Jak říkají architekti ze studia De Baes Associates: „Neexistuje jediný dobrý důvod, proč by měl renovovaný dům trčet do ulice jako bolavý zub.“ A tak vyzkoušeli něco dočista jiného, co bychom mohli s trochou nadsázky přirovnat ke slavnému cimrmanovskému „kroku stranou“. V zásadě ponechali skelet původní fasády, a celou novostavbu realizovali v odstupu za ní. Prosté a přitom efektivní, přesně tak, jak to mají v Belgii rádi.
Město s historií, která se dnes ne úplně hodí
Belgický Kortrijk má dnes přibližně 75 000 stálých obyvatel, což jej řadí spíše do nevýznamného a fádního průměru. Jenže za ním stojí skutečně působivá historie: slavné bitvy, korunovace králů, obléhání, které by mu mohla závidět jiná statisícová sídla. Město má v centru fascinující středověkou památkovou rezervaci s gotickým jádrem, na kterou mimo hradby navazuje dnes již neméně historická, ale už vůbec ne tak vzhledná zástavba industriální. Tyhle úzké uličky při pobřeží řeky Leie nápadně připomínají dělnické kolonie v anglickém Manchesteru nebo americkém Matoonu. Vlastně, všechna tato sídla sloužila k umístění co největšího počtu osob na hektar plochy.
Jeden jako druhý
Ani masa zaměstnanců fabrik na zpracování lnu a sukna v Kortrijku na tom nebyla jinak. Pravidelný geometrický plán zdejších kolonií zahrnoval minimální provedení cihlové fasády směrem do ulice, v přesně definovaných 3,5 metrech šířky, na které navazovaly podlouhlé úzké domy uniformního provedení, hezky nalepené jeden na druhý. Přízemí, patro, rovná střecha, tři okna a jedny dveře. Jeden jako druhý, od konce na začátek a zpátky. Dnes by nás z takové řadové zástavby nejspíš jímala deprese. Změna trendu přišla i do Belgie, a tak se tyto uličky v blízkosti centra proměnily, pokryly barvami, dostaly trochu jiný design. Jejich původní dispozice ale zůstaly bezezbytku zachovány.
Ponecháme ho v linii, zbytek se schová
A právě jeden z takových domů uprostřed zástavby si přál klient studia De Baes Associates (abychom byli spravedliví, významně jim pomáhali kolegové ze studia Van Besien Van Noten Architecten) zrekonstruovat do nové a modernější podoby. Jenže co tu vlastně změnit? Strhnout celý dům, a učinit z něj novostavbu v řadě starých domů? Nebo rezignovat na základní principy architektury, a ignorovat vše vně upravovaného objektu? Architekti protentokrát přišli s lišáckým řešením. Rozhodli se svůj projekt konfrontovat se starou industriální zástavbou původních domů, ale nepřerušit vzájemnou vazbu.
Co se skrývá za zdí?
„Prostě jsme tento jeden jediný konkrétní dům vyzvedli a odpojili od původního kontextu, který jej věznil a svazoval,“ říká architekt Joris De Baes. Hned druhým dechem ale za touto větou dodává Sophie van Noten: „A pak jsme jej vrátili, trochu poupravený, zpátky. Tím jsme vyřešili otázky dostupnosti, renovace, uspořádání a komfortu.“ Tahle strategie ale naprosto zabrala, protože i když se bouralo a demolovalo, nakonec vše podstatné zůstalo na svém místě. Třeba zrovna čelní fasáda. Její zeď byla renovována, pod zašlým nánosem bylo třeba objevit původní zář červených cihel. Jen pozor, skutečné dveře a okna, které jsou naznačeny otvory ve zdi, byste tu hledali marně.
Úkrok stranou? Ideální řešení
Ten opravdový obývaný dům se nachází až o 150 centimetrů dál, v odstupu od ulice. Fasáda je prostě prázdným štítem, který vytváří funkční vazbu s ostatní zástavbou v ulici. A teprve skrytá za ní se nachází ona novostavba, která by jinak působila rušivě. Její nepravidelně lomený skleněný povrch přitom není libůstkou, ale nezbytností. Když už se totiž schováváte za hradbu původní zdi, světlo do domu nějak dostat musíte. Volný prostor mezi předsazenou zdí a skleněnou stěnou domu je svými minimálními dispozicemi vhodný sotva tak pro pár květináčů. Na druhou stranu, kdo se v téhle ulici může pochlubit luxusem vlastní předzahrádky?
Padesát metrů čtverečních v přízemí, a to samé v patře. Místnosti dělené stěnami naprosto stejně, u všech domů v ulici. To fantazii moc velký prostor při rekonstrukci neponechává. A co si budeme povídat, perspektivní to není ani z hlediska udržitelnosti. Dělnické baráky nikdy neprosluly kvalitní izolací. A právě tady se znovu nápad s odstupem stavby o krok zpátky ukázal jako vynikající. Klient si mohl znovu uspořádat celý dům podle svých představ, přeskládat celý plán tak, aby lépe vyhovoval jeho potřebám. I když formálně dům podléhá stále stejným prostorovým omezením po stranách, dá se s tím pracovat.
Dům je s městem spojený
„Když před sebou máte bílý list nepopsaného papíru, nikdo vám neříká, že musíte začít psát od kraje,“ dodává k tomu van Notenová. Uvnitř vymezeného profilu se tak nacházelo místo k realizaci neomezené svobody, v rámci které si klient a architekti mohli pohrát s optimální orientací všech místností. A ty se přirozeně táhly za světlem. Termínem, který nad návrhy mnohokrát zazníval, bylo „Existenzminimum“. Každý metr plochy byl brán v úvahu, s každým kouskem místa se tu počítalo. „Dům jsme obrátili dovnitř, a tam směřovali jeho krásu,“ popisuje Joris De Baes.
Přiléhající zdi sousedních domů byly odhaleny, tento rámec vytváří „prostorovou entitu s městem a ulicí“. Město je tu součástí domu, přímá hranice prý vlastně neexistuje. Skleněné okraje jsou jen čistě fyzickou překážkou. Studený kov, keramika obkladových dlaždic, hlazený beton v přízemí na podlaze, to vše jsou zřetelné odkazy na „industriální“ charakter domu. Jen v módním a moderním vyznění. Dům je svérázný a osobitý, ale nedá se říct, že by nezapadal. Je kouzelný v tom, jak jej můžete při procházce minout, protože nevybočuje z řady. Ale svým pojetím stojí zcela nad průměrem.
Obrácený ke světlu
Dispozice je přímá a jednoduchá. Vše podstatné se odehrává v jejím středu, kam ústí schody z přízemí a nachází se i technické zázemí domu. V přízemí bychom narazili na koupelnu s toaletou, za nimi je pak skryta vcelku prostorná ložnice. Ta využívá části úzkého prostoru jako šatnu a příruční úložný prostor. Na úrovni prvního podlaží, kde se objem nepatrně zužuje, narazíme na velkou kuchyni nad schodištěm. Zbytek prostoru tu zůstal cíleně otevřený a nezastavěný. Stěna do ulice vedená ve skle tak krásně prosvětluje celý interiér po celý den.
SSK House se podle slov autorů snaží přehodnotit vizi života v průměrném středoevropském městě, a přispět ke vzniku nového městského prostředí. Takového, co bude na hony vzdálené sterilitě starých předměstí i konceptů staveb, které je nešetrně nahrazují. „Města by se neměla svéhlavě zbavovat své minulosti, ani ji popírat,“ říkají architekti. Jen se prostě musí naučit, jak třeba právě s modelem bývalých dělnických kolonií citlivěji pracovat. Je to rozhodně výzva. Na jedné straně vytvořit nové prostorové kvality, a přitom zachovat vztah mezi jednotlivcem a měnícím se kontextem lidských sídel.
Údaje o projektu
| Název projektu: | SSK House |
| Typ projektu: | komplexní rekonstrukce domu v řadové zástavbě |
| Architektonické studio: | De Baes Associates, Van Besien Van Noten Architecten |
| Lokalizace: | Kortrijk, Belgie |
| Vedoucí projektu: | Joris De Baes; Sophie van Noten |
| Strukturální inženýring: | Demeyere Associates |
| Materiál: | Duravit, Gyproc, Niko, Ideal Standard, FLOORGRES, Dassault Systèmes, Cinca Nova Arquitectura, RENSON, Adobe |
| Rok dokončení (finalizace): | 2014 |
| Klient: | soukromá osoba |
| Počet pater: | 1+1 |
| Zastavěná plocha: | 50 m2 |
| Využitelná plocha: | 93 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek