Neradostný verdikt nad open-space kancelářemi potvrzuje originální studie Harvardské univerzity. V ní dva badatelé, Ethan Bernstein a Stephen Turban, oslovili dvě nejmenované nadnárodní společnosti. O zmíněných společnostech víme jen to, že se nacházejí v žebříčku 500 nejúspěšnějších nadnárodních firem žurnálu Forbes. Jejich zaměstnanci, celkem 150 lidí, se stalo se souhlasem vedení pokusnými králíky. Byli vybaveni speciálním zařízením, elektronickými brýlemi, které po celou pracovní doby snímali jejich aktivitu. Dvakrát patnáct dní v kuse. V čem je háček?
Lidé, kteří si rázem nemají co říct
V tom, že prvních 15 dní sledování probíhalo v klasických kancelářích, a druhý monitoring proběhl až poté, co se zaměstnanci přestěhovali do nově vybudovaných open-space haly. Manažeři tehdy měli jasno: chtěli dostat „všechny dobré nápady pod jednu střechu“, a umožnit svým zaměstnancům širší vzájemný kontakt. Mělo je to motivovat k lepší práci a efektivnějšímu výkonu. A jasně, pronájem jedné velké kancelářské haly asi vyjde o něco levněji. Jenže kromě nižších nákladů se jiného pozitivního výsledku nedočkali. Jak to?
Zaměstnanci, kteří prve kmitali mezi různými kancelářemi jako pilné včelky, a živě debatovali s kolegy, se v otevřeném prostředí usadili za svůj stůl a utichli. Ustal jejich zájem o pohyb a kontakt. Měřitelný rozdíl byl ohromující: v konvenčním provozu strávil každý zaměstnanec v průměru 5,8 hodin kontakty s kolegy. Snímací zařízení zaznamenalo vzájemné hovory i oční kontakt. Ale v open-space? Socializace zaměstnanců poklesla na 1,7 hodiny za den.
Zdroj: Fotolia.com - Sergey Nivens
Ztráta kontaktu? Přirozená obranná reakce
„Komunikace lidí tváří v tvář poklesla v novém prostředí o 70 %,“ popisuje Bernstein, která neskrývá své překvapení. Opatření, které mělo lidi sblížit, je totiž paradoxně sociálně izolovalo. „Spíše než vytvoření pulsujícího živého prostředí plného spolupráce se projevil odlišný model lidského chování, při kterém se každý z účastníků spíše stáhl v obranné reakci do sebe,“ dodává Turban. Plynula z nového uspořádání nějaká pozitiva? Jen částečně.
O 22 až 50 % se zvýšilo množství e-mailů, které si zaměstnanci navzájem posílali. Virtuální prostředí jim nahradilo konvenční formy komunikace. Lidský kontakt to ale zrovna není, a motivační faktor e-mailů pro tvůrčí činnost je minimální. Open-space kanceláře jsou buď extrémně tiché (protože se každý bojí vydat hlásku, aby nerušil kolegy), nebo příliš hlasité. Ani jedna varianta ale nepodporuje aktivní soustředění.
Návrat k soukromí je řešení
Dlužno dodat, že obě společnosti, ve kterých experiment probíhal, také provedly vlastní měření „metriky“, tedy produktivity a kvality práce. Interní výstup si sice nechaly pro sebe, ale obě prý záhy přešly zpět do režimu konvenčních kanceláří.
Navazující studie k tématu doplňují, že zavedením open-space dochází k měřitelnému zvýšení hladiny stresových hormonů u zaměstnanců, zvyšuje se nemocnost, sklony k sexismu a celkově ke snížení úrovně bezpečnosti. Zdá se, že éře velkých společných kukaní pod tíhou shromážděných faktů už odzvonilo. Alespoň v těch společnostech, kde je důležitá pohoda zaměstnanců.
Sdílet / hodnotit tento článek