Majitelé novostavby nízkoenergetického rodinného domu na Královehradecku zvolili s ohledem na energetickou úspornost stavby po poradě s architektem jako hlavní zdroj tepelné energie elektřinu. Celý systém byl pak realizován za použití jednožilových topných kabelů pro podlahové vytápění ECOFLOOR. Topné kabely lze totiž na rozdíl od topných fólií nebo rohoží aplikovat i v tvarově komplikovaných prostorech, například v místnosti s výklenky.
Postup prací při instalaci elektrického podlahového vytápění
Dvoupatrový objekt o užitné ploše 125 m2 určený k bydlení mladé rodiny bude tedy kompletně vytápěn elektřinou. Mechanicky vysoce odolné elektrické topné kabely typu PSV s ochranným opletením a lineárním příkonem 10 W/m byly ve všech místnostech rozvinuty do tvaru meandru na metalizovanou reflexní fólii. Tato fólie slouží v některých případech jako separační zábrana proti zatečení litého betonu do izolační vrstvy, potažmo proti vzniku tepelných mostů.
Fixace elektrokabeláže k podkladu v podobě polystyrenové vrstvy ThermoWhite probíhala za použití plastových příchytek (spotřeba cca 5 kusů na každý položený metr). Vynechány byly pouze prostory, kde budou v budoucnu uloženy zařizovací předměty nebo nábytek, které by neumožňovaly volné proudění vzduchu. Při montáži byl dle pokynů výrobce kladen důraz na to, aby se topné kabely nedotýkaly ani nekřížily a jejich vzájemná vzdálenost činila minimálně 30 milimetrů. Při pokládce nesmělo být kvůli riziku poškození kabelů rovněž použito zvýšeného tahu. Nakonec bylo provedeno proměření odporu topného okruhu a unikajícího – rozdílového proudu.
Topné okruhy jsou v tomto objektu i dalších podobných případech opatřeny dvěma připojovacími vodiči (studenými konci) o délce 5 metrů, které usnadňují uzavření topného obvodu. Kabely jsou napájeny přes proudový chránič, který je vhodné pořídit pro každý topný celek. Po obvodu jednotlivých místností – v prostoru dilatační mezery mezi podlahovým souvrstvím a svislými konstrukcemi domu – nechybí samozřejmě ani izolační pásek (v tomto případě polyetylenový), jehož instalace proběhla již dříve, ještě před vylitím izolační vrstvy podlahy. Následně byly topné rozvody zality anhydritovou mazaninou a opět provedeno měření odporu topného okruhu (jeho výsledek se musí shodovat s měřením před litím betonu s maximální odchylkou 10 %). Celá instalace elektrických topných kabelů pro podlahové vytápění zabrala jen několik hodin.
Zprovoznění elektrického podlahového vytápění
Výsledkem výše popsaného postupu a zalití kabelů do vrstvy tepelně vodivého materiálu (anhydritové mazaniny) je takzvané poloakumulační vytápění. Dimenzováno bylo podle tepelné ztráty objektu (instalovaný příkon musí odpovídat jejímu vypočtenému 1,2 až 1,4násobku). Do chodu může být elektrické podlahové vytápění uvedeno nejdříve po 28 dnech, tedy po úplném vyzrání anhydritové podlahy. Pak je nutné zprovoznit vytápění do takzvaného režimu prvního zátopu, tedy realizovat postupný náběh teploty podlahy. První den se nastavuje teplota shodná s aktuální teplotou v místnosti a následující dny se postupně zvyšuje, až dosáhne 28 °C. Tuto teplotu je zapotřebí následně udržovat po tři dny, načež dochází k jejímu snižování o 5 °C denně až do doby, kdy dosáhne své počáteční hodnoty. Poté je možno uvést podlahové vytápění do běžného provozu.
Výhodou tohoto elektrického podlahového vytápění pomocí kabelového okruhu je jeho pořizovací cena a snadná montáž, které se mohou ujmout i kutilové svépomocí. Je-li navíc kabeláž uložena v dostatečně silné vrstvě mazaniny, která akumuluje teplo a pozvolna ho předává do interiéru, jako je tomu i v případě této referenční stavby v Hradci Králové, je také poměrně úsporný provoz systému.
TIP: Některé druhy elektrických topných kabelů lze například v koupelně uložit i těsně pod dlažbu do vrstvy lepidla. Realizujete-li pouze rekonstrukci jedné takové místnosti, je tedy velmi snadné instalovat zde i podlahový topný systém a maximalizovat komfort jejích uživatelů.
Instalace elektrického podlahového topení zabere jen pár hodin.
Regulace elektrického podlahového vytápění
Ovládání elektrického podlahového topení probíhá za pomoci termostatu a podlahové sondy umístěné v blízkosti povrchu podlahy v instalační trubce. Ta snímá jak teplotu vzduchu, tak teplotu podlahy, již lze pak dle uvážení a potřeb uživatelů nastavovat variabilně, maximálně však na hodnotu 27 °C v dlouhodobě obývaných místnostech a 35 °C v krátkodobě obývaných prostorech s dlažbou. Topný systém reaguje na pokyny uživatele velmi rychle, změnu teploty lze ve srovnání s teplovodními podlahovými okruhy pocítit dříve. Výhodná je rovněž menší velikost kabeláže, výška podlahy se instalací topného okruhu zvyšuje jen maximálně o několik centimetrů, a jde proto o vhodné řešení i do starších objektů, v nichž z jakéhokoli důvodu nelze měnit výšku podlah.
Specifikace použitých topných kabelů pro podlahové vytápění
Jaké jsou nejčastější chyby při instalaci elektrického podlahového vytápění?
Topné kabely nejsou dostatečně fixovány, příchytky jsou příliš daleko od sebe, kabel na podlaze „plave“. Při zalévání potěrem může dojít k dotyku nebo dokonce křížení kabelů, což povede k přehřívání a přerušení vodiče.
Reportáž z realizace zpracovala Helena Široká.
Sdílet / hodnotit tento článek