V Taipei, kde žije 2,7 milionů lidí, je prostor skutečně vzácnou komoditou. Nájmy tu dosahují astronomických výšin, a proto není divu, že se klient studia In2 rozhodl malinko ušetřit. Než si pro své podnikání pořizovat jednu kancelář v centru, a platit i za bydlení někde na okraji (a garáž nebo parkovací místo k tomu) rozhodl se svůj pracovní i osobní život vměstnat do jednoho bytu. K dispozici měl jen plochu 45 metrů čtverečních, a tak vás jistě bude zajímat, jak se mu to vlastně povedlo.
Světlo ano, ale vegetaci radši jen za oknem
Jestli tento projekt kombinované kanceláře s bytovým programem něčím překvapuje, tak svou příjemnou světlostí a nenápadnou hrou barev, kterou bychom od nahloučeného prostoru nejspíš nečekali. Architekti z In2 přitom neskrývají zdroj své inspirace: nechali se oslovit příkladem amerických rodinných domů architekta Josepha Eichlera, tahouna modernistické vlny, který krátce pro II. světové válce vytvořil koncept ideálních rodinných domů. Eichler výtečně pracoval se světlem v interiéru, ale neměl nouzi o prostor. Tchajwanští architekti si z jeho prací tedy vzali koncept „ideálních parametrů“ a světla, ale sami tuto myšlenku posunuli dál. Navrhli projekt, který je přínosem pro současnost: řeší nedostatek místa a propojení pracovního a osobního života klientů.
Cirkulace světla a čerstvého vzduchu
Celé prostorové řešení bytu tak vychází z toho, jak se malý byt ze tří stran otevírá okny světu. Byt má vynikající přirozenou cirkulaci vzduchu, a provívání snižuje nepříjemné přehřívání interiéru. To dílem odstiňují instalované žaluzie. Jinak nerušený proud denního světla pak místo stěn vykresluje na podlaze jednotlivé zóny, přičemž přímé vizuální členění zajišťují průhledné stěny a policové systémy.
Sklo bylo využito k dalšímu nenásilnému dělení místnosti, přičemž ničím nenarušuje výhled do okolního prostředí. Zeleň je uvnitř interiéru zřídkavá, majitel není velký fanda domácího zahradničení. Architekti aspoň těží z toho, že se před okny na východní straně nachází několik vzrostlých stromů: byt se tak otevírá zeleni, která je téměř na dosah. Terapeutický vliv přírody nepodceňují, zastoupena je tedy alespoň přírodními materiály.
Těžiště bytu je oporou života
A co ještě má tenhle byt od Eichlera? Ideu, že každý dům musí mít jasně definovaný střed, těžiště. Ať už je to kuchyně nebo nádvoří. Prostě bod, ke kterému se ostatní prvky upínají. Podobně pak tchajwanští In2: jednotlivé funkce projektu jsou tu seskupeny kolem centrálního prostoru univerzálního posezení obývacího pokoje/pracovny, kolem kterého se točí všechny každodenní činnosti obyvatele. A protože žije sám, bylo z konceptu vyloučeno to, co by si žádalo zbytečné oddělování. Při singl životním stylu nepotřebuje zavírat dveře do ložnice anebo mít oddělenou kuchyň. Od stolu tedy vidí na obě strany, a neumyté nádobí ve dřezu nebo neustlaná postel může dráždit jen jeho. I taková může být tvář interaktivity a konektivity.
V malém bytě mají vše, co potřebují. I kancelář k podnikání Foto: Jackal Liu
Aby si život našel svou cestu
Od stolu v pracovně můžete zamířit do pohodlné ložnice, projít ji zpět přes „odpočinkovou“ zónu (klient rád hraje na kytaru, a tento roh je jeho soukromou zkušebnou). Ale to už se vlastně nacházíte v obývacím pokoji s gaučem, jehož odvrácenou stranu tvoří pracovní stůl. V okruhu můžete pokračovat směrem k toaletě s koupelnou, anebo ke kuchyňskému koutu s mini-jídelnou. Jednoduché linie, nenáročné zpracování, přírodní materiály, to vše svědčí současnému, modernistickému duchu interiéru, který svému obyvateli nabízí vybrat si vlastní trajektorii práce nebo života.
Sdílet / hodnotit tento článek