"Zásadní chybou je přístup normotvůrců, že se k oknům staví jako k sériovému výrobku. Jen centimetry v délce hrají významnou roli v pevnosti profilu. Testem jsme chtěli prověřit, jak bezzubá pravidla u oken fungují," řekl dnes Sysel, který výzkum označil za první svého druhu na českém trhu.
Testováno bylo osm stejných bílých plastových oken v cenovém rozmezí 3500 až 8000 korun od různých výrobců. "A nejdražší rozhodně nebylo nejlepší, v něčem si nezadalo s nejlevnějším, které dobré nebylo," uvedl Sysel. S testem IZB začal loni v dubnu a nečekal, že nakonec bude trvat rok. "Mělo to být rychlé, ale jak jsme zjišťovali problémy, tak jsme okna pitvali dál a hlouběji," vysvětlil Sysel.
Okna se dostala pod dohled odborníků z ČVUT, VŠCHT a otestovali je v Technickém a zkušebním ústavu stavebním (TZÚS) v Praze a ve společnosti Ikates. "Okno je nejslabším článkem domu a má splňovat bezpečnostní, zdravotní a environmentální požadavky EU, což označuje štítek CE. Když to zjednoduším, tak stačí splnit jen jedno kritérium a u ostatních konstatovat, že nebylo zkoušeno. U oken je to bohužel běžná praxe a zákazník je tahán za nos," řekl Sysel.
Institut v testu mimo jiné zjistil špatnou kvalitu materiálů, těsnění a výztuže, které u nových oken i korodovaly nebo byly nedostatečně pevné. U recyklovaných materiálů používaných ve vnitřních částech upozornil na přítomnost těžkých kovů olova a kadmia. Cílem výzkumu by mělo být upozornění, že u plastových oken neexistuje žádný standard.
"I přes to, že některé výsledky byly opravdu tristní, byly bohužel v rámci současných předpisů v normě. Je tedy zřejmé, že nastal čas je zpřesnit a hlavně zpřísnit. Volám po změně přístupu v normách, aby se na okna pohlíželo jako na plně zakázkovou výrobu," dodal Sysel.
Všechny činnosti související s tvorbou, vydáváním a distribucí technických norem má od roku 2018 na starosti státní příspěvková organizace Česká agentura pro standardizaci (ČAS).
Sdílet / hodnotit tento článek