V nominacích poroty je zastoupeno 10 regionů České republiky a hlavní město Praha.
Prahu v soutěži reprezentuje květinová instalace na piazzettě Národního divadla Botanický labyrint Victoria Pragensis od LLJ Architects a Haenke, tři zdařilé přestavby soukromých domů - Přestavba řadového domu od Stempel & Tesař Architekti, Rekonstrukce vily arch. Oldřicha Starého od JRA Jaroušek Rochová architekti a Přestavba vily Peroutkova Design4funcion s.r.o. či další soukromé realizace - Dům v Praze - Ruzyni od Pavel Hnilička Architekti, s.r.o. a Bytový dům Nuselská od ABM Architekti. Díky veřejným zakázkám pak vznikly další dvě výrazné pražské realizace, Dostavba areálu Archivu hlavního města Prahy od A32 spol s.r.o., SATRA spol. s.r.o. a D plus projektová inženýrská a.s., SUNCAD s.r.o. a Rekonstrukce ocelové haly Praha hlavní nádraží od Sudop Praha a.s.
V letošním ročníku ČCA výrazně vzrostl počet projektů dokončených teprve v předchozím roce a nejinak je tomu mezi nominovanými díly. V roce 2017 jich bylo dokončeno dvacet pět, osm pak mezi roky 2014 až 2016. Stejně jako u celkového počtu 145 přihlášených děl do letošního ročníku ČCA, i pro nominované je příznačná vysoká převaha soukromých investic nad veřejnými. Těch je mezi 33 nominovanými pouze sedm. Nejčastějším tématem letošních nominací jsou stejně jako vloni rodinné domy a vily, kterých je třináct.
Zda některá z realizací nacházejících se v Praze osloví porotce natolik, že se zařadí mezi finalisty, bude jasné 19. listopadu 2018 na slavnostním galavečeru ve Foru Karlín. Na akci budou rovněž vyhlášeny výsledky ocenění za výjimečný počin a ceny partnerů. Předcházet bude pečlivý výběr poroty, která se s řadou realizací seznámí přímo v terénu. Den po galavečeru se v Galerii Jaroslava Fragnera uskuteční vernisáž výstavy České ceny za architekturu 2018.
Realizace v Praze
Botanický labyrint Victoria Pragensis
Lokalita: Praha
Autor: Juráš Lasovský, spolupracovníci: Alexandra Střelcová, Julien Antih, www.llja.dk, www.haenke.cz
Na světě je 400 000 rostlin,zhruba desetina z nich se po staletí využívá jako přírodní medicína. Záměrem autorů realizace bylo upozornit na cenné, avšak křehké historické dědictví léčivých rostlin a na jejich roli v kontextu města. Svým názvem instalace odkazuje na objev největšího leknínu na světě, Victoria amazonica, který v roce 1801 učinil český botanik Tadeáš Haenke, jeden z prvních, kdo vědecky popsal exotickou floru latinské Ameriky. Nároky na město se mění. Roste význam zeleně, městských parků, komunitních zahrad vytvářejících městská mikroklimata. Instalace je dočasnou krajinou v městském prostoru. Tu tvoří téměř tisíce rostlin dohromady vytvářejících měkké kontury,které kontrastují s okolními budovami Národního divadla. Instalace tak zásadně mění prostor náměstí. Tato zelená hmota je jakýmsi labyrintem, který vzniká z mřížky náměstí a vede návštěvníka do jeho centra, kde ho rostliny zcela pohltí.V instalaci převažuje jeden typ okrasných trav, který vytváří scénografii pro léčivé rostliny, jež se využívají v medicíně pro své specifické účinky.
Victoria Pragensis botanický labyrint
Dům v Praze - Ruzyni
Lokalita: Praha 6 - Ruzyně
Autoři: Ing. arch. Pavel Hnilička, Ing. arch. Marek Řehoř, spolupracovníci: Ing. arch. Daniela Šteflová, Ing. arch. Adam Vojtek, www.hnilicka.cz
Navržený dům stojí ve vilové zástavbě Ruzyně a Liboce. Půdorysný tvar do písmene U obklopuje venkovní terasu, nabízející pobytový prostor s vysokou mírou soukromí. Dům tímto směrem hledí přes zahradu k oboře Hvězda, která je v jeho těsné blízkosti. Objekt připomínající nepravoúhlý krystal v zeleni zahrady je dvoupodlažní, částečně podsklepený, s plochými střechami a střešní nástavbou. Ústřední roli hraje v přízemí obývací pokoj, který velkými okny propojuje přední a zadní zahradu. Dále se v tomto podlaží nachází kuchyň s jídelnou a pokoj rodičů. První patro je vyhrazeno pro děti. Jejich pokoje mají výstup na střešní terasu. Výrazné materiálové řešení interiéru, užití pohledového betonu v kombinaci s dubovým dřevem, dává vyniknout přirozené kráse materiálu.
Dostavba areálu Archivu hlavního města Prahy
Lokalita: Praha 4
Autoři: Ing. arch. Petr Páv, Ing. arch. Jitka Smolíková, www.a32.cz, www.satra.cz
Dostavba Archivu MHMP zahrnuje výstavbu nového provozně depotního objektu pro skladování archiválií a nového energocentra. Cílem je soustředit Datové centrum HLMP, Centrum digitalizace, Archiv digitálních dokumentů a Správní archiv MHMP v ideální návaznosti na stávající budovu. Nový objekt je umístěn u jižní fasády stávajícího obslužného objektu, na který komunikačně navazuje spojovacím krčkem. Hmotově je podobný se stávajícím depotním objektem. Bylo zrealizováno 1.PP až 7.NP, nosné konstrukce cíleně umožňují zvýšení kapacity nástavbou na konečných 12 NP. Záměrem je ušetřit příští prostředky i vliv na životní prostředí. V 1.PP je parking, trafostanice a technické prostory. V 1.a 2.NP jsou provozní prostory a centrum digitalizace, ve 3.NP datové centrum. V ostatních podlažích jsou depotní sály, v posl. podlažích strojovny VZT a klima, ve spojovacím krčku pořádací místnosti a vertikální komunikace. Dostavba respektuje materiálově stávající objekt Archivu hlavního města Prahy. Fasády jsou řešeny osobitým obkladem z kamenných desek. Spárořez kamene a plasticita osazení asociuje tradiční způsob ukládání archiválií v regálech. Nepravidelnost a plasticita je docílena jednak rozdílnými formáty kamenných desek, jejich různými tloušťkami a prostorovým vysazením a jednak různými způsobem opracování povrchu. Výplně okenních otvorů a fasáda spojovacího krčku jsou tvořeny AL fasádním systémem. Doprava v klidu je zajištěna povrchovým i podzemním parkovištěm. Hlavní vstup do objektu je stávajícím vstupem s recepcí v provozním objektu. Pohotovostní vstup je ze severovýchodu, bezbariérovým rampovým chodníkem. Okolí hlavního stavebního objektu je dotvořeno zatravněnými plochami, nízkou a vysokou zelení. Pojížděné plochy jsou vydlážděny žulovými kostkami, pochozí plochy pražskou mozaikou.
Dostavba areálu archívu hlavního města Praha
Rekonstrukce ocelové haly Praha hlavní nádraží
Lokalita: Praha
Autoři: Ing. arch. Karel Hájek, Ph.D., Ing. Jaroslava Šudová, spolupracovník: Ing. Ondřej Kafka, www.sudop.cz
Historická ocelová nástupištní hala pražského hlavního nádraží je spolu se secesní Fantovou budovou urbanistickou dominantou území. Ocelová oblouková dvojlodní hala postavená v roce 1905 mostárnou Bondy, je součástí památkově chráněného komplexu staveb hlavního nádraží. Z důvodu nedostatku financí se léta prováděla pouze nutná údržba k zajištění bezpečnosti cestujících. Tím byl zapříčiněn podstatný úbytek podílu přirozeného osvětlení v důsledku osleplých skel světlíků a zasklení bočních stěn ocelové konstrukce. Největší problémy představovala lokální poškození historické ocelové konstrukce, způsobené zatékáním a následná koroze ocelových částí v nadzemních částech sloupů nad klouby. Největším problémem již ve fázi příprav stavby bylo dodržení podmínky uzavření max. dvou nástupištních hran pro přepravu cestujících a to vzhledem k vytíženosti tohoto přepravního uzlu s ohledem na minimalizaci výluk. Pro odstranění starého nátěrového systému byla zvolena nakonec metoda tryskání vodním paprskem. Metoda tryskání abrazivem byla z důvodu prašnosti a nároků na dodávku abraziva zamítnuta. Během stavby byl nátěrový systém několikrát pozměněn a to vzhledem k povětrnostním podmínkám a časovému tlaku na dodržení termínů výluk a harmonogramu prací. Hlavní nosná konstrukce byla opravena a odstrojené prvky a detaily haly byly restaurovány. Doprava veškerého materiálu byla výhradně kolejová. Práce byly prováděny pod odborným dohledem pracovníků Národního památkového ústavu a Magistrátu hl. m. Prahy. Architektonického řešení stavby přispělo ke kompletní rekonstrukci obloukové haly nad kolejištěm, včetně přístřešku, přiléhajícího k Fantově budově. Podařilo se tak pro budoucí generace zachránit ojedinělou historickou konstrukci, která je jediná svého druhu v bývalém Rakousko-Uhersku.
Přestavba řadového domu
Lokalita: Praha 6
Autoři: prof. Ing. arch. Ján Stempel, Ing. arch. Jan Jakub Tesař, spolupracovník: Ing. Aleš Herold, www.stempel-tesar.com
V sedmdesátých letech minulého století byly ve čtvrtích Hanspaulka a Baba vystavěny řadové a bytové domy. Stejně jako v jiných částech Československa, byla bytová výstavba řešena formou svépomocí v rámci, pro tento účel založených, družstev. Výstavba respektovala typizaci své doby, nicméně svažitý reliéf Hanspaulky přinášel zajímavé modifikace. V našem případě měl dům suterén, ze kterého byl díky terénnímu zlomu vstup na zahradu, zatímco vstup z ulice byl o podlaží výše. Po technické stránce byl dům navržen z plných cihel na rozpony panelových stropů, bylo tedy nutné se vyrovnávat s velmi úzkou dispozicí. Charakteristické pro naši oblast bylo použití cihel na fasádě. Jasně vymezené hranice společně se zadáním investora nám určili směr přestavby. Pro navýšení obytné plochy, jsme využili k bydlení i suterén napojený na zahradu. Velmi nízké světlé výšky podlaží nás motivovaly provzdušnit dispozici otevřením jídelny přes dvě patra. Z jihu jsou obytné místnosti prosvětleny velkoformátovým prosklením, které tvoří de facto celou fasádu. Tepelnou pohodu zajišťují venkovní žaluzie, které jsou automaticky řízené. Z ulice - ze severu je zopakován princip z jižní fasády. Velké prosklené plochy zde však z větší části nahrazují plné plechové plochy, za nimiž je garáž a koupelna. Černo-skleněný plášť je zvýrazněn lemem z červených lícových cihel, prvku stmelujícího původní výraz domu s moderní přestavbou.
Bytový dům Nuselská
Lokalita: Praha 4
Autoři: Ing. arch. Petr Bouřil, Ing. arch. Jan Mužík, Ing. arch. Tomáš Vlasák, Ing. arch. Václav Petrus, www.abmarch.cz
Bytový dům Nuselská se nachází v Praze 4 Michli, v lokalitě, kde se stýká torzo blokové zástavby z počátku 20. století se zbytky starší rostlé zástavby. Výsledkem je nepřehledné, chaotické materiální prostředí, kde je negativní dojem dále umocněn periferním charakterem a nízkým socioekonomických statusem širšího okolí. Nově postavený bytový dům je situován v proluce na Nuselské ulici. Pro jeho podobu byla velkou měrou určující specifická prostorová konfigurace okolních objektů. Zatímco v nedávné době realizovaný bytový dům na jižní straně proluky má trakt hluboký, secesní objekt Hotelu Michle na severní straně má trakt mělký, ale doplněný jedno a dvoupodlažními přístavbami ve dvoře. Oba sousední objekty mají dále rozdílnou podlažnost i výšku. Novostavba bytového domu tvoří se sousedním bytovým domem, který dříve zrealizoval stejný investor, jakési dojče a sdílí s ním vjezd do podzemního parkingu a průjezd do dvora. S výjimkou parteru, ve kterém jsou situovány dvě komerční jednotky, jsou v objektu výhradně byty. Uliční průčelí plynule navazuje na sousední objekty a zaceluje dříve neúplnou uliční frontu. Dvorní průčelí je řešeno jako terasovité. Zatímco na jižní straně má objekt stejnou hloubku traktu jako navazující bytový dům, na severní straně reaguje ve spodních podlažích na značnou hloubku zastavění sousední parcely přístavbami a naopak menší hloubku traktu vlastního hotelu v horních podlažích. Forma bytového domu je jednoduchá a čistá; jedině taková se autorům jevila jako vhodná v reakci na okolní chaotický kontext. Vnější i vnitřní barevnost je redukovaná, pouze vstupní prostory objektu jsou akcentovány zlatým štukem.
Rekonstrukce vily arch. Oldřicha Starého
Lokalita: Praha
Autoři: ing. arch. Magdalena Rochová, ing. arch. Radek Jaroušek, www.jra.cz
Příběh domu, který pro vrchního radu ministerstva železnic navrhl architekt Oldřich Starý v roce 1929, kopíruje v dalších letech poválečný osud naší země. Po únoru 1948 byla vila zabrána a rozdělena na několik menších bytů. Ze stavu před rekonstrukcí ani nebylo přesně jasné, z jakých dob tyto zásahy byly. Z původních interiéru se dochovalo málo, naštěstí z venku zůstala vila v nezměněné podobně. Dům byl téměř 30 let opuštěný. Do vnější podoby domu autoři rekonstrukce nechtěli výrazně zasahovat, cítili respekt k návrhu Oldřicha Starého. Pár drobných změn fasáda a okolí ale přece jen doznaly, a to hlavně kvůli přizpůsobení domu současným potřebám. Hlavní vstup byl přemístěn do domu, do místa původní garáže, nová větší garáž byla přistavěna vedle domu a je zasazena do terénu zahrady. Na zahradní fasádě zůstala všechna okna v původních pozicích, bylo zde doplněno pouze jedno okno, ze kterého je další vstup do zahrady. Okna, skleněné plochy a průhledy skrz dům ven jsou jedním z hlavních témat rekonstrukce. Původní okna nejsou určitě nepodobná vlakovým oknům kvůli povolání prvního majitele vily. Všechna okna měla velmi subtilní rámy. Bylo tedy velmi důležité ponechat oknům při výměně tuto subtilnost. Po dlouhém hledání našli autoři rekonstrukce na třech místech Evropy výrobce, kteří byli schopni vysouvací subtilní posouvací okna a pevné tenké ocelové skleněné prosklení vyrobit. Důležitá byla práce s ornamentálních sklem, které bylo ve vile původně použito. Sochařské schodiště protíná vertikálně celý dům. V původní prádelně a sušárně na střeše vznikla „master bedroom“s koupelnou, terasou a neskutečným výhledem na Pražský hrad.
Přestavba vily Peroutkova
Lokalita: Praha 5
Autoři: Vendula Hladíková, Martin Neruda, Lukáš Zimandl, Martin Kvita, Lukáš Poledne, www.d4f.cz
Rekonstrukce a přístavba spočívá v dostavění domu při severozápadní fasádě a nahrazení stávající valbové střechy dvěma obytnými patry. Navrhované řešení reaguje na stávající objem domu a doplňuje ho o hmotu s plochou střechou. Nejvyšší patro je ustoupeno od uliční čáry, aby objekt při pohledu z ulice působil nižším dojmem. Navržené doplnění objemu domu respektuje charakter „domu s okny“. Ve spodní části je zachována do výšky původní římsy proporce a členění stávajících okenních otvorů včetně detailů. Pro okenní otvory v horní části objektu byla nevrhnuta abstraktnější forma a detail. Mezi stávajícím a novým objemem vznikla jemná hranice v podobě římsy. Oba objemy jsou omítnuty omítkou s rozdílnou strukturou a drobnou nuancí krémového odstínu. Struktura horní části je výraznější, kontrastuje s jednodušší formou, vytváří nové detaily. V objektu jsou po rekonstrukci čtyři bytové jednotky.
Seznam všech nominovaných staveb naleznete na webu České ceny za architekturu.
Sdílet / hodnotit tento článek