Obytný dům, to není jen úkryt před nepříznivým počasím, nebo místo, kam složíme hlavu po náročné práci. Je mnohem víc. Pro řadu z nás jsou obydlí místem, kde sami tvoříme a pracujeme. A tehdy už nám klasické dispoziční řešení domu, tedy kuchyně, obývací pokoj, koupelna a ložnice, prostě přestává stačit. Pokud se počítáte mezi ty, kterým inspirace nedá spát, patrně se budete rovněž řadit k těm, co potřebují od svého domu něco navíc. Prostor pro realizaci. A právě na tento požadavek reaguje architekt Youichi Kouno ze studia Y.Archtectural Design. Projekt Sequence House je ale vlastně příběhem nespoutané tvůrčí mysli jeho majitelky.
Její jméno a přesnou adresu domu v Japonsku si sice z důvodů anonymity ponechali architekti pro sebe, ale přesto o ní prozradili řadu informací. Ty názorně vysvětlují, proč ji její dosavadní bydlení „tísnilo“ a bránilo v rozletu. Zmíněná klientka se totiž zabývá výrobou a designem nábytku. A také jeho detailní opravou, renovací či prodlužováním životnosti. Není sice studovanou odbornicí na tuto profesi, ale z netradičního koníčku se jí přesto stalo výnosné zaměstnání. A jako typická domácí kutilka potřebuje spoustu náčiní, nářadí, barev a laků. Zatímco ženy v jejím okolí sní o wellness dovolené, ona listuje katalogem nářadí a promýšlí výběr obráběcího soustruhu.
Dům, který musí umět růst
Z hlediska profese zažívá produktivní etapy a neohraničených výtrysků inspirace, stejně jako dny fádní, nenaplněné prací. Pro jedny i druhé ale potřebuje domov se solidním zázemím, kde se prach pilin a výpary z mořidel laků nebudou mísit s ovzduším obydlí. Nepotřebuje tedy klasický obytný dům, ale spíše byt a k tomu připojený ateliér s dílnou. A přitom, kvůli nespecifikovanému hendikepu, nemůže trávit dlouhé časy přesunem mezi těmito pro její život tak potřebnými destinacemi. Dynamické střídání úseků tvůrčí práce a nezbytné pauzy, sekvence pobytu v zařízeném moderním čistém obydlí a v dílně. To je hlavní myšlenka Sequence House: zastřešit jednou stavbou dva rozdílné světy, dvě stránky života jedné mimořádné ženy.
Profesionálům z Y.Archtectural Design tak v roce 2015 začal „těžký rok“. Klientka sice disponovala příhodným stavebním pozemkem o ploše 400 metrů čtverečních, ale také spoustou vlastních plánů. Architekti prý měli dost často svázané ruce. Podstatnou část návrhů totiž klientka vypracovala sama, a šla do realizace některých úseků s velmi jasnou představou. Jak připouští Youichi Kouno a jeho asistentka Mari Toi, nejprve bylo zapotřebí vytvořit potřebné vzájemné souznění a symbiózu. Jen tak bylo možné nasadit na rámec obecné představy a požadavků konkrétní tvar. Některé prvky byly dány: materiální kvalita obytného domu, formální zpracování volně využitelného prostoru a izolované místo pro práci.
Dvůr jako tmelící prvek
A právě onen volně využitelný prostor se stal zřetelným předělem, který dal vzniknout finální podobě Sequence House. Je to zvláštní, že se právě „mezistupeň“ mezi dvěma podstatnými částmi stal ústředním bodem. K syntéze došlo, když byl vyhodnocen požadavek na to, aby byla část vznikajícího dvora vybavena podlahou a zastřešením. To proto, aby mohla být využívána k odkládání různě rozpracovaného nábytku z dílny. Od tohoto momentu pak byl Sequence House řešen jako dva objekty na jednom pozemku, propojené zastřešeným dvorem. Obytná část je tvořena dřevěnou konstrukcí zesílenou betonem (a s cihlovou výplní), ateliér je pak záležitostí betonu, ve které je dřevo jen doplňkem.
Konkrétní uspořádání je pak „dynamickou hrou“ mezi tvarem stavební parcely a její orientací vůči nedalekému mořskému pobřeží. Dvoupatrová obytná část v maximální míře těží ze svěžího vzduchu, ale chrání svým objemem průnik větrem hnaného deště do zastřešeného dvora. I když se to nezdá, díky postavení ve svahu dosahuje čisté výšky 6,2 metrů. Přitom výškou opticky nepřesahuje jednopatrový ateliér s dílnou, posazený za ní. Pojetí Sequence House v oddělených segmentech paradoxně snižuje zastavěnost lokality, a dává prostor prostředí k dialogu. Ten částečně zprostředkovávají i eliptické průhledy ve střeše, a také malé průvaly nepravidelných tvarů ve zdi, ohraničující pozemek ze severní strany (od silnice). Prakticky pod horizont se pak ztrácí garáž pro jeden vůz.
Dřevo potřebuje dýchat
„Jedním z intenzivně diskutovaných témat bylo to, jak umožnit mořskému vzduchu co nejefektivněji ochlazovat interiér stejně jako pracovní část,“ říká Youichi Kouno. „Proto jsme na straně přivrácené moři zcela zrušili pevnou zeď, a nahradili ji perforovanou ozdobnou stěnou.“ I z boční strany pak byly vybrány raději klasické dřevěné lišty zábradlí, které proudění větru prakticky neomezují. Dům je ze dvou stran ovíván větrem, a „uzavřený kaňon“ zastřešené části dvorku funguje jako ideální chladicí médium. O příjemnou atmosféru v interiéru se pak starají široká okna s posuvnými rámy a tradiční dveře, kterými vzduch proudí dovnitř. Absence klimatizace tak nevadí, a vlastně její nepřítomnost nahrává přirozenější formě řízení tepla. Nad místnostmi v přízemí obytné části je pak zajímavým rysem prosklený přesah střechy, který zvýhodňuje jejich světelný režim.
Do obytné části Sequence House projdete malými vstupními dveřmi, přiléhajícími ke garáži. Zamířit můžete jen vzhůru, tedy podél obvodu domu do zahrady, až ke vlastním vchodovým dveřím. Za nimi čeká malá vstupní dvorana, která zpřístupňuje všechny části domu. Zamířit můžete buď do velmi prostorné koupelny, malé ložnice (přednostně ji využívá majitelka domu), nebo na toaletu. Poslední dveře vedou do nejprostornější místnosti v přízemí: kuchyně kombinované s jídelnou. Celé přízemí pak zabírá plochu 140,93 metrů čtverečních. Schodiště vás z jídelny zavede do pokoje s nedefinovaným využitím. Může sloužit jako pokoj pro návštěvu, grafický ateliér, knihovna či obrazový archiv. Jeho plocha je 28,6 metrů. Vyjít z něj ale můžete přímo na pochozí střechu, která překrývá část dvora a ateliér.
Experiment jménem dům
Majitelka domu má vzhledem ke svému koníčku velmi vřelý vztah ke dřevu. Proto pojala část obydlí jako experimentální plochu, s různými dřevěnými obklady. Zajímá se totiž o jejich odolnost vůči zdejšímu klimatu, a je prý fascinována tím, jak se mohou barevně přetvařovat. Narazíme tu na třešeň, dub, kaštanovník nebo zelkovu. I když je jejich barevné vyznění odlišné, dohromady je v harmonii. Zatímco pro exteriér byly vybrány ryze přírodní materiály, od mořského kamene, vápence až po dřevo různé provenience, vnitřní prostory byly ponechány v konvenčním duchu. Kuchyňská linka nebo koupelna jsou příkladem strohé a a jednoduché účelnosti, stejně jako podlaha z borovice v prvním patře, nebo stropy z cedrového dřeva.
„Byla to přinejmenším zajímavá práce,“ prozrazuje o Sequence House Youichi Kouno. „Už proto, že se normálně nestává, aby se zadavatelka podílela na pokládání podlah, zahradnických úpravách pozemku nebo navrtávání dveří. A vlastně pokaždé, když se zde zastavím, vypadá ten dům trochu jinak. Líbí se mi, že jeho vývoj nestagnuje, ale že je v rukou své majitelky živým a proměnlivým prostorem.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Sequence house |
| Typ projektu: | Projekt výstavby obytného domu s ateliérem/dílnou |
| Architektonické studio: | Youichi Kouno/ Y.Archtectural Design |
| Lokalizace: | Baisjinchimachi, pref. Ehime, Japonsko |
| Vedoucí projektu: | Youichi Kouno |
| Projektový tým: | Youichi Kouno, Mari Toi |
| Dodavatel stavby: | Kadoyagumi co.Ltd |
| Stavební architektonický dozor: | Kazuo Takada |
| Materiál: | Grohe, Toto, Sankyou |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové činnosti: | 2015 |
| Zahájení stavební činnosti: | 2016 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Počet podlaží: | 2/1 |
| Stavební parcela: | 396,6 m2 |
| Zastavěná přízemí: | 169 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek