Nejsou za tím žádné kouzelnické kejkle, ale chytrá práce s prostorem. Který se umí, podle situace a potřeb obyvatel, vhodně proměňovat. Názorně to dokládá projekt rekonstrukce bytu, k níž byli autorsky přizváni.
Zakázka na úpravu malého londýnského bytu totiž byla nečekaně velkou výzvou. Obyvatelé, manželský pár svobodného zaměstnání a uměleckého cítění, tu potřeboval uzpůsobit bydlení svým zájmům, koníčkům a představám o vyšší estetice. Ovšem na osmdesáti metrech čtverečních. Což je slušně řečeno prostor, do nějž se velké plány zpravidla nevejdou.
Pro dynamický přístup, který razí Julius Taminiau, to ale byla vítaná příležitost ke zkoušce. „Goethe kdysi napsal, že architektura je ‚zamrzlou‘ hudbou,“ vypráví architekt. „Ale podle mě je to neustále vyvíjecí se entita, která není statická“. Když totiž člověk vstoupí do budovy/objektu, vydává se na cestu a prochází prostorem, kde se světlo a stín neustále mění. Dokonce i budova se může pohybovat, otevřením dveří nebo oken.
Foto: Norbert Wunderling & Julius Taminiau Architects
Byt, který se hýbe
Proto také architekt pojal ten rekonstrukční zákrok jako proces rozmrazení statických prvků. V němž jednotlivé prostory a funkce mohou koexistovat, a měnit se jedna v druhou, skoro lusknutím prstů. To, co pálilo obyvatele malého bytu, byla praktická nemožnost zorganizovat pracovní a relaxační prostor. Museli volit mezi jedním a druhým, což bylo stěží udržitelné. V projektu rekonstrukce proto prozkoumal, jak tu dynamiku místa posílit a dobrat se žádoucího efektu.
Většina z těch provozních zádrhelů plynula z toho, že ten byt určen k rekonstrukci původně vůbec k obývání nesloužil. Byl totiž dílnou. S tím souvisela celkově nemotorná distribuce prostoru, nevhodně provedené osvětlení a nedobré provětrávání. Nebylo to místo hezké ani zdravé, a ne tedy prostorné. Ale právě ty nedostatky se daly tím dodatečným dynamismem odbourat. Co tedy v bytě, který rozmrazil, vzniklo?
Foto: Norbert Wunderling & Julius Taminiau Architects
Například série posuvných stěn, zasazených do kolejnicového systému. Které umožňují překrýt stěny obrazy a dvourozměrnými uměleckými díly, pokud se to zrovna hodí. S pomocí dalších posuvných prvků se postaral o to, aby přeorganizoval prostor. Přidal a proměnil přizpůsobivé podlahy, které mohou odpovídat různým režimům využití. Povýšil využitelnost prostoru tím, že začlenil prvky flexibilního nábytku. Takového, který se „umí vejít“ a také kousků, které umí zmizet.
Architekt to celé doprovodil speciálním režimem osvětlení, které se umí stiskem tlačítka proměnit, podle konkrétní funkce. Šero poklidného obývacího pokoje se umí rozjasnit, když je třeba vytvořit prostor pro práci. Světlo může být tlumené, když jeden z partnerů potřebuje psát a druhý si chce ještě číst. Byt těch světelných režimů díky chytrým osvětlovacím prvkům získal hned několik. Byt se tak mohl poměrně volně proměňovat.
Rozhodně zajímavým prvkem se stala „vnitřní terasa“, korunovaná světlíkem, který dovnitř přináší denní světlo. A není bez zajímavosti, že tento ohraničení prostor je vysypán oblázky, pocházejícími s pláže v Devonu (odkud majitelé/obyvatelé bytu pochází). Je to milý prvek přeneseného domova, který tu žije dál a dodává místu intimnější, důvěrnější nádech.
Foto: Norbert Wunderling & Julius Taminiau Architects
Podium plné překvapení
Samozřejmě, že ani tyto praktické zákroky na úrovni designu a zobytňující zásahy nedokázaly navýšit výměru bytu. A proto přišel čas na „radikální“ prvek. Tím je vyvýšené podium (jak jinak, než dřevěné), které disponuje tzv. Murphyho výklopnou postelí. A nejen jí. V podlaze pod ní se skrývá i zajímavý rozkládací jídelní stůl.
Výsledkem je multifunkční architektonický nástroj, symbolicky vyrobený ze dřeva, který dokáže komponovat prostory, skrývat je nebo odhalovat, manipulovat se světlem a měnit samotný účel prostoru, přičemž maximálně využívá onu relativně malou plochu.
Foto: Norbert Wunderling & Julius Taminiau Architects
Chcete pozvat přátele na večeři? Je místo pro jídelní stůl. Chcete spát? Postel stačí jen vyklopit. A zrovna tak rychle umí i zmizet, aby udělala prostor pracovně. A když je třeba může to celé seskupení zmizet za dřevěným ostěním, které se snadno vysune a nechá podium zmizet. Z bytu tak zůstane jen vstupní chodba, kuchyně a koupelna se šatnou.
Rekonstrukce londýnského bytu od Julius Taminiau Architectsnemusí znít každému, ale zamrzlou hudbu rozhodně nepřipomíná. Je totiž skutečně dynamická. Byt se proměňuje a „hýbe“ a významně proměňuje několikrát v průběhu dne.
Foto: Norbert Wunderling & Julius Taminiau Architects
Údaje o projektu
| Název projektu: | Defrosted Home |
| Typ projektu: | rekonstrukce bytu |
| Architektonické studio: | Julius Taminiau Architects |
| Lokalizace: | Londýn, Spojené království |
| Vedoucí architekt: | Julius Taminiau |
| Truhlářské práce: | Carpentry by Bo |
| Klient: | soukromá osoba |
| Užitná plocha: | 80 m2 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
Sdílet / hodnotit tento článek