• ESTAV.cz
• Architektura
• Masivní, jemný i strohý dům ve skále jako luxusní bydlení ladící s okolím

Prohlédnout fotogalerii41 fotografií

Základním prvkem inspirace architektů z Ramón Esteve se stala „lidová“ architektura, přesněji tedy stavby marockých Berberů. Ze Španělska to ostatně není na sever Afriky daleko, a „maurským odkazem“ se tu pyšní nejeden architektonický klenot.  Esteve si ale nevybral za vzor komplikované chrámy v Alhambře (nebo Rabatu), ale prosté pevnostní celky. Ty jsou totiž podél celého pohoří Ríf stavěny vždy z lokálních materiálů (a proto splývají se svým okolím) a jejich vnitřní dispozice vždy vychází z otevřeného, fluidního prostoru.

„Lidová architektura je nepřekonatelným zdrojem inspirace,“ říká Esteve. Proč? „Nejen proto, že uniká zacyklenému běhu módy, je nepřekonatelná protože neustále dokonale slouží svému účelu, bez ohledu na povrchní estetická měřítka.“

Východošpanělské Sagunto (náležící do společenství Valencie) se pyšní krásnou a divokou krajinou plnou hor a rozeklaných soutěsek, to vše na dohled moři. Na naše poměry je možná trochu více vyprahlo, než by nám bylo milé, ale právě polopouštní design celé oblasti Calderona propůjčil projektu domu Paz y Comedias nevšední charakter. Rekreační a obytné sídlo se noří ven z masivu svahu, a díky užití totožného stavebního materiálu na fasádě (hrubého červeného pískovce) působí dojmem jeho přirozeného rozšíření.

Foto: Christoph Kicherer para Bulthaup, Mayte Piera, Léa Chave, Sara Sánchez, Ramón Esteve

Architekti ze studia Ramón Esteve Studio s lehkou neskromností připouští, že celý objekt je „plně integrován s prostředím“. Může za to především červeň pískovce, která se nám jako neohraný motiv vrací v podobě soklů, pilířů i zdí. Výsledný objekt pak vypadá, jako by ve svém objemu plně extrahoval to, co zdejší krajina nabízí.

Ramón Esteve si neodpustil ještě jednu tvůrčí a inspirativní poznámku: „Dům má „stejné kořeny jako zem okolo“, a proto se stává jakoby tektonickým, a splývá s krajinou. Není to ale žádné kouzlo, jen výsledek přirozené úvahy. Použití zdroje, který je na dosah ruky, je úplně normální reakce, když čelíte výzvám designu.“

Stěny dom Pas y Comedias jsou proto chápány jako paralela ke svahu. Jsou k němu situovány kolmo, a vyvolávají tak zdání „z masivu vzrostlých prstů hory“. Kámen prostě spojuje horu s domem a naopak. Když k tomu přičteme ještě efekt širokých skleněných tabulí oken ve zdích, vzniká nám skutečně výrazně transparentní objekt.  Světlo jím ze stran i čelně prochází, a drží se ho po celé délce. Tato hra se světlem na druhé straně umožňuje plně procítit sílu kamenných stěn. Není to ale jediný prvek „hry“ celého objektu.

Foto: Christoph Kicherer para Bulthaup, Mayte Piera, Léa Chave, Sara Sánchez, Ramón Esteve

Tím, že červené pískovcové bloky a kamenivo vytvořily zdání bytelnosti, rozhodli se architekti schéma odlehčit. Vytvořili tedy na východní straně „strážnou věž“, respektive vyvýšený balkón, který se nese nad celou stavbou a působí vzdušným a efemérním dojmem. Optický přesah mezi „věží“ a blízkým pobřežím pak vytváří zajímavou krajinnou kompozici. „Jsou to drobnosti, které posilují hlavní myšlenky celého projektu,“ dodává Esteve. Není divu. Zatímco v přízemí má člověk pocit pohybu uvnitř nedobytné tvrze, ve „věži“ (ke které přináleží i prostorná a vzdušná "ložnice“) se cítí jako v pohádce.

Západní segment domu je omezen na budování prostor zázemí a nezbytného soukromí. Koupelny, a toalety tedy přiléhají ke skále nejtěsněji. Blíže ke středu objektu narážíme na masiv kamenných stěn, které se prolínají s malým uzavřeným nádvořím. To vytváří pozvolný přechod mezi krajinou venku a atmosférou uvnitř. Nádvoří je navíc díky převýšení okolních budov kryté před přímým dopadem horkých slunečních paprsků. Toto pojetí „filtrování vlivů vnějšího prostředí“ však napomáhá k zachování intimního charakteru. Přes nádvoří je pak možné projít malou galerií ke schodišti do dalšího patra.

Pokud se přeneseme do interiéru, hned první co nás zarazí (a bude provázet po celou dobu pobytu uvnitř) je dokonalé zpracování tzv. fluidního prostoru.  Narazíme tu totiž jen na minimum omezujících prvků a jedna místnost plynule přechází v další. Důvod je jasný: světlo. Jen díky tomuto neohraničenému a stěnami netříštěnému prostoru se může přirozené denní světlo nést všemi místnostmi.  Pochopitelně, že na určité dělící prvky tu narážíme. Jsou ale vesměs vyrobeny ze skla, nebo vychází z perforovaných stěn. Tím je zachováno zdání „kontinuity“ místností.

Foto: Christoph Kicherer para Bulthaup, Mayte Piera, Léa Chave, Sara Sánchez, Ramón Esteve

Koupelna je obložena šedivým kamenem z katalánské Ulldecony, vnější laminování je vyvedeno ve dřevu iroko (tvrdé dřevo z Afriky), které s pískovcovými bloky ladí. Ostatní komponenty interiéru jsou prý sestaveny s ohledem na „klidnou a pozvolnou atmosféru“.

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata