Navrhnout komerční nebo administrativní centrum si od architekta žádá jistou míru invence. Na druhé straně, práci mu ulehčují (někdy spíše komplikují) nejrůznější stavební vyhlášky, regule a tabelované normy. U staveb, jejichž uživatelé budou lidé, prostě máte jasno. Jsou konkrétně dané minimální parametry místností, objemu vzduchu, osvětlení. Díky tomu vlastně nikdy nezaváháte, kolik metrů čtverečních má mít kancelář pro dva zaměstnance, nebo kolik manipulační plochy potřebujete ve skladu potravin obchodního domu.
Nad rámec tabulek, vzhůru do neznáma
Proto pro nás není optimální výška umyvadel v mateřské školce záhadou, stejně jako máme dost indicií k tomu, jak navrhnout přístupný prostor pro osoby se sníženou mobilitou. I v úzce profilovaných poptávkách je snadné najít řešení: při návrhu vhodného rozvržení a dispozic operačního sálu se vždycky můžete zeptat zkušeného chirurga nebo staniční sestry. Samozřejmě bychom se nechtěli architektů nějak dotknout, ale při v zásadě při práci obvykle netrpí nedostatkem informací (spíše jejich přemírou), a mají se od čeho odrazit. Tvoří na základě dostupných vědomostí, a ty pak transformují svou kreativitou v nový, plně funkční objem svého projektu. Jenže je tu jeden ze specifických oborů lidské činnosti, který vlastně s lidmi ani tolik nesouvisí. Chov a péče o divoká zvířata. A tady se architekti dostávají do problémů.
Medvěd není kráva
Drtivá většina prestižních architektonických ocenění se rozdává za projekty, sloužící lidem. Jenže tvořit mosty, mrakodrapy a rezidenční objekty je o hezkých pár řádů snazší, než stavět pro zvířata. Právě zakázky pavilonů, které tvoří naprosto okrajový segment designu, ale prověří schopnosti profesionálů až do krajních mezí. Každý jeden takový tvůrce musí prokázat maximální schopnost kreativní flexibility, pohotové reakce na nové podněty. Musí si počínat intuitivně a hlavně správně. Což není snadné, protože i v 21. století pro nás hlubší porozumění biologii a sociálnímu chování zvířat pořád představuje dost nezmapovanou oblast. A stavební vyhlášky a tabelované normy, které jindy „vedou“ a vytváří pomocnou linku projektů, tu značnou měrou selhávají.
Z veterinárních vyhlášek o hygieně hospodářských chovů můžeme sice vyčíst, kolik prostoru potřebuje k stání kráva, jak dobře má být odvětrávaný chlév nebo čím dosáhnout optimálního odvodu tekutých odpadů ze stáje. Jenže to nám nepomůže, když navrhujeme bydlení pro medvěda nebo vlka. Zrovna tyhle dvě šelmy jsme dokázali poměrně úspěšně na většině území Evropy vyhubit, takže si pro inspiraci nemůžeme zajít ani do přírody. Tedy, pro inspiraci ano, ale chybí nám nějaká zpětná evaluace. Profesních zoologů, znalců života (ekologie, etologie, biologie) divokých zvířat, kteří by současně porozuměli logice chovů ve specializovaných zařízeních, je také jako šafránu. Sami chovatelé a ošetřovatelé zvířat v zoologických zahradách, navzdory svému bezbřehému entuziasmu pro věc a hlubokému zápalu, zase nemají potřebný vhled architekta.
Aby zvířata nebyla vězni
A ředitelé, správci zoologických zahrad? Ti jsou obvykle rádi, že sehnali nemalé prostředky na realizaci. Protože každý nový pavilon stojí tolik, co městský fotbalový stadion. Průběh stavby přitom komplikuje běžný provoz, stresuje lidské i zvířecí návštěvníky, takže se s realizací spěchá víc, než je obvyklé. Architekt se může na cvičné plošině zeptat vozíčkáře, zda mu překonání terénní překážky nečiní problémy. Ale zvířete se zeptat nemůže. Tedy, může, ale s odpovědí to není valné. Podstatné je, že svou dobře odvedenou práci léta architekt nepozná. Teprve za několik roků bude možné vyhodnotit, jak se stavební úprava, rekonstrukce nebo novostavba promítla do reprodukčních schopností a welfare chovaných zvířat. Protože teprve pak odezní stres chovanců.
Dodatečné zásahy nejsou zpravidla kvůli astronomickým nákladům a omezenému prostoru možné. Chce to prostě udělat dobrý projekt na první pokus, vycházet přitom ze značně nekompletních informací, které mají spíše podobu doporučení. Ošetřovatelé mají jisté postřehy, ředitel nějaké představy, veterináři určitá doporučení, zoologové nějaké indicie. Jestli všichni tihle lidé jednou architektovi pogratulují, nebo jej budou proklínat, ukáže až čas. Jisté je, že odlišné představy mají zoologové, chovatelé i sám ředitel, který se soustředí i na zájmy lidských návštěvníků. Nemělo by se přitom zapomínat na chovaná zvířata, protože ty dokonale prověří projekt, jeho funkčnost, s neúprosnou vytrvalostí. Zmíněný medvěd nebo vlk se nesmí dostat ven, a současně mu nesmí nic chybět uvnitř. A má celý svůj život na to, aby o obojím mohl přemýšlet.
Naděje i obavy. Potřebné i nezbytné.
To vše bylo zapotřebí zdůraznit, abychom plně docenili přístup Sergeje Rusanova, šéfarchitekta ukrajinského studia Projekt 7. Protože on a jeho početný tým spolupracovníků je odpovědný za úspěšně dohotovený (a pro zvířata i návštěvníky plně funkční) projekt kombinovaného pavilonu šelem v městě Čerkasy. A je pravdou, že touhle realizací se menší ve světě nepříliš známá místní zoologická zahrada vyšvihla mezi evropskou špičku. Geneze tohoto speciálního chovatelského zařízení vychází z dlouhé historie, která v roce 1979 transformovala původní přírodovědeckou stanici na zoologickou zahradu. Tehdy se tu na ploše 3,7 hektarů chovalo 86 různých druhů živočichů. Dnes, o čtyřicet let později, se zahrada rozrostla na 4,37 hektarů (je tedy stále menší, než všechny české zoologické zahrady) a chová přes 270 druhů zvířat.
Zoo Čerkasy patří mezi plně etablované a respektované instituce, byť se tak jako jiné zahrady potýká s malou rozlohou a slabým financováním. I proto místní s nedůvěrou hleděli na stavební záměr, a to přistavět k původním pavilonům Madagaskar, Akvárium, Papoušci a expozice pelikánů nový, moderní komplex, zvaný Země medvědů a vlků. Protože případné selhání by mohlo ekonomicky pohřbít celou zahradu. Nároky na architekty tedy nebyly zrovna malé. „Naděje v nás vkládalo město i zoologická zahrada, a svým způsobem, i její zvířecí chovanci, kteří se už tísnili v nevyhovujících expozicích,“ říká Rusanov. „Příroda nám vždycky ležela na srdci, a tak jsme se opravdu snažili postihnout všechny aspekty, a vyvážit jejich přínos pro projekt.“
Členit prostor pro lidi i zvířata
Koncept počítal od samého počátku s kombinovaným výběhem pro medvědy a vlky. Něco podobného máme v Čechách například v Olomouci. Technicky jde o to nabídnout na prostor náročnějším vlkům větší výběh spojením s medvědím, ale oddělit je od sebe fyzicky bariérou prostupů. Tak, aby vlci mohli za medvědy, ale ne medvědi za nimi. Z hlediska provozu pak byla otevřená nezastřešená plocha venkovní expozice rozdělena na pět segmentů, které mohou být v případě potřeby oddělené. Například, když se bude vlčí máma starat o mláďata, nebo se starý medvěd stane agresivnější. Na široce rozložený plán bylo zapotřebí umístit vnitřní ubikace, zázemí pro chovatele, dispoziční sklady krmiva s chladírnou a také minimální veterinární zázemí.
Na mříže zapomeňte
V posledních dvaceti letech se prakticky ve všech solidních zoologických zahradách mění trend oddělení expozičních prostor od návštěvníků. Dříve se hovořilo o klecích a mřížích, poté následovala éra betonu. Nyní převládá trend expozic, které jsou odděleny vizuálně skrytou překážkou (příkopem), bez pevné bariéry. V případě dobře plavajících vlků a medvědů bylo samozřejmě vytvořit trochu bezpečnější pojistku, a tak architekti z Projektu 7 maximálně zužitkovali svažitou topografii místa. Přehradní palisádu ponechali v dolní etáži výběhu, a zbytek výběhu byl částečně zasazen do prohloubeného svahu. Zvířata tak od lidí odděluje snížený horizont, který ale nepůsobí rušivě. Pevné přepážky působí jako přirozená součást terénní vlny.
Rozvržení prostoru je u Země medvědů a vlků podnětné ještě v několika ohledech (nedá se přímo říct inovativní, snad raději, že plně reaguje na nastavené trendy moderních chovatelských zařízení). Respektuje totiž soukromí chovaných zvířat a dává jim právo být neviděna. Část karanténních zařízení je vytvořena tak, aby oddělená zvířata mohla přes prosklenou stěnu stále udržovat vizuální kontakt se zbytkem chovné skupiny/smečky. Další podstatný bod se týkal lidí. Každý ošetřovatel vám rád prozradí, že nejlepší zoologická zahrada je ta bez lidí. Návštěvníci jsou totiž zdrojem stresu pro chovaná zvířata. Samozřejmě, že takové pojetí by v praxi nefungovalo, ale architekti se snažili navrhnout taková řešení, která rizika plynoucí z fyzické přítomnosti dvounohých diváků eliminují. A tím paradoxně vytvořili mnohem pestřejší sestavu vyhlídek.
Dynamické pojetí expozic nenudí diváky ani zvířata
Fungují na bázi zanořeného, rozptýleného a elevačního principu. Jak to vypadá v praxi? Dříve jste mohli ve většině zoologických zahrad sledovat zvířata jen z jedné perspektivy, takříkajíc z očí do očí. Zoo Čerkasy nabízí výhledy ze zanořené kryté sestavy koridorů, kdy na zvířata vzhlížíte z nižší úrovně, dále ponechává rozhledy z původní úrovně, a nakonec doplňuje výhled z výšky patra panoramatické terasy. Elevace stavby koridoru v reakci na topografii terénu návštěvníky nenudí. V jeden moment jsou totiž vlci „pod vámi“ a medvědi na stejné úrovni. O kus dál koukáte na medvědy z výšky, a vlci běží kolem vás. Na minimální ploše se tak podařilo maximalizovat délku expoziční trasy pavilónu a nabídnout návštěvníkům skutečně široké pole výhledů. A mimochodem, efektivně tím prodloužit dobu, jakou návštěvníci v expozici stráví. Pořád je totiž na co koukat.
Kompletní přehled o lokalitě pak nabízí dvě vyhlídkové plošiny. Podstatné je, že nastavení výzorů a směrování proudu diváků je koncipován tak, aby lidé viděli zvířata, ale ne naopak. Nestresovaní živočichové jsou pak zdravější a o poznání klidnější. Pro architekty bylo „zrádnou“ oblastí navržení vybavení vnějších expozic, respektive vložených vodních ploch a umělých skalisek. Platí totiž, že členitý terén může vyhovovat zvířatům, ale komplikuje pravidelnou údržbu a péči. Z požadavků (zvířat a chovatelů) vzešly návrhy, které přispěly k velmi přírodnímu pojetí expozic, jež se mohou pyšnit vysokým stupněm udržitelnosti a přirozenosti současně. Není to divočina, je to ale obstojná reprodukce. Na otevřené plochy bylo dosazeno více než 1500 rostlin.
Přednost mají šelmy
Součástí projektu bylo zpracování návrhu přilehlých prostor a prostranství. Toalet a odpočinkové místnosti s výstavní částí, bezpečnostní místnost, kotelnu. A také venkovní posezení, včetně krátkého „zábavního“ úseku pro děti, včetně boulderové stěny. Projekt 7 dobře definoval prostor návštěvnický, zvířecí i ošetřovatelský. I dobře navržená expozice pro zvířata totiž může selhávat, například kvůli hluku rozdováděných dětí. Celý komplet Země medvědů a vlků se pak halí do unikátní geoplastické formy, která slouží jako tmelící i provozně-estetický prvek. Návštěvníci tu mohou postupně projít nad a mezi vlky a medvědy třemi okružními trasami. Přitom se nikdy nepřiblíží k šelmám blíže než na 20 metrů, protože ty by pak byly stresovány jejich zápachem. Vlci i medvědi mají citlivý nos. Blíže se k nim dostanou jen za sklem výhledů. Tím je zajištěn požadavek přirozené teritoriality šelem.
Z technických řešení je pak zajímavé dynamické provedení jinak statických expozic: jezírka mohou měnit svou hloubku, terén se může proměnit z lesa u jezera na bažinu či mokřad. Samotné provedení jádra staveb je pochopitelně z betonu, který je ale očím zvířat a lidí skrytý. Monolitický, ocelovými výztužemi zesílený beton o síle 300 milimetrů, je doplněn o 250 mm keramsitových kvádrů, které pochází z „lokální“ produkce. Ve vnitřních expozicích a ubikacích je tato vrstva ještě zesílena o 100 milimetrů pěnového polystyrenu, kvůli zajištění příjemného mikroklimatu. Snímky ve fotogalerii jsou zatím bez geoplastické úprav, takže nemůžeme plně posoudit, jak dobře se vlkům a medvědům bude v novém bydlet. Zdá se ale, že architekti z ukrajinského studia Projekt 7 nic nepodcenili.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Země medvědů a vlků |
| Typ projektu: | Expozice šelem zoologické zahrady |
| Architektonické studio: | Projekt 7 |
| Lokalizace: | Čerkasy, Ukrajina |
| Vedoucí projektu: | Sergej Rusanov |
| Projektový tým: | Vladimir Zhevnovatchenko,Anastasiia Stryzhevska, Evgenia Vasilovskaya, Julia Porkhun, Viсtor Yurin |
| Klient: | Cherkassy City Zoological Garden |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Zastavěná plocha: | 3200 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek