Silnice vyrobené z plastových dílů nejsou úplně nový postřeh. Už v roce 2007 rozpracoval a do finále tuto myšlenku dovedl indický inženýr Rajagopalan Vasudevan. Ten ale zacílil na plastové odpady ze skládek, zatímco VolkerWessels od začátku počítají se zužitkováním odpadů vytěžených z moře. Jak by to celé mělo v jejich podání vypadat?
Po vytěžení by pochopitelně došlo ke strojovému přetřídění, separaci jednotlivých frakcí podle velikosti, nechybělo by ani drcení a granulace za vyšších teplot. Vzniklý substrát by se poté odléval do tvarovaných forem, jejichž výsledkem by byly jednotlivé díly plastové vozovky. Ty by pak stačilo převézt na místo konstrukce, a s pomocí auto-jeřábu je zasadit do výkopu.
Žádné speciální úpravy povrchu přitom nejsou zapotřebí, není nutno podsypávat terén štěrkem nebo penetračním makadamem. Plastová vozovka je totiž ze své povahy samonosná, podobně jako betonové panely na stavbu cest. VolkerWessels už také plánuje první uplatnění, a to holandském Rotterdamu. Samonosná konstrukce plastové vozovky najde své uplatnění nejen ve městech, ale i v terénu písečných dun a přesypů při pobřeží, případně na podmáčených mokřinách, kde by normální silnici nebylo možné ze statických důvodů budovat.
Výrobce považuje za hlavní výhody technologicky nenáročnou výrobu, předpoklad konstrukce silnice za zlomek času oproti asfaltovým vozovkám, až trojnásobně delší životnost povrchu než mají konvenčním vozovky a minimální nároky na údržbu. A pochopitelně, pracuje se se 100 % recyklovaným materiálem, který byl donedávna nezhodnotitelným odpadem.
Jednotlivé díly jsou navíc vybaveny řadou perforací. Mohou v nich vést kabely či potrubí, jinými úseky může prorůstat tráva, keře či stromy, otvory také umožňují plynulé zasakování dešťové vody. Provoz na nich je prý výrazně tišší. Do budoucna by tyto plastové vozovky mohly snadno absorbovat další novinku - vedení parovodního potrubí - které by zabraňovalo namrzání povrchu. Navíc představují povrch, který se dobře vyrovnává s teplotami okolí od -40 do + 80 stupňů Celsia.
Mezi méně zjevné a přesto fascinující výhody patří fakt, že tuto vozovku je díky její modulární povaze snadné opravit (vyjmutím a náhradou poškozeného dílu), a v případě že cesta doslouží svému původnímu účelu, může být rozebrána a terén zůstane bez jakéhokoliv narušení.
Jak zaznívá v tiskovém prohlášení společnosti VolkerWessels: „Hned 2 % globálních emisí spojených s dopravou souvisí s budováním asfaltových cest. Ročně je to okolo 1,6 milionu tun oxidu uhličitého. A suroviny pro výrobu asfaltu rozhodně nejsou neomezené. Naše modulární plastová vozovka z recyklátu má nejen lepší provozní vlastnosti, ale je i mnohem ekologičtější."
Sdílet / hodnotit tento článek