Jak poznáme, že už nastala ta správná zima? Odpověď nám neprozradí teploměr, ale naše srdce. Ten opravdový pocit rozjásaného nefalšovaného nadšení z opravdové zimy přichází s první pořádnou sněhovou nadílkou, která překryje střechy domů bílou peřinou. Na ten krátký moment, bez ohledu na náš věk nebo postavení, máme rázem znovu chuť vyběhnout ven se sáňkami. Jen tak se párkrát sklouznout po svahu dolů. Že to zní až přehnaně sentimentálně? Jenže přesně takhle popisuje architekt Håkon Matre Aasarød genezi svého aktuálního projektu Cabin Vindheim. A soudě podle odezvy, jakou jeho projekt vyvolává v médiích, mu lidé rozumí.
Střecha a nic víc
Aasarød je architekt, a přitom horal a sportovec každým coulem. Aby ne, vyrůstal totiž nedaleko zimní olympiádou proslaveného Lillehameru. Projektantem-profesionálem se prý stal tehdy, když zjistil, že si malováním domečků může vydělávat, jako každým jiným normálním povoláním. Svou dětskou zálibu povýšil na řemeslo, říká s nadsázkou. Ve studiu Vardehaugen Architects jsou však za tyhle jeho sklony k vtipkování rádi. Projekt zimního útočiště a lyžařské chaty, Cabin Vindheim, je totiž jednou velkou hříčkou. Kde začít? Třeba právě u té sněhové pokrývky, která zasype dům tak, že z ní kouká jen bílá střecha a komín.
Foto: Rasmus Norlander, Einar Elton
Norská zima? Někdy je to kýč, který je brán moc vážně
Cabin Vindheim, pokrývající plochu 65 metrů čtverečních, je čistě technicky řečeno přesně takovou střechou a ničím jiným. Jen střechou a podkrovím. Aasarød prostě odstranil přízemí, a namodeloval dynamickou strukturu prolínajících se profilů trojúhelníků střech, ze kterých vytvořil celé obydlí. Různé sklony a výšky pak odpovídají odlišným místnostem, které se nachází pod vlastní krytinou. Jisté je, že na opravdovou zimu (která zavalí dům sněhem až po střechu) uvnitř dlouho čekat nemusíte. Stačí běžná norská zima, a cestu z Vindheim Cabin si už musíte prohazovat lopatou.
„K projektu se přímo vybízela překrásná zimní krajina Norska, ztracená v hlubokých lesích u Lillehameru, ale chtěli jsme něco víc,“ říká Håkon Matre Aasarød. „Byl tu silný tlak na udržení až kýčovitého motivu zasněžených chat a venkovských usedlostí, akcentace přírody a zimních sportů vůbec. Rozhodli jsme se tato konvenční očekávání vyplnit nad průměr, a přidat k tomu i trochu invence.“ V bezprostředním okolí stavby totiž chyběl kopec, na kterém by se dalo sáňkovat. A tak se jím stala sama chata. Její zkosené střechy slouží jako skluzavky.
Šikmá střecha soběstačné chaty slouží k sáňkování Foto: Rasmus Norlander, Einar Elton
Kompaktní a kouzelné
Samotné obydlí má kompaktní plán, rozvržený do dvou objektů překrytých společnou členitou střechou. Hlavní objem vytváří část obytná. Je tu hlavní ložnice navazující na otevřený jídelní kout s kuchyní, a přidruženou koupelnu s toaletou. Podstatné jsou i úložné prostory, které slouží k naskladnění zásob a lyžařského vybavení. Do civilizace je to přeci jen kus cesty. Ve výrazně menší odbočné části se pak nachází ještě jedna menší ložnice, a větší místnost pro technické zázemí. Propojení obou objemů zajišťuje užší chodba, která je současně hlavním vstupem do obydlí.
Usínat s polární září nad hlavou
Orientace místností vycházela z podmínek v okolí. Z hlavní ložnice se tak nabízí sympatický výhled na lesnatou krajinu, přičemž v noci vám může podívanou zpestřit hra světel polární záře na obloze. Ještě masivnější okno, čtyřmetrové celostěnné, se pak nachází v „odpočinkové“ části společenské místnosti, hned vedle jídelny. Sledovat odtud můžete koruny stromů, přichází tudy dostatek světla k prozáření celého interiéru. „Když tu náhodou zaspíte, probudíte se jakoby uprostřed lesa,“ dodává Aasarød.
Foto: Rasmus Norlander, Einar Elton
Nezávislé a soběstačné bydlení
Nezbytností je tu malá lyžárna a dřevník, které jsou, stejně jako celá chata, vyhotoveny v obkladech z načerno nabarvené borovice. Právě extrémně tmavá fasáda pak kontrastuje se světlými stěnami uvnitř interiéru. Tu má na svědomí voskovaná topolová dýha. Dohromady pak místnosti vizuálně propojuje ještě strop o stejné výšce, navzdory pestrému provedení střechy. Technické zázemí Vindheim Cabin patří mezi ty náročnější. Stavba totiž není kvůli své izolovanosti napojená na sítě elektrického vedení ani rozvod vody, natož pak kanalizaci.
Pod vlastní stavbou se proto nachází několik jímek a nádrží, včetně nízkokapacitní čističky odpadních, které zajišťují vše potřebné. Energii pak zajišťuje bateriový systém, který v létě počítá i se solárními panely. V zimě se však musíte předzásobit, a baterii, kterou dostanete i s klíčky od chaty, osadit až na místě. To také vysvětluje velký důraz, který architekt kladl na nízkoenergetické a všestranně efektivní provedení instalovaných spotřebičů, a také pokročilou izolaci. Přeci jen, když v Norsku udeří mrazy, je to opravdu znát. Teplo pak zajišťují kamna na dřevo, kterého tu není málo.
Foto: Rasmus Norlander, Einar Elton
Chata jen pro náročné, kteří k ní zvládnou dojít
„Celý projekt Vindheim Cabin je vlastně delikátním balancováním na hraně toho, co už je přespříliš primitivní, a co je přehnaně luxusní,“ říká Aasarød. „Stavba napůl pohřbená v zemi, která je vlastně jen samostatně stojící střechou, je krokem k primitivismu. Který je ale v zimě velmi funkční. Víte, termální stopa dobře zatepleného objektu, který příliš nevyčnívá nad terén a ještě ho překryje sníh, je velmi malá. Je to z hlediska energetické bilance vlastně velmi úsporný design.“
Sníh navíc stavbu v krajině dokonale kamufluje, a budova s nízkým profilem má nenápadný charakter i v létě. Autor projektu přitom nepopírá, že byl vždy fascinován kompaktností severo-norských usedlostí, které v něm vyvolávaly dojem útulnosti. Ta má ale svou cenu. Jaká je tedy největší nevýhoda (nebo výhoda) Vindheim Cabin? „Autem se k ní v zimě nikdy nedostanete, chce to nazout běžky nebo sněžnice, a vyrazit s mapou tím správným směrem,“ dodává Aasarød. „Na druhé straně, pokud si chcete zasáňkovat na vlastním soukromém tobogánu, máte ho hned nad hlavou.“
Projekt byl v roce 2017 nominován na kolik cen za architekturu. Hodnotící komise ocenila hravé pojetí a atraktivní začlenění stavby do přírodního prostředí. V roce 2018 byl zařazen do katalogu Národního muzea architektury.
Foto: Rasmus Norlander, Einar Elton
Co chystají Vardehaugen Architects dál?
Håkon Matre Aasarød s kolegy v současnosti řeší dřevěnou kapli na druhém nejvyšším norském ledovci, a Muzeum života na pobřeží, na ostrově Frøya, a také vyhlídkovou plošinu s turistickým zázemím na 280 metrů vysokém vodopádu Vettisfossen. A po úspěchu Vindheim Cabin také spoustu „zimních útočišť“ ztracených v severských pustinách. „Jistě, každý klient je unikátní, stejně jako místo projektu. Jsem ale překvapen z toho, kolik našich zimních chat a obydlí poptávají padesátníci, s přáním, že si chtějí užít zimu stejně jako zamlada.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Cabin Vindheim |
| Typ projektu: | Turistická chata určená k sezónnímu pobytu |
| Architektonické studio: | Vardehaugen |
| Lokalizace: | Lillehamer, Norsko |
| Vedoucí projektu: | Håkon Matre Aasarød |
| Projektový tým: | Berta Gaztelu, Joana Branco, Kurt Breitenstein |
| Klient: | Soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
| Zastavěná plocha: | 65 (55+10) m2 |
| Počet podlaží: | 1 |
Sdílet / hodnotit tento článek