Jaime, klient španělského studia HUSOS, je přesně ten případ. Je totiž zaměstnán jako lékař na místní pohotovosti, což zrovna není práce, která by přála poklidnému životu a pravidelnému režimu. Noční směny střídají denní, šňůry vyčerpávajících šichet doplňují tu a tam volnější chvíle, které nejraději pro posílení strávíte spánkem. Okamžiky, kdy byste skutečně mohli být vzhůru a dělat něco jen tak volně, pro radost, skutečně často nezažívá. Pravda, jeho koníčkem je zahradničení, ale nedá se říct, že jej zrovna stíhá. A aby netrpěl samotou, jeho vytrvalým partnerem a spolubydlícím je Albóndiga, starý a ospalý buldok. K tomuto až hollywoodsky přímočarému popisu pak ještě doplňme, že španělští lékaři z pohotovostí se sice nemají špatně, ale zdaleka nevydělávají tolik, jako jejich američtí kolegové. Tím budeme mít všechna potřebná vstupní a vysvětlující fakta pohromadě.
Dokonalá rekonstrukce miniaturního bytu. Strašidelný prostor proměnili v útulné bydlení
přečíst článekTeplota je v Madridu problém
Najít slušné bydlení v Madridu, zvlášť pokud nechcete do práce dojíždět dlouhé hodiny, není jen tak. Jaime byl proto rád, že připadl na příhodné bydlení v centru. Které ovšem nabízelo 50 metrů čtverečních nevhodně disponovaného prostoru, děleného nadbytečnými stěnami. Původně měl byt východo-západní orientaci, což ale v horkých letních dnech zrovna nedoceníte. Když potřebujete spát, nepotřebujete zrovna vyhřátou výheň. Klasická klimatizace, náročná na spotřebu energie, by tento problém vyřešila jen neuspokojivě. Protože je tu ještě buldok Albóndiga, který tráví ve svém pelechu spoustu času. A umělý chlad mu v jeho věku už dobře nedělá. Celý byt tedy potřeboval zásadní úpravu designu, komplexní návrh orientace vnitřních prostor. A to jak s ohledem na potřeby lidského majitele, tak trochu netradičně i jeho psa.
Tady žije pes!
Delikátní psí přání se skutečně v propozicích architektů zrovna často neobjevují, ale architekti Camilo García a Diego Barajas se jich dokázali zhostit se ctí. Klíčovým prvkem, pokud tedy pomineme vybourání příček a otevření komplexního prostoru jedné místnosti (po přestavbě zredukované na 46 metrů čtverečních), se stalo propojen kuchyně a jídelny s obývacím pokojem v jeden životaschopný celek. O zvýšení kvality života obou obyvatel se pak postarala křížová ventilace, která přirozeně provětrává celý byt, s drobným zastíněním vůči slunci exponovaných ploch. Cirkulace vzduchu, ve své podstatě neviditelná ale pocítitelná, dodala bydlení dočista jiný, komfortní a útulný rozměr. Příjemné klima se nevytvořilo jen tak samo od sebe. Silně k němu přispěla i zakázková vegetační stěna, která reaguje na „koníček“ klienta.
Zeleň ničím nenahradíš
„Záchytných bodů, respektive konkrétních přání majitele, jsme vlastně měli jen velmi málo,“ popisuje architekt Diego Barajas. „Věděli jsme, že rád zahradničí, ale že na to nemá moc času. A je dost těžké starat se o kytky, když dopředu nevíte, jestli do práce odcházíte na 12 hodin, nebo v extrému na tři dny.“ Otázku přežití oku milé vegetace tedy vyřešila zelená vertikální stěna s automatickým řízením závlahy. „Kapkovací dávkování řeší i palčivý problém, se kterým se potýká celý svět. Nedostatek vody,“ doplňuje Camilo García. „Pokud zůstane neradostný klimatický trend zachován, hrozí 80 % rozlohy Španělska desertifikace. Což na města v regionu klade extrémní zátěž.“ Systém vodu recykluje, a malou čistící jednotkou zužitkovává i vodu z umyvadla koupelny, tedy tu odpadní, šedivou.
Vegetace jako pasivní klimatizace
Jaime tak po příchodu domů může s potěšením zjistit, jak mu povyrostla rajčata, salát nebo okurky, protože jeho nástěnná zahrada je mixem rostlin okrasných i konzumních. Rostliny jako živé organismy dodávají bytu příznivější, lidské vyznění. A významně přispívají jako pasivní prvek ke klimatizaci a zvýšení vzdušné vlhkosti interiéru. Architekti z HUSOS doplňují, že podobné zelené mikro-krajinky by se do budoucna mohly stát plnohodnotnou součástí řady španělských městských bytů. „Je to prototyp, do značné míry hypotetický, ale vysoce praktický. Prostě taková ukázka z éry udržitelnosti, která si zaslouží replikovat i jinde.“ Zahrada je do značné míry soběstačná, a při správně doplněných dávkovačích hnojiv počká na svého zahradníka celé týdny. A nebojte, v případě nepřítomnosti majitele jsou psa schopni vyvenčit sousedé.
Prostor pro siestu
Akcentovaným námětem bytu bylo to, aby si tu Jaime mohl odpočinout po náročné práci. Dobu spánku si ale většinou vybrat nemůže, a tak bylo zapotřebí prostor ložnice vizuálně oddělit od okolí. Aby se i v poledne mohl setkat s nerušenou tmou noci. Proto je ložnice pojatá jako samostatný uzavíratelný box. „Nechtěli jsme se ale soustředit jen na objekt postele,“ říkají architekti. „Život má nabízet pestrost, a stereotyp může být ubíjející. A tak je celý interiér pojatý jako série propojených částí, vhodných k siestě.“ Majitel se tak může v klidu natáhnout i na gauči, coby alternativní formě ložnice. A společnost mu může dělat jeho pes. S narážkou na pestrost a boj proti stereotypu ale architekti z HUSOS měli ještě jeden záměr. A to situaci, kdy se jejich klient dobře vyspí a docela výjimečně má volno. Musí trávit čas v nuceném polo-šeru? Nikoliv!
Periskop, nášlapné kameny i skrytý šatník
Je tu totiž zajímavě provedený systém odrazných ploch zrcadel, který architekti s vtipem sobě vlastním nazývají periskopem. Ostatně, spací kabina svým profilem hledí okuláru periskopu trochu připomíná. Pokud má klient zájem, stačí odkrýt okno „za postelí“, a přes nakloněnou rovinu stěny ložnice se světlo dostane dovnitř celé místnosti. Proti stínící polykarbonátovou přepážkou zakrytému balkónu je to rázem velká změna ve světelném režimu. Zrcadel je tu zapracováno více, takže pro majitele není těžké uzpůsobit jejich úhel tak, aby mohl sledovat ulici, nebo kdo k němu jde na návštěvu. Prosvětlený byt se hned zdá prostornější, byť parametry nepřesahuje konvence typické garsonky.
Architekti se snažili do minimálního prostoru vměstnat jednotlivé uživatelské programy, byť v minimálním provedení. Je tu tedy separované místo na čtení, i sympatické zázemí pro sledování filmů na výsuvném plátně. Pokud vám tedy nevadí, že na ně budete koukat z plážového lehátka. Z těchto drobných detailů v popisu se ale musíme vrátit zpět k celku, aby celý byt nepůsobil jako nesouměrné nahloučení praktických částí s nepraktickým dopadem. Bylo zapotřebí dodat celému bytu jednotící prvek. A tím se stalo lehké dřevěné obložení, které vzhledem k nedostatku místa a úložného prostoru slouží jako multi-funkční policový systém. Současně kryjí vstup do koupelny s toaletou a sprchovým koutem, a na opačné straně pak univerzální šatník.
Zajímavým „bio-klimatickým“ prvkem je volné umístění nášlapných kamenů na podlaze. Jednak je to stylová designová hračka, která vám může namasírovat nohy a rychle vás probrat po dlouhém spánku. Ale hlavně: je to další součást pasivní ventilace. Vzduch „protékající“ mezi touto podlahovou mozaikou se prý chladí, což přispívá ke zvýšení komfortu. Kameny zvyšující objem povrchu je přitom možné instalovat kamkoliv, disponují klasickou „přísavkou“. Jejich hrubé vyznění pak zjemňují nejrůznější bavlněné koberečky a dečky. Ty má ale pod palcem, tedy spíše pod tlapou, buldok Albóndiga.
Tradiční styl, netradiční provedení
Z hlediska typologie je byt, respektive celý dům, sestaven jako typická modernizovaná španělská corrala, kde jsou jednotlivé apartmány uspořádány kolem centrální terasy a komunikují spolu prostřednictvím balkónů. Toto provedení bylo v městském provedení velmi populární v šedesátých letech minulého století. Model je to hodně podobný českým pavlačovým domům, a aktuální provedení architektů ze studia HUSOS modifikuje konvenční uspořádání zakrytím balkónu se zahradou. Ta sice stírá původní prostor pro společenskou konverzaci mezi obyvateli domu (přidanou hodnotou je pak více soukromí pro klienta), ale vynahrazuje si to svou funkcí. „Je skoro jisté, že Jaimé vypěstuje více bylinek a rajčat, než sám sní. A ty pak může nabídnout dalším obyvatelům, čímž se společenský řetězec obnovuje v nové formě.“
Celý byt je zajímavou ukázkou kombinace interiérového návrhu směrem k modernizaci, prostorové rekonstrukce a současně moderního zahradního designu. „Je to taková architektonická studie o využití domácího prostoru a jeho sociálně bio-klimatických možnostech,“ uzavírají architekti. Těžko říct, co si o tom myslí buldok Albóndiga. Většinu času tráví na svém oblíbeném koberci a tváří se spokojeně.
Údaje o projektu
| Název projektu: | A Guy, his Bulldog, a Vegetable Garden, and the Home they Share |
| Typ projektu: | Bio-klimatická rekonstrukce bytu |
| Architektonické studio: | HUSOS |
| Lokalizace: | Las Acacias, Madrid, Španělsko |
| Vedoucí projektu: | Camilo García, Diego Barajas |
| Spolupráce: | Giulia Poma, Francesca Beltrame, Agustina Zaratiegui, Álvaro Heredia, Estafanía Roiko, Wiktoria Stepien |
| Dodavatelé materiálu: | Cortizo, Acor |
| Tesařské a truhlářské práce: | Verticales formé |
| Bytový design, instalace: | Atipical |
| Inženýring: | Mecanismo |
| Vodní technologie: | Nuria Preciado |
| Vertikální vegetační stěna: | Antonio Gámiz, Julián Pérez, Chema Blanco. |
| Zahájení projektové činnosti: | 2017 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Využitelná plocha: | 46 m2 |
| Klient: | soukromá osoba + pes |
Sdílet / hodnotit tento článek