Chrámy a monumenty se staví proto, aby pozvedly myšlenky, víru či vzpomínky lidí. Nově vybudované Desert City, které se rozkládá na ploše 16 000 metrů čtverečních, však nepropaguje žádnou víru ani vznosnou ideu. Přesto je monumentálním chrámem, který budou navštěvovat desítky tisíc pro věc zapálených jedinců. Hostí totiž stálou expozici xerofytních (slunomilných a na úživnost půdy nenáročných) rostlin, kaktusů. Na sjezdu z dálnice A1, směřující do španělského Madridu, vyrostl komplex dokonale imitující poušť, který v současnosti představuje absolutní klenot jak z hlediska obsahu sbírek, tak architektonického zpracování projektu.
Světové epicentrum sukulentů
Za návrhem a pokročilým provedením celého Desert City stojí překvapivě menší a dosud ne až tak proslavené architektonické studio Garcia German Arquitectos. Realizace jim ale rozhodně věhlas přinese. K celému záměru, který připravovali na severo-madridském předměstí San Sebastián de Los Reyes, totiž přistoupili skutečně profesionálně. Celý komplex měl totiž podle přání zadavatele hostit vzdělávací akce (se zaměřením na širokou veřejnost i školskou mládež), kulturní akce (fotografické výstavy a přednášky), komerční události (především prodejní výstavy a veletrhy, se zaměřením na botaniku a teraristiku).
Mimo jiné pak musí zařízení obsáhnout potřebné provozní zázemí, a to nejen z hlediska všední administrativy (recepce, kanceláře), ale i praktického provozu (toalety, sklady, technické zázemí). Desert City se také musí otevřít návštěvníkům a nabídnout jim občerstvení a osvěžení. Je to přeci jen pořádný kus pouště. Požadavky se tedy navýšili o zřízení restaurace, dárkového obchodu a mnohem obsáhlejšího obchodu pro pěstitele kaktusů. Je to všechno? Nikoliv! To podstatné tu tvoří vnější obal, tedy nekonečné skleníky s kaktusy (v základu přes 400 druhů z celého světa), které si žádají rozmanité podmínky z hlediska substrátu, vlhkosti, oslunění.
Ostrovy kaktusů, cesty pro lidi
Tento živý obal s muzeálně-expozičním přesahem je přitom překvapivě na prvním místě, pokud jde o celkové priority. Jeho součástí jsou i pokročilé biotechnologické pěstírny a množírny. To vše, od skleníků až po pěstírny, je nabídnuto případným návštěvníkům k pohledu. Interiér komplexu tedy musí být uzpůsoben „nárazovému pohybu většího počtu provozně neautorizovaných osob“, a to sedm dní v týdnu. Provoz a údržba či péče o rostliny nesmí být návštěvníky narušována, a zpracování vnitřních prostor musí být přehledné a umožnit snadnou orientaci lidem, kteří sem přijdou hned napoprvé. Garcia German Arquitectos tedy rozvržení celého plánu pojali jednoduše.
Tzv. „Billboard building“ (protože nese výrazný poutač a je orientována ke sjezdu z dálnice) tvoří základ uspořádání, od kterého se symetricky řadí směrem na východ malé skleníky pěstírny, a zároveň na druhou stranu vymezuje příjezd do areálu k parkovišti. Návštěvník pak vstoupí do přilehlého napojeného objektu „centrální exhibice“, tedy prostoru se zázemím a výstavními prostory.
Střecha: Pnutí a soudržnost
Vydat se může do rozsáhlé botanické kaktusové zahrady (s rozlohou bezmála 5000 metrů čtverečních), a to buď po chodníčcích a pěšinkách mezi uměle vytvořenými přesypy a topografickými nerovnostmi (které oddělují jednotlivé bio-geografické oblasti původu kaktusů), nebo je může obhlédnout z vyvýšeného zastřešeného průchodu. Ten vede k dalšímu zázemí pro návštěvníky, a volně na ně navazuje blok s pěstírnou. Nepravidelný obdélníkový profil areálu tak rovnoměrně zachycuje celý okruh tras a možností. Logiku programového uspořádání pak podtrhuje architektonické provedení, na kterém se Garcia German Arquitectos skutečně vyřádili. Základem jejich koncepce se stala střecha objektu, vyrobená z plastů TFTE, a vytvořená na základě tzv. tensegrity.
Ta popisuje splynutí „napětí, pnutí“ (tension) a celistvost a soudržnost (integrity). Tensegrity se poprvé v architektuře objevuje ve dvacátých letech minulého století, a radost dělá hlavně statikům. Je to totiž strukturní princip, kde tvar a struktura jsou zajišťovány uzavřenou sítí napětí (sítí kabelů, lan) a tlaků (např. pevnými tyčemi), které tvoří místní ostrůvky. Výhody jsou zřejmé: dokážete uzavřít velký objem prostoru s menší spotřebou materiálu než ostatní stavby, k dispozici máte materiál modulární, sférickou strukturou zakrývají největší objem nejmenší plochou. Přitom ale propouští světlo a vytváří zdání neohraničeného prostoru.
Atmosféra volného prostoru
Pro stavbu objektu, který ve svém interiéru vytváří podmínky vnějšího prostředí, tedy ideální volba. Jak ale dosáhnout toho, aby sám masiv stavby nepůsobil v kontextu s krásami kaktusů rušivě? Autoři vsadili na hybridní program, kde je konstrukce komplexu systematizována opakováním, modulací a prefabrikací prvků. Výsledkem je, slovy architektů: „obrovský a abstraktně protáhlý skelet, který své vnitřní fungování zahaluje přítomností zeleně“. Jisté je, že cestou po A1 si zařízení rozhodně všimnete.
Skelet „střechy“ překrývá prostory s rozdílným využitím, od těch s prakticky „zelenými činnostmi“ až po ty prodejní a výstavní. Klíčové pojem vystihující charakter stavby je tak prý „křehkost oázy“, a reprezentovat je má zvláště proaktivní napojení „atmosféricky měkkých povrchů“ na stávající infrastrukturu. Navzdory těmto pojmům s obtížně odhadnutelným významem se ale Desert City maximálně snaží o reakci na „naléhavou současnost“.
Klient? Žena s vizí
Do celého projektu je zapracována celá řada prvků udržitelnosti a soběstačnosti: moderní průhledná fotovoltaická okna, vyhřívání objektu s pomocí tepelného čerpadla, systém cirkulace vody. Desert City také optimalizuje „příjem“ dopadajících slunečních paprsků s pomocí důmyslného počítačem řízeného systému zastiňování. Kaktusy se mají slunit a vyhřívat, ale nikoliv vařit a péct. Architekti také zdůrazňují ekologický význam celé stavby, která vznikla na místě rozsáhlé uzavřené skládky. Projekt pouštního města obývaného kaktusy také vyplnil hluchý prostor mezi izolovanou přírodní rezervací Manzanares.
„Klientem, zadavatel projektu, byla početná skupina zdejších nadšených pěstitelů kaktusů, vedených Mercedes García Bravo,“ prozrazují architekti. „Můžeme jí bez uzardění říkat žena s vizí. Inženýrka chemie a zapálená kaktusářka totiž čtyři roky vedla kampaň na výkup pozemků bývalé skládky, aby zde později mohla vytvořit jedno z nejvěhlasnějších kaktusářských center celé Evropy.“ Přínos Mercedes Bravo pro Desert City spočíval podle architektů ještě v jednom podstatném aspektu. „Rozhodně totiž nechtěla, aby měla stavba charakter unifikované průmyslové pěstírny. Důraz kladla na civilnější provedení, především na a mise-en-scène interiéru, která má upoutat a potěšit smysly návštěvníků.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Desert City |
| Typ projektu: | botanická zahrada |
| Architektonické studio: | GarciaGerman Arquitectos |
| Lokalizace: | San Sebastián de los Reyes, Madrid, Španělsko |
| Vedoucí projektu: | Jacobo García-Germán |
| Projektový tým: | Marta García Jiménez, Laura Carrero, Miguel López, Raquel Díaz de la Campa, Lidia de Lucas, Martha Sosa Dias, Andrea Gutierrez, Victoria Álvarez, Margot Roset, Paula Lizcano, Christina Christofidou, Marta Roldán, Celia Sánchez Ylla |
| Stavební dozor: | Mario García |
| Strategie a management stavby: | Antonio Usero |
| Strukturální inženýring: | Felipe F. Sanz/Consult-E |
| Dodavatel stavby: | Isolux Corsán |
| Komunikační oddělení: | Pati Nuñez Agency |
| Instalace: | Úrculo Ingenieros |
| Krajinotvorba, design expozice: | Patricia Gammichia |
| Stavební konzultace: | Alberto Charlez |
| Bezbariérová řešení: | Ángel Sampedro |
| Digitální design nábytku a vybavení: | 109 FabLab |
| Klient: | Soukromá osoba/ Mercedes García Bravo |
| Zahájení projektové činnosti: | 2012 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Zastavěná plocha: | 16 000 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek