Pozemek, který byl v podhůří Jizerských hor k dispozici, pokrýval plochu lehce před 2000 metrů čtverečních. A na něm, přímo u okraje silnice, stála sympatická chalupa. Která však měla to nejlepší dávno za sebou. Přáním klienta bylo její oživení, komplexní rekonstrukce. Ale s tím se pojila jistá omezení. Předně, kontura chalupy byla dlouhá staletí proti okolní krajině neměnná, vyrostla ve stínu staleté lípy. Stromu, který je největším exemplářem svého druhu v regionu, a dodává místu typický charakter. Plán rekonstrukce tedy musel brát zřetel na to, že majestátní dřevina nesmí přijít k úhoně.
Zachování integrity i tradice
Současně neměl být narušen ani profil původní stavby. Přeci jen, chalupa s lípou u cesty je do jisté míry ikonou místa. A bylo do krajnosti necitlivé (i ve vztahu ke krajinnému rázu) tuto přírodní koncepci nějak ničit. „Figura domu na hranici pozemku, přímý kontakt s ulicí a největší lípa v Jizerkách na dvoře tedy byly od počátku určujícími prvky návrhu,“ uvádí Smolka.
Jenže nemůžeme vynechat ani motiv klienta, který si nepřál trávit čas ve fragmentu skanzenové stavby. V projektu s názvem J1 šlo tedy o skloubení požadavků designu, genia loci podhorské vísky a současného životního stylu investora. Šlo o zachování původního profilu stavby, její orientace, vztahu k okolí. Což nakonec není zrovna snadná rovnice. Autor projektu si vypomohl paletou přírodních materiálů, které v rámci rekonstrukce vhodně doplnil o několik zajímavých partií.
Zvenku jen zvolna, zevnitř radikálně
Nových, zvenku viditelných úprav, se dočkaly vchod a bývalá „mačkárna“, dílna na výrobu korálků, kterážto profese už v Pojizeří zanikla. Proto je dnes z dílny raději o něco praktičtější udírna, využívající původní komín. Ten navazuje na nově vybudovanou terasu, která se „kryje domem“ v úrovni kuchyně, aby zajistila obyvatelům při venkovním posezení více soukromí. Jsou tu nové vikýře a okna, tvarově i umístěním hledající inspiraci v tradici místních regionálních architektonických forem, rámující výhledy z podkroví do údolí a do koruny lípy.
Ostatní přístavby k základnímu objemu domu jsou také řešeny v původním stylu. Dvůr je rozdělen na předzahrádku, část meditativní (s lavičkou pod letitou lípou) a venkovní posezení kolem udírny. Stranou pak stojí garáž a kameny dlážděné stání, napojené na komunikaci. Pojednání exteriéru i interiéru je v souladu se vkusem stavebníka střídmé v paletě od tmavě šedé krytiny střechy a severního štítu domu přes přirozeně šednoucí prkna fasády k prosté kráse betonových a kamenných zídek a zdí.
Přirozené členění, příjemný komfort
Pořád jsou to ale jen střízlivé vizuální zásahy, které odráží porozumění pro zachování autenticity. Uvnitř byly změny rozsáhlejší. Z hlediska každodenního provozu je každé podlaží vymezeno jiné funkci. Jak zmiňuje architekt, členění akcentuje dichotomii společenské otevřenosti a relaxační intimity. Proto se přízemí, které má nejintenzivnější kontakt s přírodou v okolí, stalo denní částí domu. Do podkroví architekt umístil noční část, obytné pokoje a ložnice. Což vůbec není špatný nápad, vezmeme-li v potaz těsnou blízkost dopravní komunikace. Spánek obyvatel tedy nic neruší, a povznáší se nad hluk.
Zajímavostí, která podtrhuje citlivý přístup architekta, je renovace (opískováním) vstupního portálu. Prý proto, aby jeho poničením nezemřela duše domu. Chalupa J1 tak v sobě uchovává to nejcennější z minulosti, a na její další dlouhé cestě jí bude doprovázet silueta kouzelného stromu.
Sdílet / hodnotit tento článek