1. Čerstvé nebo vlhké dřevo kotli neškodí
Pro spalování není vhodné ani jedno. Kromě snížení výkonu dochází při spalování mokrého nebo čerstvého dřeva ke zvýšené kouřivosti a emisím, což má za následek usazování dehtu v kotli.
Čerstvé dřevo je dokonce horší než dřevo mokré, protože šťávy v něm obsažené při spojení s kondenzovanými párami vytváří extrémně kyselé prostředí, které mohou způsobit poškození kotle. Výrobci doporučují topit alespoň dva roky vyschlým dřevem pro zachování deklarovaných parametrů kotle.
2. Moderní kotle jsou bezúdržbové
Ke správnému fungování každého kotle je důležitá odborná revize. Aby moderní kotle vyhověly emisním normám a držely si nízkou spotřebu, jsou vybaveny řadou technických prvků, které zefektivňují spalování.
Odborníci doporučují servisovat kotel každý rok, nejlépe v letních měsících. Náklady na odbornou revizi kotle se pohybují v řádech stokorun a určitě jde o dobrou investici. Správně seřízený a vyčištěný kotel má nízkou spotřebu paliva a bude spolehlivě a bezpečně fungovat.
3. Čím výkonnější kotel, tím lépe
Špatné dimenzování výkonu je problém zejména u kotlů na pevná paliva. Někdy v tomto chybují i samotní topenáři, kteří spočítají tepelné ztráty na dům a vědomě nadsadí výkonovou rezervu, což bylo dříve poměrně běžnou praxí.
Výpočet se ale dimenzuje na teplotu -12 °C nebo -15 °C v horských oblastech, kdy by měl kotel dlouhodobě udržet v domě příjemnou teplotu. Takto chladných dní je ale během roku pouze několik, a pokud je kotel naddimenzován, nikdy nefunguje na plný výkon. U každého kotle platí, že účinnost i emise jsou nejlepší při horní hranici regulovatelného výkonu.
Pokud kotel funguje na spodní hranici výkonu, má paradoxně vyšší spotřebu i emise. V případě zateplení nebo výměny oken se sníží tepelné ztráty budovy a je tak vhodné upravit i zdroj vytápění. Z hlediska úspor je nejlepší využívat kotel co nejvíce na plný výkon – například ohřevem vody přes akumulační nádobu, která udrží teplotu vody mnoho hodin.
4. Po zimě je dobré vypustit vodu z radiátorů
Radiátory se vyrábí z odolných materiálů, nejčastěji jsou ocelové nebo litinové. Díky své konstrukci si zachovají těsnost, i když budou stále napuštěné vodou. Vypuštění vody z radiátorů může způsobovat korozi, protože vnitřní plocha radiátorů začne oxidovat.
Po opětovném napuštění pak voda vytéká drobnými prasklinami a koroze dále postupuje. Odolnější jsou litinové radiátory, na které renomovaní výrobci dávají záruku i dvacet let. Ani ty by se však neměly vypouštět. Tvrdost vody by navíc měla odpovídat ČSN, případně je nutné ji upravit aditivy.
5. Litina se dlouho zahřívá a rychle vychladne
Litinové kotle a radiátory byly 90. letech masivně nahrazovány výrobky z oceli, které se díky své vyšší tepelné vodivosti rychleji zahřívaly… ale ještě rychleji vychladly. Podle nezávislého měření, které provedli termovizí pracovníci VŠB, tepelná setrvačnost způsobuje, že litina se sice zahřívá déle o několik minut déle, ale získané teplo dokáže uchovat dokonce až o několik hodin déle.
Chladnutí je tedy velice pozvolné a nelze říci, že by využití litiny v topenářství bylo neefektivní. Naopak se jedná o generacemi prověřený materiál, který je prakticky nezničitelný. Podle odhadů je životnost litinových výrobků oproti ocelovým více než dvojnásobná, čemuž odpovídá i záruka, která je u některých výrobců až 15 let.
Sdílet / hodnotit tento článek