Vesnička Zungoli v malebné Kampánii nabízí takových domů hned 15, sicilské Mussomeli (které má v pozadí navíc malebnou zříceninu hradu) dalších osm. Podobné je to i ve vinařském Ollolai, a vlastně, jen letos v únoru k téhle kampani přistoupilo dalších 11 měst. O první stovku nemovitostí v dolarové nabídce se také okamžitě přihlásilo více než 5000 zájemců. Zdaleka ne všem ale nadšení vydrží. Nápad s prodejem nemovitostí za hubičku má totiž pořádný háček. Ekonomika Itálie šla v posledních letech rapidně dolů, a předchozí vlády se snažily tento pád brzdit nejrůznějšími regulacemi a zdaněním. Výsledek se dost nepříjemně odrazil právě v takových malebných vesničkách.
Bydlení, které není zadarmo
Jejich nedávní majitel tu už dávno nežijí, a když zjistili, na kolik by je přišly nové daně z takové romantické nemovitosti-ruiny, raději se nechali vyškrtnout z registru. Případně neuplatnili své dědické nároky: museli by platit jak za převod nemovitosti, tak šťavnatou daň z jejího nabytí. A čím více nemovitostí v Itálii dnes máte, tím více platíte. Vesnice mají pochopitelně právo takové domky bez majitelů zbourat, ale demolice také není zadarmo. A než dělat díry v ucelené zástavbě, které by dnes díky krizi a přesunu místních obyvatel do měst stejně nikdo nezacelil, pokouší se je prodat za více než lákavou cenu. Opravdu tedy stojí euro nebo dolar od kusu?
Co všechno musíte podepsat
Ano, to ano. Ale také musíte složit pod dozorem notáře depozit v místní kase (2000 € v Zungoli, 5000 v Mussomeli), kterým potvrzujete, že do tří let se postaráte o zvelebení zmíněné ruiny do provozuschopného a obyvatelného stavu. Jsou to současně peníze darované městu na demolici stavby, pokud svůj závazek nedodržíte. V dalších městech musíte také prokázat, že za sebou máte dostatečné financování. Většinou složením dalšího depozitu v řádu tisíců. A poté, co se podpisem smlouvy stanete oficiálně majitelem? Tím městu u vás okamžitě vzniká nárok na vymáhání ušlých poplatků: za svoz odpadků, údržbu veřejné zeleně, parkovné. Je to cirka 400 dolarů nebo eur ročně.
Zdroj: Fotolia.com - delphotostock
A tohle všechno vám rázem spadne do klína, což úplně jako štěstí nezní. Nad deset let neobývaným domem tak visí kolem čtyř tisíc nezaplacených poplatků. Místní úřady vás oškubou ještě několikrát. Často tím, že veškeré smlouvy uzavíráte přes prostředníka, vybraného notáře, kterého ale musíte platit ze svého. A to skutečně není levné. Samotná cena rekonstrukcí se pohybuje mezi 75-125 dolary za metr čtvereční (cca 8 750-31 250 Kč), ale vždy si tu musíte dávat pozor na místní ráz. Dveře musí být pořád dřevěné a s kováním, fasáda pořád kamenná, jako ve středověku. Čekají vás tedy krásné výhledy do údolí a malebných uliček, ale pořád v bydlení bez klimatizace a v malých místnůstkách.
Opravujte za své, ale u našich
Dost často přitom musíte rekonstruovat objekt s využitím místní pracovní síly, k čemuž jste se podpisem smluvně zavázali. Jinde zase smluvně potvrzujete (a musíte dokládat), kolik v následujících letech ročně proinvestujete do oprav. V Sambuca po vás chtějí, abyste utratili za místní opraváře nejméně 15 000 eur v průběhu tří let. Můžete to samozřejmě zařídit levněji: v italské Locaně vám radnice přispěje 10 000 eur, když se k nim nastěhujete. Je tu ale pár dalších podmínek: musíte mít občanství, děti, stálý plat a zůstat tu nejméně deset let.
Výzva k nákupu dolarového domu v sicilském Gangi před časem zlákala i australskou důchodkyni Tavii Macnaughtanovou. Zjistila, že dvoupatrový dům za hubičku, s parcelou 30 metrů čtverečních, který byl ruinou vhodnou jen ke stržení, by jí na všech administrativních poplatcích přišel na 17 000 dolarů. Tedy půl milionu korun. Což je o dost víc, než města prodejem za dolar světu slibují.
Sdílet / hodnotit tento článek