K neoblíbeným zakázkám se počítají třeba i krematoria, ale ani ty ve svých důsledcích nejsou propojeny s takovou mírou kontroverze, jako projekty sociálního bydlení. Snad proto, že zatímco krematoria využívají jen mrtví a jejich pozůstalí, bydlení je o lidech živých. U krematorií jedna etapa končí, u sociálního bydlení pokračuje dál. A nikdo nedokáže předem garantovat, jakým směrem se bude ubírat. Dílem proto, že je nejisté, jak se ke své situaci postaví sami uživatelé díla.
S projekty sociálního bydlení se tradičně pojí obavy obyvatel širokého sousedství. Očekává se zvýšení kriminality, snížení bezpečnosti, zvýšení hluku (méně klidu). Zkrátka více konfliktů. Hovoří se o rizicích sociálního propadu celé čtvrti, poklesu cen okolních nemovitostí. Ať už starousedlíci říkají do médií smířlivě cokoliv, o „imigrantech“ nebo „nepřizpůsobivých“ zpravidla pozitivně nesmýšlejí. A je smutnou pravdou, že projektů sociálního bydlení, které by dobře a bez komplikací zvládly integraci nových obyvatel do staré čtvrti, je jako šafránu.
Ta všemožná negativa jsou pak připisována na vrub místním samosprávám, politikům. Kteří pak vinu svalují třeba na samotné architekty. Protože jimi vyprodukované stavební řešení nezajistilo potřebnou míru koheze nově utvářeného sousedství. A byť jde o poměrně lacinou výmluvu, určitý střípek pravdy na ní je.
K inkluzi architekturou
Chytře podaná architektura totiž může integraci sociálního bydlení významně usnadnit. Nevytváří bariéry, nestaví zdi mezi lidmi. Ale zpravidla se tak neděje, protože taková kvalita už něco stojí. A na sociálním bydlení se zpravidla šetří, je to nutnost a nikoliv reprezentativní záležitost. Proto mají tak často projekty sociálního bydlení typizovaný charakter, garantující jen druhořadé překopírované nápady. Vznikají spíše uniformní ghetta.
Ne tedy všude, naštěstí. V belgickém Vleterenu se rozhodli vydat jinou cestou, a projekt sociálního bydlení tu chtěli vyhotovit skutečně kvalitně.
Proto také přizvali architekta Davida Nivillea a jeho Urbain Architectencollectief. Kteří coby profesionálové měli dodat plán pro rozvoj sociálního bydlení na úrovni. Architekti k zakázce přistoupili, ale s tím, že si sami vymezili pár podmínek.
Předně, nechtěli ani slyšet o nějaké unifikované podobě jednolitého projektu, ani jednom univerzálním „domě pro všechny sociální případy“. Což by bylo sice o poznání levnější, ale vedlo by to k oněm komplikacím. Chtěli takové sociální bydlení, které by hladce zaplulo do uspořádání již fungující rezidenční čtvrti Oost-Vleteren. Tím, že by napodobovalo rozmanitost rodinných domů. Na procesu plánování šetřit nechtěli, usilovali o to, aby každý z domů disponoval vlastní identitou.
Bydlení pro ty, kteří si nemohou dovolit vlastní. Dřevěný bytový dům pro sociální bydlení v centru metropole
přečíst článekPlán Woesten Social Housing, realizovaný za těchto podmínek, musel nejprve počkat jedno volební období. Pak už se architekti mohli, za vlastních podmínek, pustit do práce. Se zastavěnou plochou 2930 metrů čtverečních (parcely byly ještě větší) skutečně nešlo o nic malého.
Architekti se přitom zaměřili jak na prostorové uspořádání celého plánu, tak na dynamickou střešní krajinu a velmi neobvyklý důraz klady i na detaily.
Každý dům s vlastní architekturou
Jimi podaná architektura propojených obydlí je pro takový účel překvapivá, a skutečně nabízí každému domu vlastní identitu, jasně čitelnou vstupní zónu, včetně pestré a odvážné palety užitých materiálů. Je to zkrátka sociální bydlení, které běžně aplikované modely sociálního bydlení v ničem nepřipomíná. Nejsou to krabice, ubytovny ani rychlené bungalovy.
Projekt Woesten Social Housing dokazuje, že sociální bydlení nemusí být „nudné“, „mainstreamové“ nebo už na první pohled druhořadé. Kdepak. Prostorové kvality, a pečlivě promyšlené detaily a mohou vést k velmi překvapivému výsledku. A přitom se určitě nedá říct, že by vyčíslení celého návrhu nějak trhalo rozpočtové rámce. Jediné, co to chtělo, byla trocha práce a přemýšlení navíc.
Pak už se nejeví nesplnitelný cíl, a to dosáhnout maximální integrace projektu sociálního bydlení do prostředí. Belgický projekt (klientem tu bylo VMSW, tedy Vlámská společnost pro sociální bydlení) byl zajímavý ještě tím, že čerpal „poučení“ z dalších podobných realizací. A že v principu prokládal ono bydlení sociální s obytnými jednotkami k běžnému pronájmu, i těmi s podmíněným vlastnickým odkupem. Tím se trochu naředí klima, a nemovitosti skutečně neztratí na kvalitě ani hodnotě.
A zpětně to pak podporuje onu identitu staveb, které jsou jinak navrženy velmi racionálně. Omezené rozpětí, souvislé nosné linie na různých podlažích a jednoduchá střešní konstrukce umožňují pracovat s jednoduchými stavebními metodami a vyhnout se komplikovaným a nákladným konstrukcím. Aniž by přitom byla kompromitována snaha realizovat rezidenční budovy s příjemným a zdravým vnitřním klimatem, s minimální spotřebou energie.
Myslet na lidi se dá i v rozpočtu
„Ekonomickou realitu nelze popřít a ztratit ze zřetele, ale určitě by to nemělo být to jediné kritérium, které vás vede. Je to zkrátka slušné bydlení pro lidi,“ říká David Niville. „To, že pracujeme pouze s nákladově efektivními opatřeními a s reálnou dobou návratnosti neznamená, že bychom chtěli šetřit za každou cenu.“
Návrh, který byl vyvinut v rámci stávajícího územního plánu, přitom vytváří podmanivou urbanistickou kvalitu zajímavým řešením dvojdomů, usazených pod dvojitými sedlovými střechami, dělených kolmo k fasádě. Drobnosti, které potěší, jsou například taškové střechy konzolované pomocí robustních dřevěných trámů. Tím vzniká překryv, označují chráněný vstupní prostor. Vnější obklady jsou doplněny povrchovou zinkovou úpravou, což rozvádí detaily okrajů střech, střídavě se pohybující nahoru a dolů.
Startovací dostupné bydlení v bytovém domě Bratislavská 51. Jak se architekti vyrovnali se sociálním bydlením?
přečíst článekVnější materiál fasády si zachovává okrovou barvu, typickou pro zdejší (regionální) zdivo. Ten poutavý shluk domů sociálního bydlení tak hezky splývá se zástavbou ve svém okolí. Barevně, pestrostí i užitými měřítky. Celá čtvrť Oost-Vleteren tím získává trochu pestrosti navíc. A o to v principu jde i v akceptaci existence onoho sociálního bydlení. Není to nežádoucí obohacení, když se to umí dobře podat. Tam, kde sami nenecháte vystavět ghetto, žádné vzniknout nemusí.
Architekt David Niville je rád, že jeho projekt nevzbuzuje kontroverze a vytváří příhodné podmínky pro život těch, kteří se tu zabydlí. O užitečnosti a nutnosti sociálního bydlení nepochybuje, stejně jako o tom, že dobrá architektura může i z nepopulární a nelichotivé zakázky vytvořit mimořádné dílo.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Woesten Social Housing |
| Typ projektu: | sociální bydlení |
| Architektonické studio: | Urbain Architectencollectief |
| Lokalizace: | Vleteren, Belgie |
| Vedoucí architekti: | David Niville |
| Strukturální inženýring: | Sileghem & Partners cvba |
| Hlavní dodavatel stavby: | Stabitec |
| Dodavatelé materiálu: | Wienerberger, Deceuninck, Vande Moortel |
| Klient: | VMSW |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Zastavěná plocha: | 2 930 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek