REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Přístavba k historickému domu snížila účet za energie. Zateplili ovčí vlnou

Když se rodina rozroste o dva členy, dostane se často na křižovatku rozhodnutí o svém budoucím bydlení. Pokud ale bydlíte v malebné londýnské čtvrti a jste konzervativní Britové, stěhovat se nechcete. Nezbývá tak než přistoupit k rekonstrukci. Tato byla složitější o fakt, že dům leží v památkově chráněné zóně viktoriánské výstavby. Oslovení architekti si ale s úkolem poradili. A to i po technické stránce. Dům, byť je větší, spotřebuje méně energie než dříve.

Ano, Britové jsou konzervativní, a platí to i v aplikované architektuře rodinných domů. Zažitý stavební sloh jen neradi mění, a než divoce experimentovat, dávají přednost zaběhlým a léty osvědčeným postupům. Někdy ale jejich konvence naráží na poznanou realitu nutnosti změn. Zrovna tak to pocítil manželský pár žijící u malebného náměstí Albion, kousek od londýnského centra. Proti svému bydlení by jistě neřekli křivého slova, ale jakmile se jejich rodina rozrostla o dva členy, přestaly původní dispozice domu vystavěného v roce 1840 poněkud postačovat jejich požadavkům.

Zmíněné náměstí Albion a Albionské terasy jsou součástí městského okrsku Haggerston. Tahle geografická informace by neměla přílišnou váhu, kdyby za ní nenásledovala druhá, praktičtější: celá oblast je památkovou zónou. Musí se nechat, že ochránci vytříbeného stavebního stylu viktoriánské Anglie tu odvedli dobrou práci, takže zdejší ulice skutečně připomínají předminulé století. Chybí snad jen plynové lampy a stín plížícího se Jacka Rozparovače. Ale vážně: kulisa vytvořená šedí cihlových zdí zdejších domů je skutečně příjemně autentická. Daní za tuhle krásu je ovšem bezpodmínečná nutnost zachovat stavební ráz netknutý. Kdo chce rekonstruovat, musí se přidržet dost omezujících regulí. V těch se ale obyvatelé/klienti poněkud ztráceli, a tak raději oslovili architekty ze studia Outpost.

Foto: Outpost

Expanze jediným možným směrem

Udělali dobře. Mimo jiné se totiž dozvěděli, že uvnitř svého domu mohou vesele rekonstruovat, změna nesmí být patrná jen ze strany do ulice. S respektem vůči letité fasádě tedy začali zpracovávat projekt, který by rozšířil a transformoval obytné místnosti uvnitř domu. Početně jim to ale pořád nevycházelo. Pokud ze staré kuchyně a nevzhledné jídelny v přízemí vytvoří dětský pokoj, a ložnici si ponechají v patře, pořád se jim nebude dostávat… kuchyně a jídelny. Dům z roku 1840 je prostě úchvatný, ale není nafukovací. Co s tím? Expandovat tam, kam oči z ulice nevidí. Tedy do úzkého hrazeného dvora. A tady to začíná být zajímavé. 

Architekti z Outpost totiž navrhli elegantní přístavek, který rozšířil objem podle zadání, a přitom v zásadě zachoval kvality historické budovy, z tohoto úhlu pohledu reprezentované sklonem střechy. Nevytvořili tedy jen kvádr za domem, ale přišli s pozitivním rozvinutím původních tvarových proporcí, které duplikovali v připojení nové části stavby. Nabídli tím dostatečné rozšíření, modernizaci a úpravu stávajícího prostoru. Cihlovou zídkou obestavěný a vydlážděný dvorek skutečně neměl valné hodnoty po stránce využitelnosti, a tak se tato stavební expanze setkala jak s nadšením klientů, tak i pochopením stavebních inspektorů památkové ochrany Haggerstonu.

Stejná izolace, jako před staletími

Zmíněné rozšíření přitom není zajímavé jen oním cik-cak zinkovým obkladem, které asi přitáhne nejvíc pozornosti. To podstatné je pod povrchem, respektive „skryto“ v izolaci.  Outpost Architects se totiž také přidržují madel minulosti, byť v hodně specifickým způsobem. Baví je hříčky dávných časů, které mohou dnes zvýšit udržitelnost a kvality současných objektů. V tomhle konkrétním případě je onou připomínkou minulosti izolace, vytvořená z ovčí vlny. Její bělostný kabátek pod fasádou ani vnitřními sádrokartonovými obklady neuvidíte, a přesto je její přítomnost na vyladěném vnitřním klimatu dobře patrná. Dokáže totiž pracovat jak s chladem, tak s vlhkostí. I proto byla dříve tak oblíbená.

Zbytek už je o detailech. Přístavba hraje do světlých barev, čímž se stává kontrastní vůči původní rekonstruované obytné části domu. Scénu podtrhuje kobaltová modř kuchyňské linky, jejíž dřevěné úchyty korespondují s provedením dřevěných rámů oken a dveří (ze dřeva douglasky). Strop přístavby, prozářený střešními okny, podepírá ocelový sloup, který rozpíná prostor mezi bílým stropem a podlahou z hlazeného betonu. Černo-bílé variace opticky zvětšují výšku místnosti, a tento dojem v praxi ukotvují ještě LED-světla, nenápadně zasazená do stropního podhledu.

Foto: Outpost

Když už máme díru v zemi…

Za zmínku stojí, že když už se Robin Sjoholm a Thomas Housden (architekti z Outpost) „vrtali v zemi“ během přípravy základů pro rozšíření, instalovali zrovna do zahloubeného výkopu termální čerpadlo. Expanze domu o dvě místnosti tak nepřinesla zvýšení účtu za energie, ale jejich snížení. Rekonstrukcí a přístavbou tak klienti získali víc, než napoprvé možná doufali.

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

Foto: Lorenzo Zandri, Mariell Lind Hansen

Moderně ale s citem. Jak rekonstruovali a přistavěli venkovské sídlo

Majestátní šlechtická sídla anglického venkova probouzí fantazii, a to nejen jako kulisa populárních detektivek a seriálů. Člověk se prostě neubrání úvahám o tom, jak se v nich asi žije. Nahlédnout za mohutné zdi jednoho takového obydlí nyní umožňuje působivá rekonstrukce a přístavby domu…

Zdroj: Agnès Clotis

Jak se staví domov? Rekonstrukce malého domu z historického Bordeaux

Město, s předlouhou historií, které voní slaným mořským vzduchem a vínem. Bordeaux. Romantický fenomén, perla historické architektury chráněná UNESCO, kulturní a univerzitní centrum. Krása. Když ale přijde na obyčejné žití, zase tak veselé to tu není. Záměry stavebních rekonstrukcí tu musí podléhat přísným pravidlům,…

REKLAMA