Zákon o obcích z roku 2000 přinesl městům a obcím právo rozhodovat o zásadních věcech samosprávně; patří sem kromě jiného i otázky ochrany urbanistického a architektonického dědictví či kvalifikovaná rozhodnutí v otázkách nové výstavby a územního plánování. Žádný zákon ovšem neukládá povinnost mít v profesní struktuře úřadu architekta/urbanistu, stejně jako neexistuje zákonem daná povinnost o pořízení územního plánu.
Vše je ponecháno na úvaze, zda je městský či obecní architekt pro kvalifikovaný výkon státní a územní správy potřebný. V Česku je dle ČSÚ evidováno 610 měst, z toho 26 měst se statusem statutárního města a jedno se statusem hlavního města; dále pak 6 258 obcí, z nichž má 22 % méně než 200 obyvatel. Vypracované územní plány má většina měst a obcí, architekta pouze některé.
Městský architekt je důležitý moderátor výstavby v území. Mělo by ho mít každé město, říká starosta
přečíst článekJedním z takových měst, kde má své místo autorizovaný urbanista a městský architekt, je Benešov u Prahy. Jedná se o menší okresní město, k jehož přednostem patří kromě jiného i přímá vazba jednotlivých částí na historické centrum a pestrá skladba veřejných prostor, jež jsou atraktivní nejenom pro místní obyvatele a spádové obce, ale také pro návštěvníky a turisty. Luboš Klabík si komplexní a vyvážené funkční skladby cení, v rozhovoru ovšem připomíná, že ve městě stále existuje značná převaha automobilové dopravy, nesourodost s panelovou výstavbou, nešťastné rozdělení plochy železničním koridorem a také ztráta snadnějšího přístupu do zámeckého parku Konopiště.
„Město je stále otevřené veřejné diskusi, hledáme optimální řešení respektující jak historické souvislosti, tak také moderní urbanistické poznatky,“ říká na úvod rozhovoru.
Hotel Karlov a jeho rekostrukce od architekta Lábuse. Foto: archiv respondenta a město Benešov
V čem spočívá role městského architekta a s jakou vizí jste na tuto pozici nastupoval?
Role spočívá, řekl bych, především v koordinaci a komunikaci. Mimoběžné projekty soukromníků, investorů a různých městských odborů jdou nyní takzvaně přes jednu osobu – pouze takto je možné dosahovat mezi nimi alespoň částečně jisté synergie a město posunout směrem k jisté vizi. Mojí vizí je obytné město, které má dostavěné centrum, je přívětivé k zeleno-modré infrastruktuře, k pěší a cyklo dopravě. Stručně řečeno, je to město, kde se děti nebojí jít pěšky do školy a po škole tráví čas rádi a dobrovolně venku, protože je to příjemné. Kromě dostavby centra by tomu měla napomoci i výstavba nové čtvrti v místě bývalých Táborských kasáren, která na centrum navazují. Vize reprezentuje moderní město s velkým parkem, s kvalitními veřejnými prostranstvími a přiměřenou zástavbou. Máme to zhruba nastavené tak, že já, jakožto městský architekt, mám několik rolí – píši vyjádření pro stavební úřad, zda je stavba v souladu s okolím a územním plánem, poskytuji bezplatné konzultace veřejnosti, projektantům i investorům. A v neposlední řadě se účastním důležitých schůzek u městských projektů a vedení města, postupně představuji návrhy na to, co a jak řešit v dalším roce. Práce je to tedy do jisté míry i úřednická, nicméně velmi pestrá a věřím, že i smysluplná.
Městský inženýr: Města mají velký problém. Vedení měst nerozumí infrastruktuře, nemají koncepci sítí
přečíst článekVy působíte jako externí architekt. Jaké jsou výhody a nevýhody externího architekta?
V Benešově jsem se narodil a po studiu v Praze a ve Finsku jsem se s rodinou do města zase vrátil. Na začátku studií jsem zde založil spolek archibn (architektura Benešova), takže mám za sebou už zhruba třináct let dialogu s místními obyvateli a politiky. Po celou dobu jsme organizovali přednášky a projekce, komentované procházky, postupně vznikla komise pro architekturu i pozice městského architekta. Po odchodu kolegy jsem se do funkce městského architekta přihlásil a byl jsem vybrán. Vůbec si tedy nepřipadám jako externista, ale jako řádný člen týmu. Na radnici sice bývám pouze v určené dny v týdnu (pondělí), ale stále sleduji dění, ve městě aktivně žiju. To, že máme s kolegy vlastní ateliér mi nabízí vyvážený pohled na celkové dění, což je pro práci ve městě určitě benefit – dokážu na zadání i zakázky pohlížet i z jiného úhlu.
Tyršova ulice v Benešově s novým navigařním systémem. Foto: archiv respondenta a město Benešov
Jednou z podmínek dlouhodobého působení městského architekta spočívá i v jeho schopnosti komunikovat s politickou reprezentací města vzešlou z voleb. Daří se vám vysvětlit a obhájit svůj odborný názor?
Beru to tak, že svůj návrh podrobněji představím a odůvodním a je na politické reprezentaci, aby jej vzala v potaz a posoudila. Je mnoho faktorů, které jako architekt nemusím vidět, nemusím prozatím až tolik řešit atmosféru mezi občany. Ve společném dialogu pak často dospějeme ke kompromisu, kdy i já pochopím ostatní úhly pohledu a také to, že ryze odborný názor nemusí být pouze ten jediný správný. Výhodou je to, že na radnici nyní působí tým složený převážně z techniků, kteří disponují dokonalou znalostí města a procesů, a skupina převážně mladých politiků, kteří zase mají tu správnou energii a rádi se pouštějí do nových svěžích věcí. Dochází tak k předávání zkušeností, znalostí a kompetencí, což je z hlediska participační demokracie ohromné štěstí. Pokud je střídání na radnici náhlé a překotné, ztratí se hodně informací, procesy se zastaví a město tím trpí. Výhodou je jistě i to, že máme na co navazovat. V devadesátých letech působil v Benešově architekt Josef Pleskot, který dostal ocenění za první porevoluční stavbu radnice – přestavěl novobarokní hospodu, kde vnitřek dvou domů propojil velkým atriem z pohledového betonu a vytvořil tak zcela nový pohled na veřejné budovy. Máme tady i další oceňované stavby – třeba Hotel Karlov od profesora Lábuse, stavby od architektů Línka, Lampy nebo Cajthamlové. Jejich citlivý přístup pomohl pobourané centrum Benešova plánovat a dostavovat už v letech osmdesátých a devadesátých; můžeme tak politikům i veřejnosti ukazovat, jak to vypadá, když pro město pracuje dobrý architekt.
Mohl byste upřesnit komunikaci s poltickou reprezentací a veřejností třeba v souvislosti s konkrétním příkladem prosazení výstavby nové čtvrti v místě bývalých Táborských kasáren?
Armáda pozemky převedla na město kolem roku 2010, následně vznikl regulační plán, který navrhoval sídliště osmdesátých let plné slepých ulic a vágních trávníkových ploch. Město ale mělo jiné priority. Když vznikla Komise pro architekturu a územní rozvoj, začala prosazovat, aby tato cenná lokalita v blízkosti centra byla využita mnohem lépe a moderněji. Bývalé vedení města pak oslovilo kvalitní osvědčené urbanisty, kteří vypracovali územní studii, podle níž se změnil územní plán. Paralelně s tím se připravovala developerská soutěž, která měla zajistit, aby výstavba byla architektonicky pestrá a uživatelsky kvalitní. Developeři a architekti měli soutěžit o to, kdo předloží ekonomicky i architektonicky nejlepší řešení a město mu poté povolí na svých pozemcích stavět. Kvůli pandemii se celý proces zpozdil, ale teď už jsme asi rok či dva před ukončením. Myslím si, že v tomto případě politici rychle pochopili, jaká je to pro město Benešov velká příležitost.
Zámek Konopiště a jeho okolí nedaleko Benešova. Foto: archiv respondenta a město Benešov
Vím, že probíhalo představení harmonogramu i změn regulačního plánu také v rámci diskusí s veřejností. Jaký byl v tomto případě výsledek?
Někdo byl překvapený, že se regulační plán mění, považovali ho za finální řešení. Nicméně připomínky se většinou podařilo vypořádat a tím, že územní plán bude změněný a zafixovaný. Asi 3/4 územní je v majetku města, takže vlastníci soukromých pozemků se musí sami domluvit a rozhodnout, zda se do výstavby v jejich části pořádně opřou. Pro nás je priorita využít městské pozemky, které jsou blíže k centru a pevně věříme, že se k nám soukromníci v některý moment připojí, protože pozemky ve městě postupně docházejí.
Co považujte za největší architektonicko-urbanistický problém vašeho města a jak jej řešit?
Určitě je to zastavování území do krajiny, což je směr, který město neuvěřitelně vyčerpává z pohledu urbánní ekonomie. A s tím souvisí i obnova krajiny, která je postupně od kolektivizace ochuzována o důležité prvky i prostupnost. Rozšiřování měst je ale neodvratný proces – musí ovšem probíhat tak, aby chránil kvalitu zemědělské půdy a neměl negativní důsledky pro krajinu a člověka. Druhou věcí je dostavba centra. Tím, že v Benešově došlo k ohromným demolicím – včetně synagogy a špitálního kostelíku – máme zde například situace, kdy jednopodlažní historická řadovka sousedí s dvacetipodlažním panelákem. Ulice začíná v historické stopě, ale u druhého domu uskakuje o dvacet metrů a dál běží v nové stopě. Tím vznikají zákoutí, proluky, plácky s nimiž si běžný člověk neví rady, tak z nich udělá parkoviště. Naštěstí máme po třinácti letech územní plán a zpracované územní studie, jak by se celé centrum mělo dostavovat, takže teď stačí scelit pozemky a začít.
Luboš Klabík. Foto: archiv respondenta a město Benešov
To bývá ten nejtěžší problém – sloučení, scelování a rozdělování pozemků. Můžete nastínit alespoň rámcově harmonogram a plán dostavby centra?
Některé pozemky jsou majetkově pouze naše, některé je třeba částečně vyměnit. Hodnota pozemků na nejvytíženější ulici v centru je ale ohromná a s omezením rozvoje do krajiny bude ještě stoupat. Zatím to vypadá tak, že dohoda nebude problém, město je většinový vlastník. Asi největší otázka bude, zda pozemky prodat, nechat si je, nebo se pustit do nějaké spolupráce města a developerů. Co přesně na nich postavit? Momentálně se dokončuje přestavba Pražských kasáren, která jsou přímo v centru. Vznikly tady dvě nové ulice a dvě uliční fronty. Uprostřed zůstalo veřejné prostranství, které budeme muset revitalizovat a doplnit o parkovací dům. Kapacita úředníků i projektantů je ovšem omezená, a podle toho i postupujeme. Očekávám, že začátkem příštího volebního období (tedy 2027–28) by mohlo přijít na stůl řešení části kolem ulice Vnoučkova a Nová Pražská. Kvůli tomu, že jde o hodnotné parcely v centru města, je důležité příliš nespěchat a více dbát na kvalitu celku.
Zaujal vás nějaký model, případně inspirace z podobných měst v zahraničí?
Inspirací je spousta, ale většinou nejsou úplně přenositelné k nám, a to jak z hlediska podnebí, tak z hlediska legislativy. Obecně se snažím dbát spíše na logické řešení, které nejlépe odpovídá na daný problém, a pak hledat cesty, jak toho dosáhnout. Hledím jak na západ a sever, kde díky ohrožení mořem lidé žijí v intenzivních městech, tak na jih, kde už ví, jak pracovat s horkem a prostranství jsou tu po staletí provedená z kvalitních materiálů. Primárně nehledám estetiku, ale funkční řešení, jenž s sebou nese samo o sobě i určitou ladnost. I v tomto jsou ony inspirace zrádné, protože neznáme důvod proč, jak a kdy vznikly. Násilně je roubovat na české maloměsto může přinést i velké škody.
Kdo patří mezi vaše partnerská města a jak se to v praxi projevuje v oblasti architektonicko-urbanistické?
Máme, tuším, tři města – ve Francii, Itálii a na Slovensku. Ani jedno jsem nenavštívil, žádnou vazbu na práci pro Benešov tedy vnímat nemůžu. Nicméně v rámci soukromé praxe v ateliéru tečka pracujeme s mnoha českými městy různých pozic i velikostí. Ať už jde o města kolem Prahy, jako například Jesenice, Chocerady, Neveklov, Zbraslav, tak i o vzdálenější, jako Trmice, Dubí, Krupka na severu, nebo na Moravě Šlapanice u Brna. Díky diskusím s obyvateli a politiky, nabírám pro činnost městského architekta Benešova inspiraci z oblastí územního plánování, navrhování veřejných prostranství i domů, ale i cenné procesní know-how. Ale platí to i naopak. Práce pro město Benešov ve fungujícím týmu je pro mě přínosem, dostávám se k tématům, s nimiž bych jako podnikající urbanista a architekt běžně nepřišel do styku. Tedy pro občany a zastupitele, kde ještě pozici městského architekta nemají – jděte do toho, bude to brzy vidět.
Děkuji za rozhovor
Pozice a funkce městského architekta není dosud právně upravena. Jistou změnu přineslo usnesení vlády k Politice architektury a stavební kultury ČR z ledna 2015 a dále jeho aktualizace (2022, 2023). Posílení úlohy městských architektů bylo ustanoveno jako jeden z cílů její implementace. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR) má za úkol prověřit potřebu legislativních úprav pro zřizování pozic městského architekta. Česká komora architektů (ČKA) nabízí zastupitelům měst a obcí pomoc při nalezení a zřízení odpovídající formy pozice městského architekta již nyní ve stávajícím legislativním rámci (viz).
Luboš Klabík
Luboš Klabík vystudoval Fakultu architektury a územního plánování na ČVUT Praha, ve studiích dále pokračoval ve Finsku na Tampere University of Technology. Poté založil s kolegy ateliér tečka, který se zaměřuje na veřejná prostranství, urbanismus i architekturu. Městským architektem Benešova je od roku 2022.
Sdílet / hodnotit tento článek