Poslední velké dobrodružství zažily Franklin Mountains v Texasu před 1,25 miliardou let: tehdy totiž došlo k vyvrásnění celého pohoří, jež se dnes řadí mezi nejstarší geologické formace na území Spojených států amerických. Od té doby se tu toho zase tolik nestalo. Zdejší sluncem na troud vysušený kraj na pomezí Nového Mexika totiž patří mezi nejméně pohostinná místa kontinentu. Omračující vedro, rozpálené a rozpukané balvany suťových svahů, jedovatí hadi a škorpioni, a také hladoví supi kroužící nad hlavou. Franklin Mountains byly „poslední těžkou mílí“ pro honáky dobytka a kovboje, než dorazili do cíle v El Pasu. A právě v tomto terénu realizovali architekti z nevadského studia Hazelbaker Rush svou zakázku.
Projekt, který může změnit tvář kraje
Návrh luxusního obytného domu, který by stejně jako kdysi v prehistorických časech tektonický předěl vytvořil dvě odlišná prostředí, klimatizované a moderní bydlení uprostřed pustiny, navazující ostrým zlomem na své okolí. Výsledkem je až futuristicky pojaté sídlo, nesoucí prosté jméno Franklin Mountains House (FMH). Pro zdejší pohoří tak začalo další velké dobrodružství. Pokud totiž lidé dokáží osídlit zdejší pustinu, promění se jednou provždy i tvář zdejšího kraje. V nedalekém El Pasu (stejně jako v trochu jižněji ležícím Juarézu) je totiž silná poptávka po luxusních obydlích, která by umožnila místním zbohatlíkům expandovat mimo zastavěnou plochu vlastního města. A těsný dotyk s divočinou láká, stejně jako snímky z úspěšné realizace projektu FMH.
První kouzlo Domu ve Franklinových horách vychází ze samotné lokalizace. Stojí v příkrém suťovém svahu, a kdesi 450 metrů pod ním se vine řeka Rio Grande. Majestát sídla tak podtrhuje celá scenérie, včetně rozeklaných skalisek v okolí. Pozici sídla nad kaňonem nikterak neoslabuje ani blízkost dopravní komunikace, která se dovedně skrývá za horizontem kopce, ani teoretická možnost výhledu na světla nedalekého El Pasa. Architekti z Hazelbaker Rush se nepokoušeli předstírat, že zamýšlené sídlo by mělo se zdejší krajinou nějak splynout. Stavěli na kontrastu červeno-hnědé nepravidelné suti svahu a jasně oddělených zřetelných pravidelných liniích bíle vybarveného objektu.
Kontrast barev a tvarů
Bílá (ve formě vápenných štuků) tu ovšem byla bezpodmínečná, kvůli snížení slunečního albeda. V jiných barevných tónech by se totiž FMH na slunci skutečně „přepaloval“, stejně jako jeho obyvatelé. Architekti ale připouští, že v jejich zájmu nebylo jen zasadit „krabici“ do nehostinného terénu. „Z pohledu je patrné, že čím víc se blížíte k objektu, tím se okolní terén stává kultivovanější,“ říká Dále Rush, vedoucí projektu. Dům je na své okolí napojen neohraničenou zahradou, která si zachovává silný charakter místa. „Nedokážete tak na poprvé rozlišit, kde vlastně areál FMH končí a kde začíná. Nízké kamenné terasy jsou téměř neviditelné. Suchomilné keříky, odolné lišejníky a kaktusy tak tvoří vnější prostor domu, který je svým způsobem do okolí zasazen.“
Samotný přechod mezi exteriérem a interiérem je tu ale skutečně veden radikálním zlomem. Kde končí pouštní kaktusová zahrada, stojí rázem pravidelné stěny třípatrového domu, který disponuje využitelnou plochou 450 metrů čtverečních. Expanzivní masa objektu není nahrnuta na výšku, ale patra jsou podélně posunuta proti svahu. Tím došlo ke snížení profilu, aniž by se obyvatelé FMH museli zříci jediné stopy prostoru. Jistě, že štědrá dotace vnitřních prostor byla ovlivněna přáním movitého klienta, ale na druhé straně: obyvatelé nemají moc možností, kde jinde existovat. Venkovní prostředí je přes den skutečně k neobývání, a FMH je uvnitř příjemnou klimatizovanou oázou.
Tři úrovně umělého ráje
Z jednotlivých etáží, které navazují na terén výběhy malých venkovních teras, je totiž vstup do měsíční krajiny Franklinových hor omezen. Výjimku pak tvoří částečně zastřešená terasa s bazénem na úrovni třetího patra. Výšku celého objektu alespoň opticky snižují obklady z místního neopracovaného kamene, které se vinou podél přízemí. Dům tak vypadá při pohledu ze dna kaňonu o cosi nižší, než skutečně je. Zajímavý je i přesah horních pater, které podsazují přízemí, a vyčnívají do okolí. Jsou podpírány jen dvěma tenkými sloupy.
Pokud jde o konkrétní řešení interiéru, vycházelo jednak z distribuce místností dle typizovaného programového využití, stejně jako ze sklonu svahu. Každá úroveň má přímý, byť minimální kontakt se svým bezprostředním okolím. Ať už průchody řešené posuvnými dveřmi, ústícími na terasy, nebo širokými okny, lemovanými černou ocelí. To umožnilo architektům v široké míře využívat pohybu mezi „izolovaným“ prostorem domu, a přilehlou texaskou divočinou. Nejnižší patro slouží především k soustředění nezbytných provozních zařízení a skladu vybavení. Střední patro je vyhrazeno kuchyni, společenské místnosti s obývacím pokojem a prostornou jídelnou.
Vrchní patro je vymezeno soukromému životu členů rodiny. Jsou zde dětské pokoje, ložnice, a také malá herna. Zatímco společně obývané prostory jsou spíše otevřené, nejvyšší patro zachovává střídmé oddělení místností. Architekti z Hazelbaker Rush ještě zmiňují, že zjevná „nepůvodnost“ jimi vytvořeného objektu ve Franklinových horách má svou osobitou krásu. Inspirací jim prý byly staré doly v nedalekém Lechuguille. I tam z monotónní šedivé vyvřeliny stoupají místy na povrch nepřirozeně mléčně bílé kapky krystalů, které působí na pohled magicky. „Je to prostě projekt, který rozbíjí stereotyp.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Franklin Mountain House | |
| Typ projektu: | výstavba rodinného domu | |
| Architektonické studio: | Hazelbaker Rush | |
| Lokalizace: | El Paso, Texas, USA | |
| Vedoucí projektu: | Dale Rush | |
| Dodavatel stavby: | Cullers & Caldwell Builders | |
| Strukturální inženýring: | Harris Engineering Services | |
| Klient: | soukromá osoba | |
| Rok dokončení (finalizace): | 2015 | |
| Počet podlaží: | 3+0 | |
| Využitelná plocha podlaží: | 450 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek