Důležitá pro tuhle stavbu byla minulost parcely: dřív tu totiž stála malá zemědělská usedlost, a pár podobných bylo i v těsném okolí. I když jich už výrazně ubylo, pořád se tu stavělo tak, jak lidem velel jejich zdravý rozum. Tedy z toho nejlevnějšího a místně nejdostupnějšího materiálu, dřeva. Původní zemědělská usedlost, která tu stála, byla už padesát let neobývaná. Stačil pátravý pohled statika, aby bylo jasné, že už zachránit nepůjde. Letní dům tedy musel vznikat od prvopočátku. Profesionálové ze studia Innauer-Matt Architekten, kteří za jeho projektem stojí, ale ve shodě s majitelem dospěli k názoru, že nebude vhodné narušovat přirozenou vazbu připravované novostavby s prostředím. Tedy, že se přidrží původních dimenzí a tvarů, včetně sedlové střechy a lokálně tradičního stavebního materiálu.
Prostorný dům? Ano, protože umí šetřit místem
Profil a „kubatura“ stavby, které vycházely z původních dispozic, nebyly omezujícím faktorem. Naopak vedly projekt k zdárnému cíli. Majitel projevil jen dvě přání, aby byl dům vybaven reprezentativním štítem. A také, aby dům disponoval nějakým tím soukromým venkovním prostorem. Z toho už jisté komplikace vyplývaly. Protože vytvořit „polo-uzavřený“ prostor na návrší, to je trochu oříšek. Architekti to vyřešili tak, že ke stavbě přisadili venkovní krytou terasu. Ta se podle potřeby může otevřít a stát se součástí louky/zahrady. Anebo zůstat krytým posezením. Pořád je ale přirozeným prodloužením jídelny a kuchyně.
Trochu velkopansky a nepřirozeně působí garáž na tři vozy, ale pokud si ve zdejších horách chcete zachovat nezávislost, jinak to nejde. Architekti nezapřeli um, když garáž dokázaly zamaskovat vlastní obytnou částí.
„Na konci procesu návrhů jsme se dobrali k podobě podsklepeného dvoupatrového rodinného domu pro čtyři obyvatele, který se čelem staví k vesnici v údolí Rýna,“ říkají architekti. Zní to až nečekaně jednoduše. To proto, že do projektu dokázali začlenit pár praktických prvků. Třeba relativně úzké schodiště. Nebo to, že se v rámci každého patra otevírají okna do tří stran, takže tu o světlo není nouze. A vždy si můžete vybrat, jestli budete preferovat výhled na hory, les či vesnici.
Dva přístupy, netradiční spojení
Stavba působí poměrně masivním dojmem, a těží z výhod kombinace konstrukčních materiálů: dřeva a prefabrikovaného betonu. Předností pak byla nižší cena a hlavně rychlý postup stavební činnosti. Tyto materiály se ale vysoce funkčním způsobem prolínají. Neupravený surový dub je přítomen v podlahách, kartáčovaný a obarvený dub se zase stal podkladem pro nábytek. Přechodem k umělým materiálům je ústřední těleso krbu, z hlazeného pískovce. Jeho ostré linie a hladký povrch už připomíná sádrokartonové obklady v patře, nebo vystupující betonové překlady. Je to plynulý, neagresivní přechod od jednoho k druhému.
Okno do světa
Široké celostěnné okno v patře, ústící na částečně profilem střechy krytý balkon, dodávají domu vzdání velkoleposti. Autentické vyznění stavby podporuje i zapracování oblých šindelů a dřevěných obkladů (z modřínového dřeva), které přiléhají k výrazné střeše s měděnou krytinou. Společné jim je to, že oba tyto materiály „barevně stárnou“, a ze svých nyní výrazných tónů přejdou k neutrálnějšímu vyznění přírodní patiny. Asi nejvíc dominantním rysem, který ostatně domu vysloužil přezdívku „trojoký“, je ale zasazení třech kruhových oken pod střechu domu. Obývací pokoj za nimi, s kruhovým krbem, dělá z domu s třetím okem opravdu pohádkové místo.
Sdílet / hodnotit tento článek