O švédských Wingårdh Arkitektkontor teď nebylo chvilku slyšet. Loni se dostali do popředí zájmu příjemně hravou rekonverzí několika budov v areálu historické zemědělské usedlosti, jejíž jednotlivé objekty přestavovaly do moderní podoby. Tehdy se o dění na poloostrovu Bjäre hovořilo a psalo na celém severu. Není divu, nějaký ten starý kravín, stodolu nebo stáje má na svém pozemku ve švédské vesnici každý, a tyhle stavby většinou už dlouho neslouží svému účelu. A šéfarchitekt Gert Wingårdh jim dodával skutečně inspirativní, exotický charakter. Po odmlce se teď hlásí znovu, s navazujícím projektem. A ono ticho můžeme chápat jako chvíli napětí před odhalením zlatého hřebu. Rekonverze starého mlýna do podoby tichého útočiště pro hosty je totiž opravdu úchvatná.
Tady někde stál mlýn
Wingårdh pochopitelně zachovává přání svých klientů, kteří si nepřejí, aby na jejich farmu kdesi u Västra Karup mířila procesí zvědavců. Proto přesně nevíme, kde se tyhle kreativní stavby nachází. Architekt jen prozradil, že zatímco původní série rekonverzí objektů staré farmy posloužila k ubytování rodiny klienta, malý mlýn stojí trochu více stranou, a má sloužit jako letní romantický byt nebo ubytování pro hosty v soukromí. Hlavní doménou stavení prý byl neskutečný klid a vlídná příroda, a tyto rysy se pokusil v maximální možné míře v projektu zachovat. Na druhé straně, nic moc jiného z původnosti tu udržet nešlo. Dřevěný a roubený Kvarnhuset, tedy domácí říční mlýn, už měl to nejlepší za sebou a poslední dvě století vlastně už jen chátral.
Foto: Åke Eson Lindman, James Silverman
Zachovat se dá už jen duch místa
Jak připouští sám Wingårdh, nejvíce jej ohromila důvěra klienta v jeho schopnosti. Bylo totiž zřejmé, že z původních 55 metrů čtverečních mlýna nepůjde zachovat mnoho. A to, že nechal architekta rozhodnout o tom, co se bude muset odporoučet pryč, aniž by došlo k citelné ztrátě atmosféry, považoval osobně za velkou čest. A odpovědnost. I proto těžce zvažoval, nakolik je možné replikovat jednotlivé poškozené části dřevěné stavby, a zda nebude vhodnější daný uchovat styl, ale v novém provedení. Což se ukázalo být schůdnější cestou. S částečně restauratérskou reputací Wingårdh Arkitektkontor se pojí velmi metodický přístup zhodnocení zdrojů a rozboru stavby, kdy oživení probíhá výhradně za užití původních materiálů a stavebních postupů.
Původní materiály v nové podobě
I proto je celá stavba je vyrobena s detailní přesností velmi jemného tesařství, a klade se tu důraz řemeslného zpracování materiálů. Zvláště pak podkladových žulových bloků a hlazených obkladových desek z Ölandského vápence. Šlo prý o to propustit do stavby hřejivou atmosféru a ráz autentičnosti. Zatímco renovace kamenných bloků nebyla takovým oříškem, poshánět dostatečně kvalitní dubové dřevo bylo o dost těžší. Silně detailní architektura interiéru je více než pouhým zázemím pro její obsah, je to o novém pojetí staré budovy. Exteriér je oproti tomu jednoduchý, a dialog se tu omezuje hlavně na fasádu směřující k malému nádvoří. Nejvýraznějším rysem je horizontální štítové okno, ale celek vyzařuje archetypální jednoduchost.
Foto: Åke Eson Lindman, James Silverman
Nechejte se ohromit
Architekt se tu nepochybně inspiroval pro drsný sever atypickou, minimalistickou formou designu. Skladba tak trochu (a ne náhodou) připomíná otevřenost a jednoduchost japonských dřevostaveb. Třeba čajových ateliérů, které jsou také podřízeny jednomu meditativnímu účelu. Dávní hostitelé a čajoví mistři používali v této souvislosti termín sukiya, tedy něco jako ohromení okamžikem.
Když hosty zavedli do skromného příbytku čajového domu, který zrcadlil jednoduchost, tam je „ohromili“ překrásným kouskem čajové keramiky nebo pergamenem s důmyslnou nástěnnou malbou. A podobné je to i zde. V této jednoduchosti a dokonalosti harmonie vás celý obraz silně zasáhne a ohromí, a vy procítíte ono sukiya. Víte, co se bude dít, a cítíte, že je na to správný čas.
Foto: Åke Eson Lindman, James Silverman
Tvar zachován, mění se jen využití
Výsledkem práce architektů je tedy v obrysech skromný dům, který má otevřený půdorys, s horním výklenkem na spaní. Jeho okolí je pak upřímné a nic neskrývající: když stojíte před stavbou, přehlédnete všechny její komponenty a uživatelské části. Ale protože je „ztracen v lesích“, absence soukromí nevadí. Okolí stavby, ať už bujná vegetace, nášlapné kameny kolem tůně a potoka, nebo vrbovým proutím vyplétané zástěny, je kompletním obrazem, scénou nachystanou pro okamžik příchodu.
Wingårdh si pohrál s náznaky a připomínkami minulosti: předsazený profil bočního svislého okna ladí s místem, kde se dříve nacházelo mlýnské kolo. Kdybychom tedy měli k dispozici staré černobílé archívní snímky, uvidíme v porovnání, že je něco jinak, ale dispozice v zásadě odpovídají původní předloze. Dveře jsou jiné, ale na stejném místě; střecha je opravená, ale stejného tvaru. Tvary sedí, účel se změnil. Není to prostě starý mlýn, ale něco, v co se postupně transformoval. V co přesně? Objekt má sloužit k relaxaci a odpočinku, klidnému pobytu. A to volně přeloženo ze švédštiny prý neznamená nic jiného, než dobrou saunu. A i když je tu také kuchyně a ložnice k obývání, je to dřevěná sauna, která si právem uzurpuje pozornost.
Bez ledové vody to nejde
Zmíněná inspirace japonským čajovým obřadem se tu přetavila do podoby jiného, regionálně-tradičního rituálu, saunování. Dřevem obložená „horká“ místnost, ve které ze sebe vypotíte i to, o čem jste nevěděli, by se pochopitelně neobešla bez nezbytné après-chladivé fáze. A tu zocelení Švédi provozují v chladivém potoce. A protože na to by již dnes mělký potok nestačil, je zde i vsazen malý bazén. V sestavě sauny s příslušenstvím to hraje zvláštní, uvolňující poezií.
Wingårdh k tomu dodává: „Cesta vody je lyricky artikulovaná: stoupání dešťové vody od odkapávače v kamenné stěně do průchozího žlabu, přetékání přes vápencové okraje patia a stékání do potoka níže. Je to detail dýchá stejně jasným klidem jako kontemplativní čajovny Sen-no-Rikyu v Kjótu.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | The Mill House (Kvarnhuset) |
| Typ projektu: | rekonverze |
| Architektonické studio: | Wingårdh Arkitektkontor |
| Lokalizace: | Västra Karup, Bjäre, Švédsko |
| Vedoucí projektu: | Gert Wingårdh |
| Architektonický tým: | Karin Wingårdh, Dan Danielsson |
| Dodavatelé materiálu: | Jönssons Snickeri AB |
| Projektový manažeři: | Gunnar Altenhammar, Dagon Förvaltnings AB |
| Strukturální inženýrig: | Gunnar Altenhammar, Kjessler & Mannerstråle AB |
| Elektroinstalace: | Elkonsult Christer Nilsson |
| Technické zajištění: | Thorsell Energi & Klimatkonsult AB |
| Dodavatel stavby: | Harmarks Bygg AB |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Zastavěná plocha: | 55 m2 |
| Využitelná plocha (včetně sauny) : | 93 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek