„V ten moment, kdy jsme začali nejrůznější odpadní substrát drtit na jemné částečky a prach, získala naše činnost docela jiný rozměr,“ vzpomíná Tom van Soest, který společně s Wardem Massou v roce 2013 zavedl do praxe termín StoneCycling. Zatímco dřív vyráběli „jen“ užitné předměty a drobné stavební prvky či součásti výzdoby interiérů (z cihlového prachu, nadrceného barevného skla, roztavené oceli), nyní mohli začít vyrábět unikátní stavební materiál. „Nejlepším lokálním zdrojem suroviny pro stavební materiál ve městech jsou samy domy,“ dodává van Soest.
Z demolicí a stavebních bouraček pak převáží suť ke svým drtičům, a z prachu a jílů vyrábí suchou i mokrou cestou stavivo. Úplným trhákem se staly tzv. WasteBasedBricks, tedy laicky řečeno cihly vyrobené ze starých cihel. Holanďanům se totiž líbí, že je velmi výrazně omezen vznik přidruženého stavebního odpadu, a materiál se v uzavřené smyčce točí na jednom staveništi. Stavební materiál vyrobený ze stavebních odpadů si ale nehraje na udržitelnost jen na oko.
Dokázali to například architekti ze studia Architectuur Maken, kteří při rekonstrukci obytného domu v Rotterdamu využili 15 tun zmíněného upraveného recyklátu. Výsledek v podobě čtyřpatrové budovy (s plochou podlaží 120 metrů čtverečních) je důkazem, že i sekundární materiál má něco do sebe. „Domy, které se dnes v Holandsku staví, prakticky nemají žádné nadbytečné energetické výdaje,“ dodává Massa. „A práce s recyklovaným stavivem jejich ekologickou stopu ještě snižuje.“
Sdílet / hodnotit tento článek