Věznice s maximální ostrahou Storstrøm nemá být jen tím „nejpřísnějším možným režimem v celém Dánsku“, určeném pro zvláštní nebezpečné případy odsouzených. Současně má působit jako nejmodernější zařízení svého druhu na celém světě, které bude z principu své funkce sloužit především vězňům. Cílem tu sice pořád je částečná izolace odsouzených osob od okolí, ale v takových podmínkách, které zajistí jejich maximální rehabilitaci a nápravu.
Vězení jako „příjemné“ místo
Na co kladli architekti důraz? Aby celková skladba budov, jejich prostorové a tvarové dispozice, vyznění a život uvnitř napomáhal společenské nápravě ubytovaných. Zatímco jinde se klade důraz na pevné dveře, zamřížovaná okna, explozím odolné stěny a vysoké zdi vnějšího perimetru, tady hraje prim „úloha vytvořené pohody, fyzické i psychické“. Ta má zajistit maximální míru každodenní spokojenosti všem obyvatelům. Ať už těm nedobrovolným, vězňům, tak i zaměstnancům věznice Storstrøm.
Pobyt zde má být příjemný oběma skupinám, které tu jsou nakonec v hrubých počtech zastoupení stejně. Na 250 vězňů tu totiž připadá 300 stálých pracovníků, od ostrahy a vedení přes kuchaře, psychology, sociální pracovníky, školitele po vedoucí vzdělávacích kurzů. S nápravou tu architektura začíná už v samém základu: nejde o to vytvořit paralelní světy pro odsouzené a personál, ale „vzájemně propojenou komunitu malého provinčního společenství“. Vše je tedy od základu pojímáno jako bezpečné a komfortní.
Obyvatelé jsou komunita
Z hlediska formálního členění plánu budov se tu počítá se čtyřmi standardními vězeňskými křídly (v režimu s ostrahou) a jedním křídlem (maximální úroveň zabezpečení) zvláštního určení. Plán dále zahrnuje návštěvnické křídlo, budovu určenou pro zájmové aktivity vězňů, budovu dílen, vstupní recepci a křídlo vyhrazené pro ubytování zaměstnanců. Nechybí ani kaple a několik místností využitelných pro praktikování víry odsouzených. Celková zastavěná plocha dohromady deseti objekty, vymezená perimetrem vnějšího plotu, činí 32 000 metrů čtverečních.
Vězeňské budovy jsou orientovány tak, aby vytvářely „uzavřenou komunitu s vlastními ulicemi, náměstími“ a několika centrálně posazenými místy pro sdružování. „Je to spíš vesnička, než soubor vězeňských bloků,“ tvrdí architekti. Profil všech budov je mírně zaoblený, protože ostré hrany evokují „limitní situace“, a vyvolávají ve vězních pocit tíživé institucionalizované atmosféry. A té se architekti snaží nejrůznějšími formami zabránit.
Barvy, které uklidňují
Neutralitu stavebního vyznění zprostředkovávají pozinkované bloky fasád prostřídané s předsazenou cihlou, za kterou se skrývá beton. Časté je užívání kompozitních prvků, které vyžadují jen minimální údržbu. „Kovová fasáda má tu výhodu, že překrásně barevně vyzrává během svého stárnutí,“ podotýkají architekti, kteří kladli na estetické hledisko velký důraz. Studené betonové panely jsou tak přítomny spíše v částech určených návštěvníkům, než ve vlastních křídlech pro vězně. Ty ostatně svým interiérem připomínají spíše vysokoškolské koleje, než kriminál.
Stěny jsou vyvedeny v příjemných uklidňujících tónech barev, jen v celách byla ponechána podkladová bílá, aby si vězni sami mohli vymalovat podle svého uvážení. Do růžové a světle zelené zase hrají společenské místnosti a učebny. Jednotlivé cely jsou propojeny chodbou ve shlucích o čtyřech až sedmi pokojích, pro které je vytvořena společná kuchyně a obývací pokoj (s televizí, videohrami a počítačem s limitovaným přístupem k internetu). Vězňům je v zásadě umožněno připravovat si pokrmy dle vlastního uvážení, nebo mohou využívat společné jídelny.
Světlo je základ pohody
„Denní světlo je jak známo důležité pro pohodu v interiéru, a proto má každá obytná buňka dostatek přirozeného osvitu ze dvou stran,“ doplňují k popisu architekti. „Je tu výhled na nebe i na okolní zemědělskou krajinu. Je to prostě takový záblesk svobody ve vězení.“ Okna jsou přitom šikmá, tak aby se vězni nemohli navzájem dívat k sobě do oken, a aby se posílil pocit soukromí obyvatelů. Cely, respektive obytné buňky, mají rozměry 12,8 metrů čtverečních, a jsou navrženy včetně toaletních/sprchových jednotek. Inovativní řešení těchto místností počítá s absencí ostrých úhlů, a každý prostor je možné obhlédnout od dveří.
Každá buňka má postel, stůl, židli, šatní skříň, lednici, televizi a osvětlení. Nábytek je navržen speciálně pro tyto buňky, a jejich design opět odpovídá absenci rohů. Zvláštní kategorií úprav interiéru i vnějších prostor je prezentované umění, které má promlouvat k duším odsouzených. John Kroener se postaral o výzdobu stropu v jídelně, Claus Carstensen zase vsadil na nádvoří několik bronzových soch, imitujících civilní prostředí města. Aggebo & Henriksen Design zase zajistili čtyřbarevný design vězeňských křídel, a jejich výzdobu.
Bezpečné místo i během krize
Kompozice architektury tu umocňuje aktivní socializaci vězňů, kteří se musí potkávat napříč jednotlivými segmenty vězení. Sdružené jednotky 4-7 cel disponují malou tělocvičnou, velké posilovny jsou pak deponovány v každém z křídel ve dvou exemplářích, a to včetně křídla s maximální ostrahou. „Má to na ně a jejich duševní pohodu dobrý vliv, že nejsou izolováni,“ soudí architekti. V areálu se tato místa společenského vyžití soustředí do zóny sedmi venkovních hřišť. Podél perimetru plotu také vede dlouhá běžecká trať, kombinovaná s cyklotrasou. „Nechtěli jsme, aby mezi personálem a vězni stály bariéry, a tak jsme vsadili na volný pohyb osob v interiéru.“
Shluky cel jsou přitom chytře napojeny na „úhlové body bezpečnosti“, takže je strážní dokáží v případě potřeby oddělit od celého křídla, a tuto separaci dokáží dálkově realizovat až na úroveň jednotlivých cel. V rámci každého křídla se také nachází několik bezpečnostních místností, ve kterých by v případněnouze mohli civilní pracovníci a personál hledat úkryt. Prostředí věznice je tak prý maximálně bezpečné, a navíc flexibilní design umožňuje nastavit různé parametry ochrany pro jednotlivé cely. „Není to prostě věznice s maximální ostrahou, ale prostě maximálně bezpečné prostředí pro nápravu.“
Demokratická architektura
Architektura hraje zásadní roli ve fyzické konstrukci pohody dánské společnosti, tvrdí představení architektonického studia C.F. Møller Architects. Za devadesát let existence měli prý už bezpočet možností dokázat, že podporují vize otevřené společnosti. Z úctyhodného výčtu realizací může studio nabídnout vše od zdravotních center, sociální infrastruktury, běžných rekreačních zařízení až po velké plány dopravních uzlů. „Naším posláním je demokratizace architektury. A v případě Storstrøm věříme, že jedinci kteří překročili zákon, se budou moci v takovém prostředí plně integrovat a rehabilitovat ve společnosti.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Storstrøm |
| Typ projektu: | Projekt věznice s maximální ostrahou |
| Architektonické studio: | C.F. Møller Architects |
| Lokalizace: | Blichersvej, Gundslev, ostrov Falster, Dánsko |
| Dodavatelé materiálu: | Schüco, Lumitech, Randers Tegl |
| Konzultanti: | CRECEA, aggebo&henriksen |
| Spolupráce: | Arkitema, schmidt hammer lassen, Lundgaard & Tranberg, Erik Møller Arkitekter, PLH Arkitekter, Kjær & Richter aart, Henning Larsen Architects, Friis & Moltke |
| Inženýring stavby: | Rambøll |
| Krajinotvorba: | Levinsen Landskab Aps |
| Klient: | Dánská vězeňská a probační služba |
| Zahájení projektové a stavební činnosti: | 2010 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
| Počet podlaží: | 3+0 |
| Využitelná plocha podlaží: | 32 000 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek