Není to dům rodiny Cooperových, ale místo, kde dřív stála dílna, v níž pracoval cooper. Tedy bednář, vyrábějící sudy. Pro architekty se tahle malá zmínka o historii parcely před tím, než na ní zahájili novostavbu rodinného dvojdomku, stala až překvapivě určující. Ne, nesoustředili se na vytvoření rekordního soudku a obydlí neopínají obruče.
Přesto ale navrhli projekt tak, aby trochu pocit pobytu uvnitř sudu dům připomínal. Důmyslnými dřevěnými obklad v interiéru dosáhli toho, že každá místnost má svou osobitou dřevitou texturu. Klaustrofobické to není, jako Diogenes se tu cítit určitě nebudete. Strategicky umístěná vysoká okna to velmi elegantně řeší.
Kde se nacházíme? Novostavba děleného rodinného domu, s jednou částí určenou pro osobu architekta a druhou pro klienta – umělce, se nachází na severu Londýna. Kde, jak se dá odtušit, pozemky nepatří k nejlevnějším. Proto klienti s nadšením „skočili“ po stavební parcele, která se tu nabízela.
Byla to trochu investiční past, protože šlo o silně zanedbanou zahradní parcelu, vmezeřenou do husté řadové zástavby. Až posléze zjistili, že s konvenčním přístupem tu toho mnoho nevybudují. A právě proto oslovili architekty z londýnského s2bstudio, kteří pečlivě promysleli odpovídající formu návrhu.
K omezením na lokalitě patřilo nejen to, že pozemek nebyl svými parametry zrovna lichotivý a existovala tu omezení formálně daná vedlejší zástavbou – i když zrovna tohle bylo dost podstatné – protože jeden sousední dům je terasovitý a druhý pak památkově chráněný. Při stavbě si tak architekti museli pohlídat ochranu zdi, která k domu nepatřila, ale jejich projekt se jí dotýkal.
A protože části těch stávajících historických zdí byly s jejich projektem v doteku – a byly ve špatném stavu – bylo tomu třeba věnovat zvláštní pozornost. Jinak očekávatelnou komplikací byla i logistika, znesnadněná úzkými silničkami a okolní zástavbou. Trochu i proto byly všechny stavební prvky dimenzovány pro snadnou manipulaci.
Atypický svou výjimečností
Jak tedy Cooper House vypadá? Táhne se trochu víc do výšky, dosahuje v podstatě dvou a půl podlaží. Z linie okolní zástavby ale příliš silně nevyčnívá. Stavba byla dokončena v roce 2023, přičemž návrh zajímavým způsobem reaguje na měnící se potřeby práce a bydlení.
Projektem rezonují dozvuky pandemie a s ní spojených nejistot, v nichž se topil celý svět. Není to zase tak dávno, aby si čtenáři nepamatovali chvíle, kdy to vypadalo, že z domu budou pracovat snad napořád.
A právě tady se proto v reakci na takový stav architekti rozhodli zpochybnit tradiční prostorovou dynamiku, čímž dosáhli propojení dvou úrovní s perforovanou podlahou. Jimi navržená dvoupodlažní dřevěná konstrukce se šikmou střechou a porézní podlahou tak nově definuje souhru mezi přízemím a horními úrovněmi a vytváří rozsáhlou, vzdušnou atmosféru, oslavující podstatu bydlení a respektující soukromí těch, co z domu pracují.
O možnosti volby – dosažení soukromí či otevřenosti, přechodu mezi příjemnou mírou izolace a propojení – v podmínkách, kde to běžnými prostředky není možné, je ostatně celý projekt Cooper House. Domy v Anglii a Londýně rovněž neprosluly zrovna svou přirozenou světlostí anebo výraznějším vizuálním napojením na své přírodní okolí, a i to se tu architekti pokusili změnit.
Propojené prostory s odhalenou dřevěnou podlahou z lamel vytvářejí příjemnou, objemnou vnitřní (a na poměry Londýna rozhodně nečekaně slunnou) místnost, která je po celý den zalitá přirozeným světlem. Tu světelnou atmosféru místností pak doplňují velké střešní světlíky, které do interiéru vnáší výhled na oblohu. A samozřejmě, tu zásadní proměnu světelných podmínek přináší nápadně vysoká „portrétní“ okna, poskytují malebné výhledy do zahrady.
Dřevo je teplý kámen
Jak ale vzít navrhovanému domu onu předpokládanou studenost? O to se už starají dřevěné latě z afrického dřeva iroko, které byly použité na podlahu. Vyzařují vnitřní pocitové teplo. A musí se nechat, že to není jen tak obyčejné dřevo, protože má určitý charakter exotické výjimečnosti. Vrhá podmanivé stíny, umocňuje pocit času a světla. K tomu ostatně přispívá i celkový design.
Vydřevené prostory prý čerpají inspiraci ze starověkých chrámů – můžeme tomu věřit a nemusíme, říkají to architekti – protože prý vyzařují klid a harmonii. Tuto inspiraci odráží každý prvek, od odhalených dřevěných konstrukcí až po vybranou minimální paletu křídových odstínů, afrického dřeva iroko, dubu a vápence.
Vnitřní uspořádání, schodiště, povrchové úpravy, osvětlení a nábytek se drží stejných principů a materiálů. Podlaha ze strukturálního dřeva a dubové dýhové překližky vytvářejí vizuálně i akusticky hřejivou kulisu. Vertikální panely z dubového dřeva vytvářejí pocit pohybu vzhůru prostorem. V noci je prostor šikmého podhledu osvětlen jednoduchým pásovým světlem, které zachovává vnitřní čistotu.
Toto osvětlení se rozptyluje a odráží od dubových povrchových úprav, obkladů, takže dům září jako přívětivá lucerna. Dřevo uvnitř se také postaralo o minimalizaci uhlíkové stopy celého projektu, v němž nechyběly prvky udržitelných metod. Například se tu povedlo „regenerovat“ pár zachráněných cihel. Výsledkem je tedy kultivovaný, řemeslně dobře zpracovaný a prosvětlený současný dům.
Údaje o projektu
Název projektu: | Cooper House |
Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
Architektonické studio: | s2bstudio |
Lokalizace: | Londýn, Velká Británie |
Vedoucí architekt: | Joan Lim |
Hlavní dodavatel stavby: | Brilliart Limited Timber work |
Strukturální inženýring: | Greenart Consultancy Ltd |
MEP: | Nova Hd Bim Design Ltd |
Studie udržitelnosti: | MES Building Solutions |
Krajinářské úpravy, zahrada: | Yixing Luo |
Dodavatelé materiálu: | Geberit, ACO Drainage, Duravit, Cortizo, EZ Concept, Rak ceramics, TSS Balustrade, Valiant, Velux, Vent-Axia |
Klient: | soukromá osoba |
Zastavěná plocha: | 105 m2 |
Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
Sdílet / hodnotit tento článek