• ESTAV.cz
• Architektura
• Dům Oskar s unikátně perforovanou fasádou a stíněním

Prohlédnout fotogalerii51 fotografií

„Má zahrada je mé nejkrásnější mistrovské dílo.“

Pohled jihozápadní. Foto: BoysPlayNice

Oskar Nedbal propůjčil jméno domu ve starobylé zahradě z období baroka

Krásně vyřešený dům, v krásné zahradě s pozůstatkem barokní stodoly. Zámek také z období baroka si oblíbil skladatel Oskar Nedbal, po kterém se dům, o kterém je zde řeč, jmenuje Oskar. Celý dům je oděn do skromného hávu, kdy jednoduchost řešení objektu v sobě spojuje sakrální prvky s prvky dobové stodoly. Nic proti ničemu, není to pejorativní vyjádření, protože oba náměty jsou v sobě propojeny velmi citlivě a vkusně, bez kalkulu oslnit nějakou vznosnou exkluzivitou nebo přehnaným podbízením se době baroka, ale i současnosti. I samo téma vesnické stodoly, či stodoly „panské“, je vlastně pochvalou. Většinově tyto pragmatické a účelové hospodářské stavby měly a mají svoje kouzlo, tudíž inspirace jimi je jenom ku prospěchu. Vše je dotvořeno ad absurdum zbytky torza původní stodoly a části zdi se vzrostlými stromy a původní krajinou. Nacházíme se v okrese Tábor, kde o malebnost jihočeské krajiny není nouze. Zmíněný duch místa čili genius loci vyvěrá z místa, které je svou mystičností svázáno s historií i krajinou. Filozofie domu dotváří celou myšlenku. Kontemplace jako mezní stav vědomí mezi přemýšlením a meditací, inspirace jako místo s nalezením podnětů, nápadů a kreativity, rekreace, kdy si zde majitelé odpočinou, dobijí baterky a zbaví se všedního balastu. Logicky jsou tyto tři filozofické kategorie úzce spjaté a vzájemně se doplňují. Vzhledem k tomu, že paní domu je kunsthistorička a spisovatelka a její protějšek je architekt, tedy oba s kreativním duchem a náročným povoláním, potřebují svůj život ukotvit, celkem logicky, takovýmto způsobem. Logika tvorby obydlí, kdy majitelé nechtějí konkurovat zámku ani baroku, je dovedla k tomuto řešení. Vytvořili si zde jakýsi soukromý mikrokosmos s velmi propracovanými body, které dělají jednotlivé funkce bydlení výjimečnými a unikátními. Velkoryse zaklenutý vnitřní prostor lze zcela otevřít panoramatickému průhledu do okolní přírody nebo pomocí perforovaných panelů, jako paravány či perforované štíty provětrávaných stodol, lze světlo i denní cyklus dávkovat v míře potřebné. Dřevěný a kamenný mobiliář je jakousi reminiscencí na přírodní materiály a současně na interiér sakrální stavby. Vše má svůj hluboký a propracovaný význam, vkusně doplněno o vzácné kusy výtvarného umění a další artefakty. Jak jinak, když oba majitelé jsou od „kumštu“. To se vlastně prolíná celým domem a je to taková živoucí galerie se zajímavými průhledy skrz perforované stěny, zajímavými průhledy přes velkorysé prosklení. Vše je nádherně doplněno o takřka chrámovou část hlavní obytné místnosti s maximální světlou výškou a horním přisvětlením kruhovým oknem, které až mysteriózně dotváří vzácný prostor. Stejně tak ho dotváří výklenky se zaklenutím, které se obrací ke své předloze z doby baroka. Kruhové okno mi zase mírně připomíná růžicová okna z období gotiky. I když je pravdou, že horní kruhové okno nebylo jenom projevem gotiky, nalezneme ho i u renesance nebo baroka. Všude tam, kde bylo třeba u jedno či vícelodních chrámů osvětlit hluboký půdorys místo přes štítovou zeď. Vše je esteticky velmi propracované a zdařilé, dispozice slaví úspěchy s určitým minimalismem nebo prostě jednoduchostí, která místu velmi prospívá a je vkusným rámcem pro všudypřítomné umění.

Pohled severovýchodní večerní. Foto: BoysPlayNice

Světlo puštěné dovnitř, ale taky ven

Drobná vsuvka, která mě napadla při pohledu na dům s perforovaným zdivem a perforovanými stínícími prvky. Uvnitř systém proměnlivého světla, dávkovaného dle potřeby, je neskutečně zajímavý, až trochu nadpozemský a v letních měsících i nezbytný. Autor nám sděluje: „V noci se světelný vektor obrací a dům díky prosvětleným nikám září do krajiny“. Nicméně při pohledu na noční dům prosvícený jako „krystal“, s perforovanými fasádami, krásný malý kosmos pod noční oblohou s desítkami malých světel, která připomínají hvězdy v té zmíněné barokní zahradě, se nemohu zbavit pocitu, zda není na závadu pouštět takto neredukovaně světlo do noční přírody. Pochopitelně, že tímto soudobým neduhem trpí spousta staveb, totemů u obchodních center, halogenů u poutačů u silnic, v centru měst a obcí, u autobazarů, rozsvícená obydlí, halogeny nasvětlené památky, rozsvícené noční provozy, veřejné osvětlení a další. V době, kdy si o enormním úbytku hmyzu díky porušení jejich životních cyklů, díky světelnému smogu o utlumení světla pouze povídáme, sníme, ale nekonáme. Stejně tak světelný smog má negativní vliv na ostatní volně žijící živočichy a rostliny v blízkém okolí. Je asi na místě přemýšlet nad smysluplným snížením množství světla posílaného směrem ven v nočních hodinách. Pokud architekt deklaruje ducha místa s cílem vytvořit pravdivou architekturu, která citlivě navazuje na kontext, kterým je zároveň i okolní příroda. V tomto případě si vzletná myšlenka protiřečí s reálným řešením. Autorům se omlouvám, pokud na tento aspekt mysleli a já to nepostřehnul, nicméně nikde nevidím možné stínící prvky, u kruhového okna v průčelí to ani není reálné. Zároveň tato vsuvka nikterak nechce snižovat propracovanou krásu domu Oskar.

Detail průhledu otevřenou východní fasádou. Foto: BoysPlayNice

Základní popis

Dům Oskar vyrostl ve velkorysé užitkové zahradě, která původně náležela k sousedícímu zámku v jihočeské vesnici Kamenná Lhota. Silné genius loci umocňuje torzo barokní stodoly, staleté vzrostlé stromy a kamenná zeď, která lemuje rozlehlý pozemek ústící do malebné venkovské krajiny.

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Moderní dům v barokní zahradě

Dům Oskar navržený architektem Janem Žaloudkem vyrostl ve velkorysé užitkové zahradě, která původně náležela k sousedícímu zámku v jihočeské vesnici Kamenná Lhota. Silné genius loci umocňuje torzo barokní stodoly, staleté vzrostlé stromy a kamenná zeď, která lemuje rozlehlý pozemek ústící do malebné venkovské krajiny.

Detail průhledu pootevřenou jižní fasádou. Foto: BoysPlayNice

Kontemplace-inspirace-rekreace

Dům, jehož filozofii vystihují slova kontemplace-inspirace-rekreace, postavil architekt pro sebe a svoji rodinu. Společně se svojí ženou kunsthistoričkou a spisovatelkou Jolantou Trojak dlouho toužili po místě, kde se člověk může otevřít krajině nebo se ponořit do sebe a zregenerovat tak svoje tělesné a duševní síly. Po místě, které nevybízí pouze k odpočinku, ale je také zdrojem inspirace a kreativity. Tyto kvality hrají v životě rodiny podstatnou roli a nezužují se jen na oblast tvorby, ale promítají se i do jejich každodenního života. Společně, s důrazem na každý detail, stvořili místo, kde se i ty nejobyčejnější denní úkony přetaví v malý zážitek. Svébytný mikrokosmos, kde se dobře spí, čte, stoluje i tvoří, fungující v symbióze s vesmírem za okny.

Perfekce-imperfekce-bezčasí

Vzhled domu podmínila lokální topografie spolu s omezeními plynoucími z faktu, že stavební pozemek je kulturní památkou. Architekt objekt přirozeně zasadil do krajiny a historického kontextu tak, aby nezastiňoval zámek a působil bezčase. Formální inspirací mu byla kaple-sakrální stavba, která ve vesnici chybí. Výsledná architektura je harmonickým propojením kontrastů nového a starého, interiéru a exteriéru, perfekce a imperfekce.

Hlavní obytná místnost s perforovaným stíněním. Foto: BoysPlayNice

Návrh respektuje tradiční podélnou formu domu se sedlovou střechou a cituje tvarosloví lokálních hospodářských objektů. Perforované zdivo s otvory pro prostup světla a vzduchu, které lze nalézt v okolních historických objektech, je hlavním výrazovým prostředkem stavby. Slouží jako slunolam v jižní štítové stěně i jako vzor dřevěných stínících panelů na ostatních fasádách. Kompaktní forma domu je na každé z fasád prostoupena nikami, citacemi barokního tvarosloví. Ty vytvářejí vstupní zádveří a pobytové lodžie s možností zastínění. Dům lze podle momentálních potřeb buď široce otevřít do krajiny a spojit tak jeho rezidenty se světem, nebo uzavřít a podtrhnout tak jeho meditativní charakter.

Použité stavební materiály respektují lokální charakter okolních domů a krajiny. Nosnou konstrukci tvoří keramické zateplené zdivo v kombinaci s železobetonovými prvky. Bílá štuková omítka fasády svým odstínem a strukturou navazuje na okolní stavby. Střešní krytinu tvoří pálené keramické tašky. Dřevěné stínící panely jsou z nabílené české jedle a smrku.

Pracovna ve zvýšeném patře. Foto: BoysPlayNice

Přírodní cykly a světlo

Bytí v domě je bezprostředně napojené na přírodní cykly a pohyb denního světla. Z ložnice a hlavního společenského prostoru, ze kterých se otevírá panoramatický výhled do ovocné zahrady, lze pozorovat východy slunce a měsíce. Jižní fasáda s perforovaným štítovým zdivem a impresivním kruhovým oknem zprostředkovává kontakt společenského prostoru se dvorem a ruinou stodoly. Díky velkorysým prostupným otvorům interiér domu plynule přechází do exteriéru dřevěných teras, bujné vegetace a chladivých historických zdí. Západní fasáda s nikou hlavního vstupu je uzavřena pohledům od vesnice. Zaklenutá nika v severním štítu přináší světlo do ložnice, koupelny a technického zázemí a svým tvarem upomíná na zakřivené formy blízkého barokního zámku.

Prostup slunečního světla do interiéru je možné v průběhu dne regulovat pomocí bílých stínících panelů. Místnost zalitá přímým slunečním svitem se tak během pár minut promění na magický uzavřený prostor, ve kterém si podmanivě hraje světlo se stínem. V noci se světelný vektor obrací a dům díky prosvětleným nikám září do krajiny. Jeho vnitřek osvětlují bílá minimalistická svítidla, která doplňují lampióny z japonského ručního papíru washi a praskající oheň v kamnech.

Hygienické zařízení v patře. Foto: BoysPlayNice

Sakrální inspirace

Za vnějším tradičnějším tvaroslovím domu se skrývá originální interiér. V kontrastu k bílému vnějšku, je dům uvnitř teplý a oblý. Hlavní prostor překvapí velkoryse zaklenutým stropem, jehož výška dosahuje sedmi metrů. Vertikála prostoru zpřítomní sakrální inspiraci. Plochy bílé štukové omítky a velká hliníková okna dále podtrhují jeho odhmotněný charakter. Další parafrází chrámové architektury je dvoumetrové kruhové okno prorážející jižní štít domu. Úběžníkem interiéru je zakřivená dřevěná kuchyně s ostrůvkem z indické žuly shivakashi evokujícím kostelní mensu, který je středobodem všech denních rituálů. V jižní části prostoru se nachází jídelna s dubovým stolem a židlemi, na nějž ze zdi shlíží řezba Madonny z počátku 19. století. Naproti je situovaná relaxační část s dlouhou pohovkou nabízející výhledy jak do krajiny, tak do dvora s ruinou. Pohovku rámuje tapisérie z nebarvené ovčí vlny.

Ve spodní části domu se kromě hlavní místnosti nachází i koupelna, toaleta, technická místnost a jedna z ložnic. Celým domem se prolíná dřevěný a kamenný nábytek na míru podle návrhu architekta, ať už se jedná o postele a skříně z masivu nebo černou žulovou lavici v chodbě či noční stolky ze stejného materiálu. Horní patro je koncipované jako samostatný apartmán s ložnicí, koupelnou a ateliérem. Narozdíl od přízemí, které zůstává v bezprostředním kontaktu s venkovním světem, tvoří podkroví uzavřený oblý prostor vhodný k přemýšlení, čtení a tvorbě. Malé otvory střešních oken prosvětlují bílou kompaktní jeskyni prostoupenou nikami a oblouky. Ve spodní části se nachází ložnice a koupelna, v horní části ateliér.

Ložnice v přízemí. Foto: BoysPlayNice

Umění v každém detailu

V životě rodiny hraje umění důležitou roli. Jejich sbírka obsahuje díla od české moderny po současnou tvorbu. Proto je v jejich domě všudypřítomné. Ložnici zdobí japonské panneau z 19. století spolu s velkoformátovým obrazem Antonie Stanové a sochařské objekty Michala Janigy. V patře se na travertinových podstavcích vyjímají kamenné sochy Vandy Hvízdalové. Kurátorský výběr majitelů se propisuje do všech detailů domu. Ve vstupní chodbě návštěvníky uvítá dřevěná ceremoniální maska z Gabonu. V hlavní místnosti se kromě jiného vyjímá africká stolička vyřezaná z jednoho kusu dřeva a autorská keramika Martina Hanuše. Ložnici a podkroví osvětlují sochařské lampy Akari designéra Isama Noguchi. Nedílnou součástí domu je i rozsáhlá sbírka knih o umění.

Živoucí Gesamtkunstwerk

Dům Oskar, pojmenovaný po kosmopolitním skladateli Oskaru Nedbalovi, který v sousedním zámku zkomponoval operetu Polská krev, chtějí jeho majitelé sdílet s ostatními. Do unikátního Gesamtkunstwerku zvou buď formou klasického pronájmu nebo uměleckých rezidencí, pop upů a workshopů a těší se, že kolem domu vznikne podnětná komunita kreativních a inspirativních lidí.

Posezení v hlavní obytné místnosti. Foto: BoysPlayNice

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – BoysPlayNice, info@boysplaynice.com, www.boysplaynice.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO JAN ŽALOUDEK ARCHITEKT a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata