Úvaha architektů Lance a Nicky Herbstových byla prostá. Vycházeli z toho, že na lokalitě, kde dnes stojí jimi navržený Tutukaka House, lidem v zásadě nic nechybí. Klima je tu příjemné, vítr vlahý, výhled přenádherný. Přehlédnete odtud velkou část zálivu i siluetu pitoreskních Ostrůvků chudých rytířů na obzoru. Je to místo, kde se chcete jen zastavit a kochat se. A teprve až se setmí a od oceánu přijde noční chlad, budete si žádat něco málo navíc. Střechu nad hlavou, trochu tepla. Soukromí a malou porci komfortu. Výhled je to zásadní, to další jsou jen podružnosti. A tak se rodil projekt sídla, postavený na výhledu.
Terasa jako přirozené členění svahu
„Celý dům je jako zvětšovací sklo dalekohledu, podřízené své funkci,“ říkají architekti, když popisují do svahu terasovitě zasazený, maximálně vylehčený objekt. Svými základy do země neproniká, jen se nad ní lehce vznáší na betonových patkách. Jejich zapevnění, přilnutí stavby k horizontu, zajišťují zdi z kamenných balvanů, sesbíraných na pláži pod útesem. Linie základů a profil teras lemují gabionové zídky. Tvoří částečný podklad i předěl mezi jednotlivými stupni.
Nenáročný a přitom luxusní. Dům na útesech prodává výhled na oceán Foto: Jackie Meiring
Po obvodu celého objektu také jasně vidíme prvky konstrukce. Jsou to ocelové nosníky a rámy, do nichž je vsazena výplň. Vesměs z eukalyptového nebo červeného dřeva, které volně proniká do interiéru jako trámoví a sloupy. Lamely vertikálních a horizontálních dřevěných roštů vytváří diskrétní zástin a kryjí část místností. Dost na vytvoření soukromí, ale ne tolik, aby dovnitř nepronikalo světlo. Jeho průniku napomáhají i nadzvednuté stropy se světlou prolukou. Tam, kde bylo žádáno větší oddělení od okolí, se pracovalo s měděnou fasádou (oplechování o síle 2 mm).
Přehlídka přírodních materiálů i ryze technických prvků
Dům je po stránce přírodních materiálů a jejich kombinací velmi pestrý, ačkoliv si zachovává velmi střízlivé ladění. Podlahy jsou ze dřeva australského gumovníku (Corymbia maculata), ošetřeného fermeží. V obkladech vidíme dřevo cedrů a samozřejmě několika druhů eukalyptu. Do organického materiálu pak vplouvají černé dlaždice z čedičové břidlice. Ladí se sterilní ocelí nosníků. A aby to nebylo zase tak industriální, strukturální beton (jeho pilíř tvoří část nosné stěny a vede komín krbu) vylehčují zevnitř i zvenčí omítky z hlíny. Materiál skoro pravěký se tak potkává s modernou.
Nenáročný a přitom luxusní. Dům na útesech prodává výhled na oceán Foto: Jackie Meiring
Smysl pro maličkosti se cení
I tady platí, že detaily dotváří celek. Jemná mozaika obkladů bazénku vizuálně „hraje“ se hrubozrnným štěrkem příjezdové cesty a krytého garážového stání, kamenivo gabionů přetéká do zahradnicky opečovávaných skalek a ty se skutečně stávají skalami útesů; udržovaný trávník přechází v pastvinu a ta pak v louku. Vše jakoby se zjemňovalo směrem do středu, kterému vévodí sám dům. Jednoduchý, nezastírající, přirozený. Prolínání mezi exteriérem a interiérem po stranách je pozvolné, podpěry a lamely roštů trochu připomínají domorodý stavební model pohutukawa, při které obydlí nekončí stěnou, ale začínajícím lesem. Tady jde o strukturu uměle vytvořenou, ale s okolím ladící.
Výhled v hlavní roli
Sympatické je, že i když celková rozloha jednopatrového domu činí 300 metrů čtverečních, což rozhodně není málo, tím jak je stupňovitě seřazen za sebou na terasách, působí v každém svém segmentu mnohem nenápadněji a skromněji. S jedinou výjimkou, a tou je ono velké finále, místnosti s propojenou kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Zbytnělý objem i výška stropů je tu podřízena jedinému účelu, a to přehlídce panoramatu. Proto to ničím neomezené okno, lemující místnost. Moře a výhled na něj je pro Tutukaka House to hlavní.
Sdílet / hodnotit tento článek