Adiabatické chlazení je jedním z nejstarších používaných způsobů aktivního chlazení.
Ve starověkém Egyptě a Persii k ochlazení vnitřních prostor používali tzv. větrné věže. Jedná se o věž s jedním, či více sacími otvory. Otvory ve věži se doplňovaly mřížkami či sítěmi pro filtraci. Větrná věž byla obzvláště účinná v kombinaci s podzemním vodním tunelem vedeným na úrovni hladiny spodní vody. Podzemní voda má nízkou teplotu a vzduch se ochlazoval prouděním kanálem (konvekcí) a odpařením vody do vzduchu (evaporací). Ochlazený vzduch proudil dále do budovy. Větrná věž mohla být použita pro přívod nebo odvod vzduchu – viz obrázek.
Z období 2 500 před naším letopočtem se dochovaly fresky, na kterých jsou vidět džbány z porézní keramiky. Naplnili jej vodou a uložili do průvanu, aby bylo zajištěné ochlazení proudícího vzduchu. Ve starověkém světě také používali navlhčené tkaniny či rákos, které pověsili do otvoru dveří či oken, a proudící teplý vzduch se tak ochladil.
Na Maltě používali dřevěné nebo kamenné konstrukce na fasádě, kterými proudil vzduch, a v kombinaci s nádobami s vodou fungovali jako evaporační chladič. Vzhled dřevěné konstrukce na fasádě se nápadně podobal dnešním adiabatickým chladicím systémům.
Sdílet / hodnotit tento článek