Plán studia CXE.MA vychází čistě z požadavků po upřímné nenáročnosti svých dvou obyvatel, mladého páru filozofů. Alespoň tak na tým architektů působili: zásadní pro ně totiž byla existence knihovny ve světlé čítárně, kterou považovali za nejdůležitější movitou součást svého bydlení. Nepřáli si vlastně nic jiného, než jen trochu klidu, ticha a odloučení od světa za okny. Tenhle byt ale rozhodně není temnou jeskyní slovazpytců. Je velmi prostorný a světlý, a nabízí svým obyvatelům právě tak komfort společně stráveného času, tak odděleného soukromí.
Což na jasně vymezené ploše 82 metrů čtverečních není úplně lehké. Z jedné otevřené místnosti bylo zapotřebí vyrobit jich několik, a přitom se neochudit o místo. Architekti proto pracovali s vizí „částečně proměnlivého“ prostoru, který chytrými mechanickými prvky jednoduše mění uživatelský program místností. Vydatně si přitom vypomohli překližkovými stěnami a předsazeními, které svou lehkostí nezatěžují prostor a nezabírají zbytečně místo. Jsou totiž zakomponovány přímo do nábytku, který tu hraje více než jednu roli.
Tajné dveře v knihovně?
Dobrým příkladem je sama knihovna, která vytváří osu napříč obývacím pokojem. Je současně stěnou, která odděluje ložnici od zbytku sdílených prostor. Dveře, kterými se dá do ložnice projít, sice nejsou úplně „tajné“, ale na první pohled je snadno přehlédnete. Že jsou úzké? Na české normy určitě, ale čtyřicítkový profil majitelům nevadí, protože jak často vlastně procházíte do ložnice? A oddělení soukromého, intimního zázemí ložnice od prostoru, do kterého si pozvete návštěvu, je jistě cennější. Dveře v knihovně nejsou jediné, druhé se nachází na opačné straně, a vedou do malé pracovny s počítačem. Tady to ale začíná být trochu složité.
Pod postelí je místa dost
Předně, ložnice a postel je postavena na vysokém dřevěném soklu, pod který se pohodlně vejdou šuplíky. Úložný prostor pak násobí ještě celostěnný šatník na protější stěně. Ložnice, tedy spíše pódium s futonovou matrací, není tmavou místností: je tu dělící přepážka nedosahující až ke stropu, a tudíž se volně otevírající do prostoru pracovny. Ta disponuje velkým oknem, takže světlo prostupuje i dál. Což je vlastně základ kouzla nenáročnosti: když vstoupíte do tohoto bytu, budete nejspíš usazeni do pohodlných křesel světlého a rozlehlého obývacího pokoje (kterému vévodí ona knihovna). Tehdy se zdá, že prostor kolem vás je mnohem rozlehlejší. Kdo jiný by si mohl dovolit v bytě mít tak velký obývací pokoj a knihovnu? A k tomu ta vnitřní čistota nezastavěného prostoru? Nikde žádné zbytečné skříně nebo poličky…
Teprve když prostoupíte dveřmi do soukromí ložnice, uvidíte, na jak malém prostoru vlastně operujete a jak chytře jsou zajištěny kapacity pro uskladnění nezbytností. V poměrně skromném duchu je vedena i koupelna se sprchovým koutem, která přiléhá ke vstupní chodbě s botníkem; a mnoho místa nezabírá ani kuchyň, omezená v zásadě jen na kuchyňský kout a pult.
Televize i kavárenské posezení
Když ale chcete večer trávit jinak, než čtením krásné literatury? Stačí jen stisknout knoflík, a kuchyň vám mizí ze záběru. Průhled do ní totiž vyplní promítací plátno. Kdo dnes potřebuje televizi, že?
Celkovou kompozici pak doplňuje předsazení a lehké oddělení stolku v místě, kterému padl za oběť balkon. Vznikla tu minimalistická krytá terasa, která může být ideálním místem k posezení s ranní kávou, nebo jídelnou. To, že tu na profilu jedné rozlehlé místnosti otevřeného apartmánu vznikl soubor funkčně oddělených místností, které se dokonale doplňují a souzní s potřebami svých obyvatel, je velmi příjemné. Architekti CXE.MA tu nepředstavují extrém, ale chytrou rekonstrukci interiéru, která plně odpovídá požadavkům svých obyvatel. A ti chtěli jen trochu klidu a soukromí.
Sdílet / hodnotit tento článek