, pak navazuje na 400 metrů zahrady „divoké“, která se svažuje až k řece Tabasco. Celá rozsáhlá renovace původního objektu byla podle architektů z DAFdf arquitectura Y urbanismo provedena místními řemeslníky, kteří si tak mohli v praxi oživit zkušenost, jak citlivě nakládat s původní architekturou. „Casa Jalapita je prezentací procesu učení, který těží z kořenů místních zdrojů a lokálních tradic, přestože pracuje s pojmem globálních stylů.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Casa Jalapita |
| Typ projektu: | Komplexní rekonstrukce, renovace |
| Architektonické studio: | DAFdf arquitectura Y urbanismo |
| Lokalizace: | Jalapita, Tabasco, Mexiko |
| Vedoucí projektu: | Paul van der Voort, Gabriela Bojalil |
| Projektový tým/spolupráce: | Cristian García Ramírez |
| Dodavatel stavby: | Kolorines, LAMOSA |
| Klient: | COCOLIEF |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Rozloha zastavěné plochy: | 302,5 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek