O tom že dřevo je přírodní materiál, který mění svoje rozměry v závislosti na prostředí, ve kterém se nachází, nemusíme dlouho bádat. To je celkem známá věc. Nejen známá, ale nutno říci především přirozená a není ji potřeba vnímat negativně. Dřevěnou podlahu si pořizujeme, protože chceme mít kousek přírody doma a chceme žít v příjemném prostředí.
Dřevo pozitivně ovlivňuje klima v místnosti a tím i naše zdraví, je materiálem s jedinečným charakterem. Krásně voní, zní, a je příjemné na omak. Je návratem k našim přirozeným kořenům, symbolem našeho nerozlučného sepětí s přírodou. Mezi další vlastnosti dřeva patří například skutečnosti, že tlumí zvuky, v létě chladí a v zimě hřeje. Málo kdo ví, že masivní dřevo také pohlcuje pachy.
Optimální klima v místnosti pro dřevěné podlahy a obklady
Jaké jsou však hranice teplot a vzdušné vlhkosti, kdy nám dřevo začíná „pracovat“ více, než chceme, a může nám nabobtnat či seschnout? Úvodem je potřeba říci, že je to velmi podobné jako s lidmi. V teplém a suchém prostřední se nám špatně dýchá a máme sucho v krku. Naopak mokré či vlhké prostředí je podhoubím pro celou řadu plísní, které nám působí další zdravotní problémy. Laicky řečeno, klima, které není vhodné pro člověka a není ani vhodné pro dřevo a naopak.
Optimální teplota v místnosti, kde bude dřevěný obklad jednak podlahy nebo i stěny by se měla pohybovat mezi 15 – 25 ⁰C a současně relativní vzdušná vlhkost mezi 50 – 65 %. Potom dosáhneme hodnoty rovnovážné vlhkosti dřeva mezi 8,9 – 12 %. Pokud se tedy bude klima ve Vašich obytných místnostech pohybovat v optimálních hodnotách, budou se mezery mezi palubkami, resp. jejich zakřivení, objevovat zcela minimálně.
Posuďte sami, to jsou hodnoty běžné ve většině domácností vyjma starých zděných domů, kde např. nejsou hydroizolace. Druhým extrémem mohou být přetopené panelákové byty. Pozor bychom si měli dávat na začátek topné sezóny a začít topit postupně.
Zásady pro podlaháře
Mezi důležité zásady při montáži masivního dřeva patří kromě chuti pracovat se dřevem, zkušeností a potřebného vybavení (stahováky, vymezovací klínky, kvalitní nářadí a další) beze sporu přeměření vlhkosti podkladu. Toto bývá zásadní a nejčastější důvod případných problémů a reklamací. Vzlínající vlhkost může nadělat neplechu. U cementové stěrky hovoříme max. o 2 % a u anhydritového stěrky max. o 0,5 %. Podklad by měl být také suchý, rovný a strukturálně hladký. Další zásadou jsou dilatace kolem stěn a jiných pevných stavebních částí, které musí být ponechány min. 15 mm, aby podlahy mohly pracovat. Dilatační mezery následně zakryjí obvodové lišty. Samozřejmostí je posouzení vhodnosti umístění dřeva v dané místnosti a doporučení vhodné dřeviny. Na trhu s masivními podlahovinami máme z čeho nabírat (severský smrk a borovice, sibiřský modřín, jasan, dub, thermo-jasan a další). Dřevěná podlaha se nehodí všude, ale když už ji do vhodné místnosti správně položíme a zákazník si je vědomi vlastností dřeva jako materiálu, můžeme si být jisti, že se z ní její majitelé budou těšit desítky let.
Co by měl koncový zákazník vědět?
Ve dřevu se mohou a nejspíše i objeví během let užívání škrábance, ďolíčky, a to v závislosti na druhu zvolené dřeviny a povrchové úpravě. Je to přirozená věc, kterou ale můžeme výrazně omezit použitím plyšových podložek pod nohy stolů, židlí a nábytku. Pokud se chystáme zkoumat každý detail a po podlaze chodit „po čtyřech“ s lupou, je lepší raději zvolit některý z umělých materiálů.
Obecně se dá říci, že čím hustší, tím tvrdší a tím také dražší podlaha je. Jehličnaté dřeviny jako smrk a borovice jsou měkčí, ale zato pocitově teplejší a působí jako větší tepelný a hlukový izolant. Listnaté dřeviny např. dub a jasan jsou tvrdší a také pochopitelně i dražší. Vhodnou alternativou se skvělým poměrem je cena/výkon je podlaha ze sibiřského modřínu. Hustá a houževnatá dřevina, která svými vlastnostmi a kresbou zaujme leckteré oko.
Podlahové topení pod dřevěnou podlahu
Masivní dřevěná podlaha jde použít i v kombinaci s podlahovým topením. Stále více firem vyrábějící podlahové topené systémy ví, jak pracovat s dřevěnou masivní podlahou. Má to své předpisy, ne všechny dřeviny jsou pro podlahové topení vhodné. Max. teplota na povrchu podlahy by měla být 26 ⁰C , max. vlhkost podlah 9 % (+/-2 %), všechny materiály (dřevo, lepidlo…) nesmí mít tepelný odpor více než 0,15 m²K/W. Pokud tyto 3 zásady splníme, bude celý systém fungovat správně. V místnosti bychom měli dbát i ve vlastním zájmu o zdravé klima, při relativní vlhkosti vzduchu 50-65 % a teplotě kolem 20 ⁰C nedochází k výraznému bobtnání a sesychání podlahy.
Údržba již dávno není takový strašákem! Většina přípravků na údržbu dřevěných podlah je velmi kvalitní a často podlahu nejen umyjí, ale také osvěží. Základem je pravidelně luxovat a zbavit podlahu pevných částí. V dnešní době lze pořídit jak mýdla na olejované, tak i na lakované povrchy. Funguje to stejně, jako s mytím např. dlažby. Kbelík s teplou vodou a ve správném poměru nalít mýdlo na podlahy. Populární jsou také praktické sprej - mopy, které pomohou udržet podlahu ve skvělé kondici.
Sdílet / hodnotit tento článek