• ESTAV.cz
• Architektura
• Horská chata ve svahu působí jako letní sídlo

Prohlédnout fotogalerii24 fotografií

Prodělává současná architektura krizi? Norští Lund Hagem Arkitekter si to nepřímo myslí. Krizi vidí jako součást vývoje, po které následuje růst. A nedostatek svého řemesla spatřují v absenci tvůrčího myšlení. Prý se architekti povětšinou nedokáží odpoutat od konvencí, a tak stále dokola opakují tytéž formy, a nepřemýšlí o tom, kam se posunout dál. Jsou tu i jiní, kterým odvaha nového náhledu na věc nechybí, ale ti se zase s přílišnou lehkostí zapomínají na staré a osvědčené prvky. Shrnuto a podtrženo, Svein Lund a Einar Hagem ve shodě říkají: „Prostě tu chybí pohled, který by nám umožňoval dělat staré věci novým způsobem.“

Udělat to jinak neznamená udělat to hůř

Něco na tom bude. Zvykli jsme si určitým typům staveb přiřazovat určité atributy, které nás nakonec omezují ve fantazii. O tom, jak by měly vypadat sezónní obydlí ztracené v hlubokých lesích nebo horské chaty na vrcholcích zasněžených útesů, máme jisté představy. Zvlášť v domovském Norsku jsou dost limitující. „Proč by ale nemohly být tradičně chápané stavby vystavěny na základě moderních znalostí a technicky pokročilých přístupů jinak? A musí vždy ona modernost znamenat, že dojde ke ztrátě dialogů s prostředím?“ Cesta řešení, jaké si zvolili Lund Hagem Arkitekter, není snadná.

Foto: Sam Hughes , Marc Goodwin

Říct, že dělají dále sezónní obydlí, chaty a sruby, není přesné. Staví je totiž v pasivním standardu, často s certifikací BREEAM, a taky v dost atypickém designu. Nabízí dost autentického a původního stylu života, ale v trochu odlišných dimenzích. „Přemýšlíme o projektech prakticky i kriticky, zajímá nás ekonomická stránka i poezie bydlení,“ říkají. A stavba horské chaty na „útesu“, nacházející se v norském Ringebu, nazvaná Cabin Kvitfjell, to podtrhuje. Je to prostě trochu jiná chata: i když stojí v horském zasněženém prostředí oblíbeného lyžařského střediska, má charakter spíše letního sídla.

Chata, která si své soukromí hlídá

Co z ní jde vlastně vidět? Pokud se na ni podíváte z údolí, uvidíte jen dvě vybíhající pravidelné obdélníkové části, které prozrazují něco o atypickém uspořádání stavby. Do příkrého svahu se k nim ale neprobojujete. Z vrchu, tedy spíše zezadu?  K vidění je jen pravidelný úzký profil vstupu, který je dost vzdálený od příjezdové cesty. V podstatě se skrývá v jehličnatých lesích. A boční profil? Jeho nenápadná fasáda překvapí a zaujme. Je totiž přirozená a nepřirozená současně. Celý vnější obvod domu je totiž obkroužen předsazenou zastiňující dřevěnou fasádou.

Foto: Sam Hughes , Marc Goodwin

Fasáda rozbíjející kontury

Tenké a nahusto v pravidelných odstupech seskládané vertikální žaluzie ze dřeva kryjí prosklení, které se nachází za nimi. Vizuálně ale vnímáte dřevo (které do lesa patří), i když v uspořádání, které je atypické. Nedá se říct, že je to nehezké a nepůvodní, je to prostě jen jiné. Detailisté by nás jistě upozornili na to, že dřevěné rošty z dřeva zde nepůvodní borovice sem nezapadají. Ale prakticky si toho nevšimneme, protože jsou povrchově ošetřeny síranem železitým. Šedě kovový nádech zelené skalice pomáhá domu splynout, i když vyčnívá.

Les i hory jako na dlani

Cabin Kvitfjell je usazena na nejvyšším místě svahu, navíc mírně nasunutá nad hranu útesu. Takže si vlastně nemůžeme udělat představu o tom, jakého tvaru nabývá. Lund Hagem Arkitekter s jistou škodolibostí vůbec nepopírají, že je to záměr. Klient si žádal v první řadě soukromí, a toho se nikdy nedoberete, když se vám budou sousedé dívat přes plot. A proto nabývá celá chata tvaru písmene „Y“, přičemž dvě ad útes vybíhající větve fyzicky kryjí miniaturní dvorek-terasu, kde obyvatele nikdo neruší.

Foto: Sam Hughes , Marc Goodwin

Naopak, výhledy, které se jim odtud nabízí, jsou opravdu neskutečné. Před zraky mají lyžařskou sjezdovku proslavenou zimní olympiádou, zalesněnou strž i strmé svahy v okolí. Scenérii viděnou z oken nebo z terasy nenarušují jiné chaty a lyžařské resorty, které tu samozřejmě jsou. Vhodně orientovaná okna je prostě nepodchytí. Celkovému dojmu tedy dominuje příroda a smrkovo-březový les, byť ten dojem není zrovna přesný.

Pevný základ pro lehký dům

Vybudování chaty na ostrožně a přilehlém (mimochodem v okolí jediném) rovném plácku, si vyžádalo jisté zásahy do stavby. Například její podložení ze strany svahu ocelovými pylony. I Orlí hnízdo potřebuje pevné základy. A dál? Když vynecháme vedle stojící a velmi nenápadný objekt garáže o rozměrech třicet metrů čtverečních, pořád je tu ještě 120 metrů čtverečních využitelného prostoru hlavní obytné budovy „chaty“. A interiér si Lund Hagem Arkitekter skutečně vychutnali.

Foto: Sam Hughes , Marc Goodwin

Letní sídlo do zimní krajiny

Je tu totiž ona obecně zažitá představa, že správná horská chata na zimní lyžování je tak nějak z principu své existence stísněná, přehuštěná a lehce klaustrofobní. Malá okénka směřující do zasněžené pohádky, interiér vedený ve dřevě, vydýchaný vzduch. Což už norským architektům nesedělo. „Máme přeci k dispozici prostředky, jak udělat interiér horské chaty světlý, vzdušný a příjemný, ne? Nemusíme to přeci dělat stejně jen proto, že se to tak dělalo vždycky,“ říkají. Kdo vlastně říká, že by 60 % stěn tohoto obydlí nemohlo být ze skla?

Pochopitelně, izolačního vícevrstvého. Ale klidně v celostěnném provedení, včetně posuvných dveří směřujících na terasu a balkón. Vlastně by celá Cabin Kvitfjell mohla nabízet obyvatelům komfort letního sídla, i když bude stát uprostřed norských závějí. Stísněnost? Tu tady rozhodně nepocítíte. Chata je koncipována jako otevřený prostor, spojený jednou podlouhlou galerií. Podél přímé osy ji lemují čtyři dveřmi oddělené ložnice (dvě hlavní dvojlůžkové, dvě jednolůžkové), na které navazují koupelny a toalety. Je tu i sauna.

Foto: Sam Hughes , Marc Goodwin

Dřevo nemusí být hrubé

V bodě, kde se od přímé osy stavby Cabin Kvitfjell odštěpuje „výběžek větvě“, je prostor nezastavěný a volný. Tohle těžiště je pak místem setkávání obyvatel, navazuje na něj jídelna, kuchyně i společenská místnost. Vyústěním je pak stylové posezení se závěsným krbem, situované přímo proti širokému oknu ve směru hor a údolí. To vše je však velmi uvolněné a vzdušné, od vyhlídky u krbu odhlédnete k třicet metrům vzdáleným dveřím od svého pokoje. Klaustrofobie tu skutečně nebude problém.

Všudypřítomné prosklené stěny (překryté dřevěnými rošty) propouští dovnitř světlo, ale přitom neberou obyvatelům soukromí. Dřevo expanduje i do interiéru, ale velmi nenásilnou formou. Žádné hrubé tesařské práce, ale voskovaná dubová podlaha v „mramorovém lesku“. Strop z červené borovice, i s vnějším obložením korespondující roštové lavice na posezení. Nechybí ani tmavý panelový nábytek velmi střízlivého designu.

Foto: Sam Hughes , Marc Goodwin

Cabin Kvitfjell prostě kombinuje světlost a vzdušnost otevřeného prostoru letního sídla se zimní horskou chatou, a činí tak velmi příjemným způsobem.

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata